Jak jsme je znali
<=| 005 |=>
Obsah
Ú V O D E M
Šest let již uplynulo od hrozné vichřice
lidského běsnění, která v noci z 9. na 10. června smetla českou vesnici
Lidice.
Sbírka obrázků "Lidice, jak jsme je znali" nevznikla
z potřeby vydati další dokument činnosti Němců v naší vlasti. Jejím
posláním je zachovati příštím ukázku obce, jejíž jméno
mělo býti vymazáno z map i z paměti českého lidu, které se však stalo
symbolem utrpení národa za poslední války.
Mnohé obrázky jsou zhotoveny neumělou
rukou, jiné vznikly za těžkých podmínek, často byl život autora obrázku
v sázce.
Děkujeme všem, kdo obrázky pro toto dílo zapůjčili.
Lidice jsme znali jako jejich sousedé.
Barokní kostel uprostřed návsi poněkud výše než rolnické usedlosti kolem,
v řadě s
nimi škola a fara, za i mezi nimi rodinné
domky horníků a hutníků kladenských průmyslových závodů, to byly Lidice.
Svým vzhledem byly podobné mnohým jiným českým vesnicím,
životem však přece jen jiné. Zemědělský lid tu žil ve vzácné
shodě s průmyslovým dělnictvem ve společných radostech
i starostech denního života, vzájemně se doplňuje. Touha dělníků
mít vlastní krov nad hlavou, mít též kousek půdy,
na níž by po svém zaměstnání pracoval, došla v Lidicích splnění v hojné
míře. Přispívala jistě k dobrému soužití i k místnímu
patriotismu.
Jak jsme je znali
<=| 005 |=>
Obsah