Problémy na hranicích nejlépe umí řešit manželky - Chorvatsko 1998

        Chtěl bych se s Vámi podělit o jeden úsměvný zážitek z jízd po Evropě.

       V roce 1998 jsem dostal ještě u firmy Čechofracht zakázku, že mám naložit zboží u firmy SAHM,která vyrábí  a zejména kalibruje sklo do hostinců,restaurací apod.Všichni jste si někdy všimli,že téměř na každé sklínce je značka míry spolu se znakem fi.Sahm. Zde jsem naložil plné auto skla a různých osobních potřeb na výstavu ZAGREB 1998. Vzhledem k tomu, že bylo krásné počasí tak jsem se rozhodl, že vezmu tentokrát na cestu svou manželku Evu. Sama byla ráda,protože jsem ani jeden v minulosti nebyli v bývalé Jugoslávii, nebo Chorvatsku.

        Musím ještě připomenout, že to bylo za  doby kdy jsme nebyli v EU a tedy se musely na každých hranicích „dělat“ celní papíry.  Když jsem přijel na hranici Břeclav –Kůty, tak to tam proběhlo celkem v klidu a bez nějakých problémů. Potom jsem již přejel po Slovensku na SK-HU hranici v Rusovcích(maďarsky RAJKA),kde se ovšem dostavili první problémy. Slováci , ti mi problémy nedělali,ale Maďarský celník jak mne viděl, tak si mne vzal stranou a než jsem mu stačil podat doklady a papíry od zboží, tak spustil:“ ZORKY…ZORKY  MAŠ ?, Koukám na něho jako blázen a usilovně přemýšlím co po mě chce. Korupce a braní úplatků je však asi všude stejná, on nám chlapec požadoval VZORKY,zboží,které jsem měl na autě. Když jsem mu řekl, že mu nic nedám, že nemohu, tak mne poslal do budovy,kde jsem měl projednat celní papíry a potvrdit tzv.Trasportszág (papír za 10.-DM,který potvrdí razítkem, že jsem projel HU celnicí a na konci Maďarska se potvrdí znovu razítkem,že jsem opustil Maďarsko).

      Vzhledem k tomu, že jsem mu nedal žádný úplatek tak jsem zde strávil cca 3 hodiny(nikdo jiný na celnici nebyl,stále čekal na úplatek) než mě hodil papíry na zem a já jsem  po sebrání mohl opustit Rajku a pokračovat dále na Szekesfehervár a dále na Maďarsko-Chorvatskou hranici zvanou  GORIČAN.
         K této hranici jsem přijel kolem 24.00 hodin a jak jsem přijížděl, tak jsem již viděl asi 10 km dlouhou kolonu nákladních vozidel. Před touto hranicí bylo značení pruhů,kde řidiči z ČR+SK měli svůj zvláštní pruh. Tedy jsem na něj najel,ale jaké bylo mé překvapení,když mne maďarský celník poslal bez řečí na konec kolony. Když jsem se ráno kolem 8.00 hodin dostal do celniště, tak mi maďarský celník říkal,kde mám Transportszág. Chtěl jsem mu ho podat,ale jaké bylo mé zděšení,zjistil jsem , že mi ho celník v Rajce nedal zpět. A znovu to začalo nanovo.

     Začala kontrola vozidla. Mimo jiné si lidé,kteří měli být po celou dobu na výstavě za firmu Sahm, dali do nákladového prostoru také plato 24 ks třetinkového piva Budvar. Když toto maďarští celníci zjistili při kontrole papírů a nákladu, tak se jich najednou přihrnulo asi 6 dalších a každý si najednou vzal po 2 ks tohoto plechovkového piva. Marně jsem naléhal, že když si to vzali, tak že mi to mají napsat do tzv.CMR(mezinárodní nákladový list),ale to jsem narazil. Hned jak kontrola skončila , tak si jeden z celníků řekl o částku 10.-DM za chybějící Transportszág. Musel jsem tedy vyndat peníze a dát mu úplatek,protože vyhrožoval, že se pro něj budu muset vrátit na Rajku.     Byl tak drzý, že mi řekl: „my jsme, ale tady dva, tak to bude 20.-DM“. Moje žena byla již z toho „ na prášky“, nadávala jak špaček,ale nic jí to ani mě nepomohlo.

     Když mě konečně propustili do Chorvatska tak jsem přejel přes řeku a hned za mostem mě pro změnu zastavili chorvatští celníci,kteří celou dobu koukali přes řeku na HU stranu co se semnou děje. Hned mne poslali na celní parkoviště,kde jsem musel automaticky  zaplatit 20.-DM za parkování a pak si teprve ode mne vzali doklady a celní papíry a že mám počkat v budově. To bylo kolem 9.00 hodin ráno. Tedy jsem spolu s mojí manželkou čekal v budově.
        Kolem nás chodili všichni možní řidiči,kteří projeli hranící za mnou a za krátkou dobu odjížděli. Také se u nás zastavil řidič z Ostravy,který vezl do Bosny zásilku piva Radegast v přepravkách. Bylo mi divné, proč s sebou nese jednu přepravku Radegastu a on mi se smíchem prozradil, že je to na úplatky pro celníky a že za 10 minut odjede,protože to tak dělá již asi 6 let.

    Celé odpoledne a celý večer jsem čekal až budou moje papíry vyřízeny a konečně budu moci jet do Zágrebu,ale pořád se nic nedělo.Manželka společně se mnou byla otrávena a stále  na celníky nadávala. Kolem půlnoci to již moje žena Eva , ani přes moje prosby ať to neděla, nevydržela a zašla za tím celníkem,který měl moje papíry k vyřízení. Bylo jí sděleno, že tam mam v papírech  nějaký problém. Ona na nic nečekala a najednou zaklepala na dveře nějakého vedoucího celníků. Ten jí otevřel a ona na něj česky spustila, že jsme tam již od rána a co se vlastně děje a že si bude stěžovat na velvyslanectví atp.Dost nahlas mu vyčinila(samozřejmě česky) do lenochů apod. Co se nestalo? Během 15 minut jsem opustil celní prostor a mohli jsme jet. Ani jsme neplatili nijaký úplatek.
 Když jsem ráno přijel na spedici Intereuropa v Zágrebu tak zde pracovala žena,která uměla česky. Po vyložení nákladu,ale zjistila,že mi chybí uvedených  14 plechovek piva a spustila: „pane řidič vy jste to pivo cestou vypil?

    To byl poslední hřebíček na nervy mojí ženy. Znovu se rozčílila a té paní pěkně od srdce vysvětlila,že jsem to pivo nevypil, že si jej vzali  maďarští celníci  na hranicích v Goričanu a že mi to nenapsali do CMR,že když ho tak potřebuje, že si má zajet pro to pivo do Goričanu  apod. Ta paní se nakonec uklidnila a já jsem  mohl odjet  prázdný domů.
    To víte, že jsem si potom ten pitomý Transportszág,který jsem dostal v Goričanu za 10.-DM pěkně hlídal. Na Rajce jsem viděl toho celníka,který chtěl „zorky“ a jelikož jsem jel prázdný, tak mě nemohl nějak obtěžovat, jsem mu s úsměvem pokynul a pokračoval domů do Lidic.
        Ještě chci říci, že korupce nevládne jen u nás v ČR,ale podle mého názoru v celém světě. Také bych chtěl uvést, že když jsme projížděli Chorvatskem, tak jsem jasně viděl jaké důsledky měla nesmyslná válka v Jugoslávii. Domy zasažené granáty, rozstřílené  střechy domů,spálené domy ,krátery po bombách apod. Nikdy bych to nechtěl zažít.

           Závěrem mohu říci, že já ačkoliv jsem byl již zběhlý ve vyřizování formalit na různých hranicích, tak tam to bylo hrozné a myslím, že kdyby tenkrát Eva nevynadala tomu vedoucímu, že bych tam možná čekal dodnes. Když jsem jel příště do Chorvatska, tak jsem jel již přes Rakousko a Slovinsko,kde sice byly také problémy,ale takové jako při mé první cestě do Chorvatska to teda nebylo. Chtěl jsem tenkrát jet přes Slovinsko,ale firma Sahm chtěla, abych  jel přes SK + HU a takto to dopadlo. Nakonec jsem od nich dostal ještě odměnu za trápení na hranicích.

 Lidický orel-V.Stach