Koncertování, ať už zpívá kdokoliv, v den konání Lidické tryzny je minimálně neslušné vůči těm kteří tryznu drží, nebo jsou s ní bytostně spjati. Ona totiž tryzna nekončí podle programu úderem čtvrt na dvanáct, ale trvá, dokud je v srdcích žal.

    Veřejné mínění není v tomto ohledu solidní argument, protože se dá ovlivnit jediným pochybeným rozhodnutím, což se také bohužel stalo. Kdyby se festival - přehlídka pěveckých sborů konal den předem, nebo příští víkend, určitě by přijel stejný počet vystupujících, jenomže by se muselo dbát na tradice, které byly v Lidicích donedávna dodržovány.

    Na výroční den 10. června se žádné kulturní ani jiné programy nikdy nekonaly. Taková byla tradice, kterou ctily generace lidických.

    Nelze na úkor piety lákat do Lidic stovky mladých, aby si například přijeli na výročí zazpívat.

    Dostatek akcí pořádaných různými spolky a sportovními organizacemi se koná k poctě Lidické tragedie každoročně, odjakživa, ale doposud vždy mimo den konání tryzny, obvzláště mimo 10. června.

    Připomínání si Lidic je nezbytné i do budoucna, ale pokud bude ve stejné režii, pak lze očekávat, že vznikne velmi brzy mega program, zakončený bůhví čím, třeba, možná i ohňostrojem.

    Zatěžování kumulací programů v den konání tryzny je nesmyslné a snižuje význam samotného pietního aktu.

    Jak je možné, že se už nahoře hraje a v údolí ještě muži čekají na popravu?
    Už se nahoře zpívá a Lidice začínají hořet!
    Už se zpívá a jásá a je mi z toho těžko že se ani jeden posluchač celostátní přehlídky nad tím nezamyslel a když ano, tak mlčí.

     Jak krásný byl ten zpěv, ale s tryznou za Lidice neměl vůbec nic společného!

    Kam až povede "úchvatná" režie? Ona musí být "úchvatná" , když uchvátila tolik posluchačů a nenašel se nikdo, kdo by protestoval a řekl dost!
    Tam dole u společného hrobu se ještě trýzní!

    Nebo snad cestou od hrobu nahoru k muzeu zapomněli všichni, proč vlastně do Lidic přijeli?
Ano někteří mohli přijet opravdu jen na přehlídku, ale to mohli přijet o den dříve, či o týden později a nedošlo by k narušení tryzny.

    Nezapomněli, ale zároveň nedomysleli. V tom je manipulace se symboly dokonalá. Málokdo to dokáže posoudit, protože většina nad tím mávne rukou, nebo je to vůbec nenapadne.

    Lidická tryzna nemůže být v žádném případě brána jako záruka úspěšnosti, že přijede víc lidí, nebo naopak, jakýkoliv kulturní počin by neměl být zvýrazněn Lidickou tragedií v její výroční den.

    Je to kulturní barbarství, které se jen velmi těžko vysvětluje, pokud k takovému chápání skutečnosti nejsou lidé od malička vychováváni.   Jinak by ve výroční den byli solidární i dnes,  již jen s hrstkou, dodnes  trýzeň pociťujících.

    No a jak se k tomu stavějí elity?
 
    Těžko říci. Slyším jen samou chválu a publicitu minimálně "pomýleným" názorům a oficiální místa zatím mlčí a jsou vtahována do celého problému, jen okrajově.
    Jaká jsou měřítka hodnot, když pieta přestává být prioritou?

    Opakovaně jediný příměr, který mne napadá je Terezín.
    V den konání terezínské tryzny se asi těžko uskuteční přehlídka pěveckých souborů z celé republiky právě před Terezínskou pevností.
    Nebo, že by tamní ředitel také uvažoval o stejné propagaci Terezína, jako se udála letos v Lidicích? Kdepak, pan doktor Munk nepodlehl falešné představě o reklamách na pietu, ale navíc hlavně uctívá tradice, které jsou v Terezíně neměnné.

    Na tradice můžeme dnes v Lidicích už jen nostalgicky vzpomínat.

    Očekávám další novinky, které při výročí vyhlazení obce Lidic příště uvidíme, či uslyšíme, ale určitě budeme slyšet opět, že se jedná o stejně neměnné poslání, které tkví v péči o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejích občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů, ovšem ve značně rozjařenější podobě.

    Kam ale zmizelo to uchování vzpomínky na utrpení občanů?
    Cítím se být také obětí nacistického násilí. Nemám sestru, mohl jsem ji dodnes mít, měl jsem dědečka i babičku ale nepoznal je! O dalších příbuzných nemluvě.
    V čem je tedy takováto péče o trvalé uchování mojí vzpomínky?
    Když trýzním, mám na to právo, ale ten, kdo má dbát o uchování vzpomínky a sám jí ve mě urážlivě porušuje, chová se farizejsky a tedy není hoden držet motto se kterým je sám na štíru.

“Letošní pieta bude v Lidicích mimořádná”, hlásal titulek v regionálním tisku kladenska ještě v pátečním čísle (8.6.2007) . Redaktor ani nevěděl, jakou pravdu předpokládá.
    Dopadlo to tak.
Byla opravdu ”mimořádná”, ale o pietě dne tryzny přehlídka tisícíhlavého dětského sboru bohužel nebyla.
Zatímco se v údolí kladly věnce, děti se připravovaly za muzeem v "kateringu" na svoje finální vystoupení - tedy proč sem ty děti vlastně jezdí? Kdo je učí právě takhle uctívat památku na mrtvé.  ( foto z webu 1  2  3  )
 

Opakuji co jsem slyšel - zpěv to byl krásný!
 
 
Psáno den poté, 11. června 2007, Antonín Nešpor