Na prvního máje ráno musím vyvěsit vlajku!  Slunce svítí jako o život. Krásné světlo, jen vzít kameru! Mám však rozdělávku na zahrádce a tak „foťák“ lenoší.
    Prohazuji zeminu sítem. Ale na poledne už ani lopaty nepočítám.
    Z té lopoty mě vysvobodil až telefon. „Tady Blanka Popelková“,  nechápu kdo mě to volá a ještě chce, abych přišel vyfotit nějakého kapra, „Brabcová - dcera Růženy Brabcové“ ozve se příjemný hlas.
    Rychle umyt a převlečen z montérek, na krku kameru, spěchám  Štemberkovou ulicí.  Pěkného kapra jsem už neviděl ani nepamatuji.
 
    Pan Zdeněk Popelka  mne vítá: „Pojďte se podívat, jaké jsou v rybníce ryby“. Ve stínu stromů  pozinkovaná vanička. Plná vody, ale také plná kapra.
    „To je macek! kolikpak váží?“ ptám se.  „Bez dvou deka deset kilo“. Na míru jsem se už neptal!

    Pan Popelka jej vytáhl dopoledne kolem deváté. „Měl jsem už ráno mohutný záběr“, říká a pokračuje,   „ale ryba udělala obrovskou vlnu a ujela“.  Na tváři pana Zdeňka je vidět , jakou má z  úlovku radost.  „Na housku jsem ho chytil, na obyčejnou housku!“.  „Dříve, než jsem se přistěhoval do Lidic, chodil chytat na sádky do Unhoště“. „Tam byli taky pěkní kapřici, ale ten dnešní se povedl!“.
„Jak by ne!“, myslím si  „ je přeci prvomájový“

    Fotím živý úlovek  v náručí spokojeného rybáře a děkuji za pochvalnou zprávu pro ostatní, že se dobře starají! Ota Pavel by se svými bratry měl  určitě také radost, jak krásné ryby v Lidicích máme.
    Díky za zavolání, Blanko!
 
    Na lopatu se dnes už ani nepodívám.  Když navečer svěšuji vlajku uvědomuji si, že svátek práce lze slavit i jinak než prací.
 

    Psáno v Lidicích dne 1. května 2007  Antonín Nešpor