LIDICE
"Památník dětských obětí války"
Motto:
Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním,
že všechno visí na pavoučím vlákně !
Vím to ! Ale neumím dělat nic jiného,
než sochy dětí - jak nejlépe umím .......
(Z básně
"Dokud jsou na světě ještě otevřené dveře"
akademické sochařky Marie Uchytilové
1987)
Akademická sochařka Marie Uchytilová
realizuje svůj životní sen!
"Všemi jazyky světa mlčí mé sochy, které dělám
pro Vaše děti"
1) 2) 3) 4)
5) 6)
1) V dubnu 2000 bylo sousoší ještě nekompletní - chybělo sedm
soch.
2) Děti se dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.
3) Prvních třicet soch tu stojí od roku 1995.
4) Vzadu za sousoším stojí malý chlapec u své starší sestřičky.
5) Celkový pohled na ještě nedokončené dílo.
6) Tato skupinka je zde teprve od roku 1999.
Pak přišel 7. červen 2000 a s ním pan Jiří Václav Hampl se svými
spolupracovníky a poslední sochy nainstalovali.
7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
7) Přivezené sochy ještě leží na korbě přívěsu.
8) Některé sochy jsou tak těžké, že se musí použít trojnožka a kladkostroj.
9) J.V.Hampl (vlevo) se uměleckými slévači z Moravy (uprostřed)
a pan ing. Fexa (vpravo)
10) Zvedání soch je velice obtížné.
11) Usazování sochy do připraveného betonového lůžka.
12) Detail smutné dívky.
13) Dva silní muži téměř nestačí zvednout jednu bronzovou sochu.
14) Detail nejmenšího chlapce stojícího v popředí památníku.
15) 16) 17) 18)
15) A dílo je dokončeno. Sen autorky paní Marie Uchytilové realizoval
do bronzu až po její smrti její manžel, pan J.V.Hampl.
16) Akademická sochařka Marie Uchytilová (17.1.1924 - 16.11.1989)
17) Bronzová medaile vytvořená Marií Uchytilovou s hlavou novorozeněte
a zlomeným poupětem růže jako symbolem zmařeného života. (5cm)
18) Obdobná bronzová medaile na jejímž reversu je reliéf lidického
kříže kde jsou vyryta jména usmrcených Lidických dětí. (6cm)
* * *
V pátek, den před výročím, bylo třeba sochy omýt
a vyčistit žulový podklad od vyplaveného modelářského písku.
19) 20)
19) Pavla Nešporová při mytí "Pomníku dětských obětí války".
20) Omývání podstavce od jemného písku, který tu zbyl od středeční
montáže posledních soch.
10. června 2000,
den 58. výročí lidické tragedie se stal
dnem slavnostního odhalení posledních sedmi soch.
21)
21) 10. června 2000 těsně před odhalením.
Den poté,
11. června, se u dětských nohou objevily desítky hraček ...
22) 23) 24) 25)
Lidé o sochách mluví s úctou a slzami v očích.
"Když si stoupneš za sochy, připadá ti, že se tvým dechem pohybují".
22) Ten, kdo přinesl hračky dětem, měl jistě dobré srdce.
23) "Dívka s opičkou" ...
24) Dětské sochy a hračky, jak výmluvné a paradoxní!
25) Děvčátko má v dlani kuličku, nalezli jsme jí při mytí soch.
Originál sádrové modely dětí jsou vystaveny v kostele Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici.
Sádrové modely dětí byly přemístěny do Národního památníku II. světové války v Hrabyni.
Bronzová pamětní deska, připojená k pomníku v
den jeho dokončení, nese nápis:
VYTVOŘILI V LETECH 1969 1992
SOCHAŘI M.UCHYTILOVÁ A J.V.HAMPL
ODLILI DO BRONZU V LETECH 1994 - 2000
R.HVĚZDA - HARTL & ŠTEJFA a J.SOCHOR
FINANČNĚ PŘISPĚLI :
LIDICE KOMITÉEN . ALBERTSLUND OG BODIL PERDERSEN
FONDEN
DANMARK
LIDICE FOUNDATION . AKITA . JAPAN
ČESKO - NĚMECKÝ FOND BUDOUCNOSTI . PRAHA
LIDICE 50th ANNIVERSARY COMMITTEE . LONDON . ENGLAND
BUNDESREGIERUNG DER BDR
A TISÍCE DALŠÍCH DÁRCŮ Z ČESKÉ REPUBLIKY
A MNOHA DALŠÍCH ZEMÍ .
