“Zborovská bitva u Kačice”.

    Zdá se to jako špatná orientace, ale kdepak. Dnešní bitva u Kačice byla a připoměla devadesáté výročí slavné bitvy u haličského Zborova.

    Ale vraťme se do historie.

    Tehdy šlo o první velké vítězství Československých legií na východní frontě. Úspěch našich jednotek byl tak výrazný, že ruská vláda umožnila     formování jednotek rekrutovat z řad českých a slovenských zajatců.

    Čs. střelecká brigáda o síle 3 500 mužů čelila jeden a půl násobné přesile dobře vyzbrojených a vystrojených rakouských pluků, plzeňského 35. a 75. jindřichohradeckého. