V loňském roce jsem dostal zakázku do Belgie a když jsem vyložil,
tak mi dispečer řekl, že mám co nejrychleji přejet do Lucemburského
velkovévodství na nakládku zboží. Já jsem samozřejmě poslechl, protože
jsem se docela těšil, vzhledem k tomu, že jsem v tomto státečku
nikdy nebyl.
Po přejezdu
belgických hranic jsem se najednou ocitl na krásných upravených dálnicích,
které byly opravdu bez nějakých výmolů (oproti např.Belgii, která
má dálnice na některých úsecích rozbité jak u nás v ČR) a navíc
se zde za ně nic neplatilo. Tady jsem tedy nakládal zboží, které
bylo pro Škodu Ml. Boleslav. Musel jsem zde přespat a tak jsem si
zašel na pivko.
Zde jsem
získal, při rozhovoru s hostinským, protože to byl mimo jiné ing.ekonomie
i tyto statistické údaje o jeho zemi:. Velkovévodství je konstituční
monarchie přilepená mezi Belgii, Francii a Německem a je jedním ze
zakladatelů EU.Nezávislost získalo od roku 1867.
Hlavou
tohoto státečku je velkovévoda Henri II., který nastoupil po svém
otci v roce 2000. Tato zemička je významným centrem bankovnictví.
Jel jsem
například kolem Evropské investiční banky a také kolem Evropského soudního
dvora. Lucembursko je dosti kopcovitá země, která je
velká asi jako Středočeský kraj, má rozlohu 2.586 km2. Hlavním
městem je Luxemburg.
Když jsem jím projížděl, tak to bylo jako kdybych projížděl Kladnem,
nebo Ml.Boleslaví , tak to bylo veliké. Obyvatel má toto vévodství kolem
440.000. Lucembursko je zemí s nejvyšší životní úrovní v EU,
která podle úředních statistik činí v HDP na osobu 75.130 USD. O
jejich vysoké životní úrovni svědčí také to, že rod. domky místních
obyvatel jsou velmi pěkné, u každého stojí téměř nové auto a někdy
i více. Průměrný plat tak musí být dosti vysoký, že např.
za litr nafty jsem platil 0,81 centů Eur( v Německu to je 1,18 Eur, ve
Francii dokonce 1,21 Eur,Belgie 1,10, Holandsko 1,06 Eur) .
Ostatní
základní potraviny, jak jsem viděl, stojí také kolem 1,. Eura. V
Lucembursku se hovoří na severu francouzsky, ale blíže k Německu se zde
hovoří také německy. Zvláštností je jejich úřední jazyk a to „ lucemburština“
,která používá oba dva jazyky. Když jsem s ním hovořil, tak
mi připomněl, že byl v Praze na zájezdu a také uvedl, že Jan
Lucemburský byl otec jednoho z našich vládců.
V Praze
se mu hodně líbilo a prý si připadal jako doma. Ještě si vzpomínám,
že když jsem přijížděl ze severu, tak jsem také projížděl pohořím
Ardeny, kudy,jak si jistě vzpomínáte, procházela II.sv.válka.
Hned u Lucemburských hranic, ještě na belgické straně, jsem
jel kolem obrovského amerického hřbitova. Když jsem přijížděl
směrem na jih země tak jsem se dostal do velkého údolí řeky Mosel,
kde jsou na obou svazích kolem řeky obrovské vinice a odtud pochází světoznámé
Moselské víno.
Po nakládce jsem volal dispečerovi a ten mi sdělil, že abych se nezlobil
a zajel ještě pro zboží do Lichtenštejnského knížectví. Mě to nevadilo,
protože jsem zde také nebyl a tak bych se chtěl s vámi podělit o několik
postřehů z této malinké země. Musel jsem se najíst na jednom
parkovišti a zde byla také informační tabule, kde jsem získal
tyto údaje:
Jedná
se o jednu z nejmenších evropských zemí v předhůří švýcarských Alp.
Obyvatelé tohoto knížectví mají mnoho společného se sousedním Švýcarském.
Rozloha je 160 km2, hovoří se zde německy, platí se tu švýcarským
frankem, hodně si tu hájí svou neutralitu jako Švýcarsko a nejsou
členem EU, ale má se švýcarském celní unii.
Lichtenštejnské
knížectví vloni oslavilo 200 let od vzniku samostatnosti. Jedná se
o zemi s 35.000 obyvateli a jejich ministátu vládne kníže
Hans Adam II, jehož rodina má dědické právo na „ trůn“ dané ústavou.
Kníže vlastní po světě větší pozemky než je jeho domovina,
kde mu vlastně patří pouze jeden hrad.
Lichtenštejnové
mají k ČR velmi vřelý vztah a to zejména k naší Moravě, protože
zde např. ve Valticko – lednické oblasti mají mnoho pozemků
a jejich rodinná hrobka je umístěna ve Vranově. Jako zajímavost
uvádím, že v knížectví je celkem 11 (slovy jedenáct) obcí.
V zemi je pouhých 19 km železnic a 250 km silnic(ve velmi dobrém stavu).
Další zajímavost: v zemi sice rozhoduje parlament, kníže jako morální
autorita, ale například zakázal stavět domy vyšší než 11 metrů.
Hlavním městem je VADUZ, kterým jsem také projížděl a má rozlohu
asi jako Slaný, ale je velmi historicky zachovalé.
Středověká
kultura tu opravdu zanechala hodně stop. Je zde velké množství muzeí např.
lyžařství, poštovnictví a to je všechno na ústředním náměstí v hlavním
městě, které se samozřejmě jmenuje po knížeti. Další
zajímavostí je zde velká obrazová galerie, ve které jsem sice nebyl,
ale dozvěděl jsem se z letáku, který byl před vchodem,
že zde kníže vystavuje cenná umělecká díla ze své soukromé sbírky,
která patří k největším soukromým sbírkám na světě. Je v ní údajně
nashromážděno kolem tisícovky pláten mnoha světoznámých malířů. Od Rembrandta
a van Dycka přes Rubense až po Leonarda da Vinciho.
Hlavním
vývozním artiklem Lichtenštejnského knížectví jsou špičkové lékařské
přístroje. Jeden z nich jsem nakládal v knížecí nemocnici přímo ve Vaduzu
a vezl jsem jej do IKEMu Praha. Tato zemička se mi také hodně
líbila, protože když se podíváte na jednu stranu tak zde vidíte švýcarské
velehory Alpy, kde jsem viděl hodně lidí jezdit na kole nebo jen
tak provádět vysokohorské turistické výšlapy, nebo se otočíte
jako by do údolí a zde teče mohutná řeka Rýn.
Nezlobte
se, že jsem Vás nyní zahltil statistickými údaji , ale domnívám
se, že o těchto malých zemičkách se toho moc v našich novinách
nepíše. Jinak mohu říci, že se jedná o velmi hezké země do
kterých se možná již nedostanu a jsem rád že jsem se sem mohl podívat.
Příroda
je zde velmi krásná, lidi jsou takový příjemní a hned se s vámi začnou
bavit a nezjistil jsem že by se nějak na nějakého obyčejného českého šoféra
nějak vyvyšovali. Zejména v Lichtenštejnsku je příroda
krásná, protože Alpy jsou hodně krásné a doporučuji lidem,
kteří mají rádi vysokohorskou turistiku tuto zemičku navštívit.
Vasilij Stach zvaný Lidický orel.
psáno pro LZ květen 2007 zde
uveřejněno se souhlasem autora