Lidická hrušeň u Berounky v Dobřichovicích.

    Cesta do Dobřichovic netrvá dlouho. To není cesta na Vysočinu! Po dálnici je to chvíle, jen se vyhnout zácpě a jste na Zbraslavi co by dup. Jenomže dálnice je od toho aby se opravovala.  Tak jsme se hned u Středokluk dostali do fronty, ve které se popojíždí krokem až k místu, kde už se druhý pruh dálnice zase neopravuje a může se jet opět plnou rychlostí.
 
    V úterý 10. listopadu bylo rozfoukáno a to vydrželo po celý den. Paní Kalibová, stále stejně usměvavá, se opět těšila na pěknou vyhlídku a tu jsme si zároveň s ní také po cestě užili.

    Do Dobřichovic jsme dorazili už po desáté hodině. Před Obecním úřadem nás očekával ve světlém plášti pan ing. Boris Janda, naše organizační spojka a jak jsme se později přesvědčili, i místní patriot (v tom dobrém slova smyslu).
    Po chvíli nás přivítal starosta města pan ing. Petr Hampl. Od úřadu jsme odešli na místo výsadby hrušně poblíž křižovatky ulic Pražská a Lomené, naproti pěkné prvorepublikové vile čp. 158.
    Původní záměr vysadit lidickou hrušeň  na pozemcích školní zahrady byl změněn na veřejný pozemek, kde ke stromu budou mít přístup všichni obyvatelé Dobřichovic, protože kolem ní budou den co den procházet k autobusové zastávce a tak ji budou mít neustále na očích.

    Výsadby se zúčastnili žáci devátých tříd zdejší Základní školy. Všichni zde shromáždění společně přiložili ruku k dílu a hrušeň byla v zemi.  Ještě po besedě ve škole jsme míjeli hrušeň a ta už měla kolem sebe malou dřevěnou ohrádku.

    Besedu v aule nově přistavené části školy, vedla jedna z posledních žijících Lidických žen, paní Miloslava Kalibová (*1922), která vyprávěla o starých Lidicích a jejich osudu. Na dotazy pak přidávala odpovědi o pobytu žen v koncentračním táboře i zážitky z transportu smrti. Její vyprávění přítomné tak zaujalo, že všichni poslouchali, ani nedutali, co všechno paní Kalibová se svou sestrou a maminkou prožila. Závěrečné poděkování bylo velmi spontánní. Z pohledu na některé přítomné bylo patrné osobní pohnutí.

    S dobřichovickými jsme se rozloučili a odejeli směrem severním na Karlík.
    V těchto místech je rovná, mírně stoupavá silnice lemována sochařskými skulpturami pocházejícími ze sochařských sympózií z dřívějších let.   Vzniklo tak "sochořadí" nazvané příznačně "Cesta mramoru". Mramor je totiž vyhledávaným sochařsko-kamenickým materiálem, kterého je ve zdejším regionu v podloží velmi mnoho. Vzpomeňme jen namátkou na význačné lomy u Nučic, dnes už uzavřené a nazvané "Velká Amerika", "Malá Amerika" a "Mexiko".

    Tak to je asi vše, co jsem chtěl o poslední letošní výsadbě dceřiné hrušně napsat.
    V dobřichovicích je už vysazena třináctá hrušnička.

GPS: 49°55'42.443"N, 14°16'19.862"E



Pro zpravodaj 15. listopadu 2015 připravil Antonín Nešpor   Foto - autor textu


Lidická hrušeň v člámku pana Petra Prchala


              


Pan Ing. Boris Janda poslal fotografie hrušničky z jara 2016 - děkujeme!