Omlouvám se předem, že obtěžuji, ale stát se to může každému.

   Přijíždím z Kladna v mysli stále ještě rozpustilé, řádně vymóděné, veselící se studenty. Karikované postavičky vybírají po městě penízky na "Poslední zvonění", nebo lépe na závěrečný školní večírek.  Pln dojmů,  jsem také vysypal z peněženky drobné a díval se ještě chvíli jak taškařicemi upoutávají pozornost na jinak poklidné ulici.
„Holt mladí maturanti“ a že jich na Kladně je!

- - -

   Dojíždím k Obecnímu úřadu. 
   Vystupuji a zamykám.
   Koutkem oka  ( sluníčko mi šlehlo do tváře)  vidím,  jak se na chodníku zpoza poštovního vozu,  stojícího přede mnou,  vyloupla postavička mladé dívky se psíkem na šňůře a zdraví mě.

   Odpovídám Ahoj,  tak nějak automaticky,  jak jsem asi přivykl před chvílí prostředí mezi študáky.

   Oóó-ůůů …  jaké bylo moje rozčarování,  když se na mě ona osoba obořila,  jak to,  že si dovoluji jí odpovědět Ahoj a spěšně odcházejíc ještě něco dodala.
   Při mé hluchotě ani nevím co říkala,  ale přívětivé to jistě nebylo,  už podle výrazu v obličeji.  Následně jsem podle téhož zjistil,  jak moc jsem se spletl!
 
   Nebyla to osůbka, milého vzezření,  jak jsem si původně  ( teď už nevím proč )  představoval,  ale někdo docela jiný.

   Omluvil jsem se jí,  ale stejně byl za hulváta!  Ta ostuda!  ještěže poblíž nikdo nestál!  Strýc Podger by to lépe nesvedl.

   Za to že jsem odpověděl Ahoj namísto Dobrý den,  jak je zvykem v naší kotlince,  za to se omlouvat ani  nemusím.  V dnešní „amerikanizované“ době  ( ne, že bych to chtěl propagovat ),  se lze ohradit,  že po světě se lidé takhle běžně přátelsky oslovují.

Za to,  že se dotyčná dáma urazila,  ačkoliv by jí to spíš  ( podle toho co jsem nakonec uviděl ),  mělo lichotit,  jsem opravdu nemohl a nechtěl. Vždyť jí ani neznám.

Ona mě viděla dříve a po slunci,  tudíž dobře,  já ji později,  proti slunci a tak bídně,  až jsem se trapně spletl.  Už to ale neudělám!

I když …?,   teď jak píši tyto řádky,  mě trochu hříšně napadlo,  že asi musím vypadat daleko mladší,  když jí to moje Ahoj pobouřilo. Ono to ale bude možná tím,  že si madame zapomněla brýle,  když šla venčit psa.
 
Zrak se dá přeci tak lehce ošálit! a svět bez brýlí je možná o trochu krásnější.

To bude ono!  Hned po neděli si zajdu na oční, abych nechyboval.
 

Psáno v květnu 2007  pro internetový Zpravodaj Neston