Lidičtí mučedníci měli být zapomenuti a v budoucnu nemělo nic připomínati, že v těchto místech žili, pracovali a vychovávali své děti.  Tak tomu chtěli nacističtí vrahové, kteří si však obraz zkázy obce zachovali ve filmu. Byl to film instruktivní, výchovný. Měl jim být pomůckou pro příští systematické ničení osad porobených národů.

     Před sedmisty lety Džingischán ničil v Asii kvetoucí města a historie mluví o městu Urgenči, které bylo rozbořeno a řeka, obtékající jeho hradby, svedena přes rozvaliny města, které tak zmizelo pod vodou. Džingischán byl Nomád ze stepi a žil ve středověku. Napáchal mnoho ukrutností, ale národy, které se mu poddaly, ušetřil. Se vzdělaností přišel do styku po dobytí Číny a od té doby bylo jeho jednání mírnější.

     Vůdce vzdělaného národa německého, který žil ve dvacátém, nikoliv ve třináctém  století, se zřejmě shlédl ve zvycích středověkých mongolských válečníků. A poněvadž byl vůdcem národa, který se osoboval název nositele kultury, neváhal jich použíti ani proti lidem, kteří si pokojně hleděli své práce.

     Bylo zjištěno, že v žádném německém protokole o zničení Lidic nebylo ani zmínky o tom, že by v Lidicích bylo nalezeno něco, co by opravňovalo nacisty k tak tvrdému zákroku. Na paměť tragického soudu nevinných občanů stojí  nad jejich hrobem prostý pomník. Ale jako celá obec Lidice má velký pomník v srdci našeho národa, tak každý lidický mučedník má krásný pomník v srdcích pozůstalých a v srdcích těch, kteří je znali.

     Jaké byly osudy těch, kteří žili mezi zdmi domků a usedlostí nacisty rozmetaných? Pročítáme-li životní historie lidických mužů, otců a živitelů, neubráníme se mocnému dojetí a myšlence, že tito lidé byli již svým životem hrdinové. Byli odkázáni na těžkou práci svých rukou a byli šťastni, že mohou pracovat. A jak pracovat! Po celodenní práci ve svém zaměstnání se večer lopotili na svých chudých polích anebo si stavěli své domky.

     Stodevadesát mužů, horníků, dělníků, rolníků, stodevadesát nevinných obětí si vyžádala lidická tragedie.
 Uveřejňujeme jejich fotografie se stručnými životopisnými daty. Připojujeme hrst vzpomínek jejich příbuzných a známých, aby jejich památka zůstala živá.