O REALIZACI SE ZASLOUŽILI:
RADA OBCE LIDICE A SPOLEK PRO POSTAVENÍ
POMNÍKU DĚTSKÝCH OBĚTÍ VÁLKY
|
* * *
"Lidická
matka"
Socha matky nebohých dětí stojí symbolicky tam,
kde děti na své strastiplné cestě ztratila
- u vrat do dvora kladenského gymnásia.
26) 27) 28) 29) 30)
31) 32) 33)
Vydutá socha dítěte vyvolává iluzi, že se na tebe dívá, ať si
stoupneš kamkoliv.
34) 35)
26) Ručička dítěte chytajícího se máminy sukně.
27) Lidická matka, symbol bolesti a utrpení.
28) Socha matky objímá miminko, co jí odtrhli - které už není.
29) Otisk hlavičky v matčině klíně.
30) Za plotem dvora, na hanbě dějin, připomíná si "Lidická matka"
poslední chvíle se svými dětmi ...
31) Negativ smutných dětských očí.
32) Tudy vcházely Lidické ženy s dětmi, ale s prázdnou náručí vycházely
...
33) Sádrová plaketa 21cm na jejímž reversu je osobní věnování autorčino
z roku 1981 paní Anně Nešporové.
34) Medaile s hlavičkami dětí (79 mm)
35) revers medaile se jmény dětí (79mm)
Sochu "Lidické matky", umístěnou v Kladně v zadním
traktu Gymnásia, vytvořila také akademická sochařka paní Marie Uchytilová.
Dílo instaloval dne 9. června 2000 manžel sochařky Jiří Václav Hampl.
Na žulovém podstavci je umístěna mosazná cedulka s nápisem:
MĚSTU KLADNU VĚNOVAL
LIDICE KOMITEEN ALBERTSLUND
DANMARK
|
Albertslund je moderní město jihozápadně od Kodaně. Je pozoruhodné uspořádáním
vesměs železobetonových staveb, které nepřevyšují terén. Do všech míst
se dá zajet na kole. Pro auta jsou vyhrazena parkoviště a ostatní prostory
jsou pouze pro chodce a cyklisty. Jelikož zde nejsou výškové budovy a uličky
jsou "napůl utopeny" pod úrovní hlavních komunikací a parkovišť, působí
celek útulným dojmem s pocitem oázy bez motorových vozidel.
* * *
Paní Uchytilová nám však zanechala také svůj
básnický odkaz.
Z její dosud nepublikované tvorby a se souhlasem její dcery
jsou následující dvě básně.
Dokud jsou ještě na světě otevřené dveře
Nevyčítej mi mé otevřené dveře
Nevyčítej mi, že každému, kdo zaklepe
bude v mém domě otevřeno.......
Neptám se kdo přichází a odkud
Stojím na svém místě
na kterém jsem se rozhodla stát !
Neporoučejte mi
koho smím vpustit a koho nesmím vpustit !
Neuvažuji o věcech zbytečných
je velmi málo času.......
Kdo chce vstoupit - ať vstoupí.......
Je-li jeho úmysl čistý -
není-li jeho úmysl čistý -
je výhradně věcí jeho svědomí
Nechat ho vstoupit
je výhradně věcí mého svědomí.......
Jsem pekař, který peče chleba
neptám se kdo přichází, aby koupil můj chléb..
Možná řekne, že chléb je dobrý
možná řekne, že chléb je špatný
Peču svůj chléb pro toho kdo přijde
jak nejlépe umím..........
Bude-li jíst můj chléb
daruje-li můj chléb
zahodí-li můj chléb
nic o tom nevím.........
Vždy přijde někdo
kdo potřebuje můj chléb.......
Jsem herec a tanečník
hraji a tančím
pro každého kdo je v hledišti.....
Nevím kdo sedí uprostřed
nevím kdo sedí v první řadě
nevím kdo sedí vzadu
nevím kdo je dobrý a kdo zlý
Hraji a tančím pro něj
jak nejlépe umím.........
Jsem lékař - přinesli plačící dítě
Neptám se čí je to dítě
Neptám se je-li z naší země
nebo z cizí země
Ptám se co se mu stalo -
pomohu mu jak nejlépe umím.....
Pracuji neustále. - Jsem sochař -
mám mnoho práce.......
Přijde-li kdokoliv - přeruším práci
protože to co mu mám říci
je stejně důležité
jako to co dělám
Všechno co dělám
dělám pro toho, kdo přichází....
Vítám jej přichází-li ze sousedství
Vítám jej přichází-li ze vzdálené země
Mnoho let je můj dům
domem otevřených dveří......
Mír visí na pavoučím vlákně
Musím všem mnoho říci !
Každý rozumí mé řeči -
moje sochy mlčí ve všech řečích světa
Dělám své sochy pro každého kdo přijde
jak nejlépe umím..........
Dělám své sochy pro každého komu se líbí
a pro každého komu se nelíbí
Dělám své sochy jak nejlépe umím
Všemi jazyky světa mlčí mé sochy
které dělám pro Vaše děti.........
Vstupujte lidé do mých otevřených dveří -
dokud jsou na světě otevřené dveře......
Slzy všech lidí jsou bez rozdílu pleti
k nerozeznání stejné.........
Dívejte se lidé na sochy mých dětí
životy všech dětí visí na pavoučím vlákně !!
Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním
že všechno visí na pavoučím vlákně !!
Vím to ! Ale neumí dělat nic jiného
než sochy dětí - jak nejlépe umím....... |
Píseň deště ....
Žal, hlad a žízeň .... Temno půlnoci
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück
Šum deště nad střechami tlumí vzlyk
Nižádná naděj, stéblo pomoci
a v nedohlednu pablesk svítání ....
Maminka z Lidic hlavu zoufající tiskne do dlaní
Žal, hlad a žízeň .... Temno bezedné
déšť stopy krve smývá z nádvoří -
tu potemnělou krev, co tekla v poledne ....
Maminka z Lidic s deštěm hovoří :
"Neoslyš matku! Lidská srdce vlčí
na naši prosbu - kde jsou děti - mlčí !"
"Svobodně můžeš bloudit po kraji
po kterém naše drahé děti vláčí,
nešťastné, hladné,zbědované k pláči
Ztracené děti co si nehrají ....
co se teď někde choulí bez útěchy
Najdi nám, najdi smutné jejich střechy ....
Žal, hlad a hrůza ... Temno bez konce
jak kámen náhrobní. Spí Ravensbrück
Umlkl chvíli třesk a hluk a křik
Maminka z Lidic šeptá tichounce
slova svých písní chvějícíma rtoma
- co zpívala doma ....
Hajej spinkej drahý synku
přestaň plakat pro maminku
Nechej si zdát o medvídku
o zahrádce plné kvítků ....
Skolébá tě moje píseň -
utajená v písni deště - jsi-li ještě ....
Tisknu v duchu tvojí ručku
Zase budeš u maminky ....
Budeš stavět vodní mlýnky
u nás doma - po potůčku ....
Nebolí tě ouško dítě ?
Je to hrozné - vzali mi tě !
Jak nám bylo dobře v loni ....
Přeblažené šťastné chvilky ....
Nesla jsem tě do postýlky
když jsi usnul pod jabloní ....
Moje písně déšť ti zpívá ....
Pomalu se rozednívá
Maminko má nespím dosud ....
Jaký máme hrozný osud !
Maminko má - mě se stýská.
Šťastná byla naše víska ....
Slyším kvokat naše slípky ....
Voní seno - voní sýpky ....
U nás doma - víš jak voní
čerstvý chleba - plástev medu -
květy v sadě na jabloni ....
Zapomenout nedovedu ....
Maminko má, nespím ještě -
posloucháme píseň deště ....
Žal, hlad a bolest .... Temno na duši
jak na dně hrobu už. Spí Ravensbrück ....
"Kdyby tak věděl muž!" - tu zazní dětský křik
až všechno přehluší ....
Hroníku - poslední lidické dítě -
před zrakem matky zabili tě !
Kolébky není - ani hrobů není -
žal, smrt a hrůza - úděl každodenní
Hasnoucí naděj - v nedohlednu spása
a úzkost strašlivá mi srdce drásá ....
Dítě mé - Hroníku! Boženko! - Tatínku !!
Nikdy už! - Už nikdy - pro naši vzpomínku !!
|
* * *
Dílo paní Marie Uchytilové - Kučové zná každý
občan bývalého Československa.
"Československá koruna"
platila bezmála 30 let.
Autorka sama o vzniku tohoto platidla píše:
"... jaká to příležitost pro umělce - své srdce celému národu
položit do dlaně.!"
* * *
Slova vyslovená, či napsaná po shlédnutí Památníku
dětských obětí války:
Snad mohu říci, že se cítím být velmi poctěn, že
jste mi napsala a poslala fotografie z jedinečného díla Vaší matky. Se
vší ctí mohu říci, že jsem již dlouhou dobu nebyl tak pohnut, jako nyní,
když jsem si prohlížel fotografie soch, které jste přiložila. Je zřejmé
dokonce z prvního pohledu, že Vaše matka byla umělkyní nejvyšší třídy,
a že její dílo ukazuje ruku opravdového a darem obdařeného profesionála.
Ale to je pouze, tak povrchně řečeno. Čím déle se člověk dívá na fotografie
dětí a jejich tváře, tím více je vcítěn do ducha reality nevýslovného zločinu,
který byl spáchán v Lidicích.
Památník může nepochybně sehrát velkou roli, aby nás vedl k ostražitosti
v konání, protože když chceme mír, musí každý z nás dělat vše pro pomoc
ve vytváření lepšího a bezpečnějšího světa.
(Dopis britského pilota, Lorda Leonarda Cheshira
dceři paní Uchytilové v době kdy už paní Uchytilová nežila.)
* * *
Jak to bylo s lidickými dětmi vypráví paní
Anna Nešporová rozená Horáková z Lidic v době tragedie provdaná Kohlíčková.
Ve starých Lidicích žilo k 10. červnu 1942 celkem
98 dětí. Po odebrání dětí matkám v aule kladenského gymnásia bylo
7 dětí ve věku do jednoho roku vybráno a odvezeno do Krčské nemocnice v
Praze. Z těchto sedmi dětí se vrátilo po válce jen šest.
91 dětí, starších jednoho roku, bylo odvezeno
do Polska do Lodže. V Lodži bylo vybráno dalších 9 na převýchovu v Německých
rodinách. Všech devět se po válce vrátilo.
82 zbylých dětí bylo při převozu z Lodže
do Chelmna usmrceno výfukovými plyny ve dvou nákladních automobilech upravených
jako plynové komory.
Tyto děti se již nedožily příjezdu do Chelmna.
Po tragedii se narodilo ještě 6 dětí v Praze
v Dykově ulici č.p. 20, kam byly těhotné ženy z Lidic soustředěny. Z těchto
6 dětí narozených po 10. červnu 1942 se vrátily jen 2.
Mě se v Dykově ulici narodila dcera Věnuška.
Dala jsem jí jméno po manželovi Václavovi Kohlíčkovi, ale pokřtít jsem
jí už nemohla, protože jsem byla záhy deportována do koncentračního tábora
Rawensbrück v Německu.
Věnuška se mi již nikdy nevrátila !
V koncentračním táboře se jedné z našich žen narodil
synek, který byl okamžitě esesmany usmrcen a jeho maminka, paní Hroníková,
byla za to tenkrát hrozně zbita. To je ten Hroník, na medailích paní Uchytilové
jmenovaný bez křestního jména. Byl poslední narozené lidické dítě ze starých
Lidic.
Celou tragedii přežilo tedy jen 17 dětí
ze 105.
Lidice 28. června 2000
* * *
Paní Nešporové zbylo po její dcerce jen strohé
Prohlášení za mrtvého. Tenký zažloutlý kopiový papír signovaný Okresním
soudem v Kladně. Pod j.č. R1 2483/28 - III. 17.IV.50.
* * *
35) 36)
35) Bývalý tajný útulek gestapa pro vězněné těhotné ženy v Praze
v Dykově ulici č.p. 20
36) Pamětní deska na dnešním pensionu pro mládež z celého světa
navštěvující Prahu.
Pod pamětní deskou umístěnou na zdi Pensionu
pro mládež v Dykově ulici je přidán plakátek s anglickým překladem pana
ing. Jiřího Vondráčka.
THERE WAS A SECRET OFFICE
OF GESTAPO IN THIS HOUSE IN THE
YEARS OF GERMAN OCUPATION FOR IMPRISONING
OF PREGNANT WOMEN. THE CHILDERN WHERE AFTER
THE BIRTH TAKEN THEM AWAY AND USUALLY TAKE
WITH GERMAN NAMES FOR GERMAN EDUCATION.
WOMEN WHERE TRANSPORTED TO
CONCENTRACION CAMPS. SIX WOMEN FROM LIDICE
WHERE TRANSPORTED THERE TOO.
WE NEVER FORGET.
|
* * *
Děkovný dopis starosty obce Lidice všem dárcům finančních
prostředků, bez jejichž pomoci by sousoší nestálo.
Vážené dámy, vážení pánové,
Jako starosta obce Lidice a zástupce všech občanů
této malé vesnice blízko Prahy Vám chci poděkovat za Váš velkorysý finanční
dar , kterým jste přispěli k dokončení díla sousoší lidických dětí.
Toto dílo je svědectvím o lidském zlu a bezpráví,
jehož se za 2. světové války dopustili němečtí fašisté na nevinných lidických
dětech. Aby mohlo být 82 postaviček z bronzu dokončeno, bylo třeba shromáždit
značnou finanční částku. Na této sbírce jste se podíleli i Vy a mnoho dalších
představitelů z různých zemí. Tato akce se tak stala symbolem mezinárodní
solidarity a je významnou výpovědí o tom, že svět nezůstává k lidským tragédiím
lhostejný.
S poděkováním a úctou
Václav Z e l e n k a
Starosta obce Lidice
V Lidicích, dne 25. července 2000
* * *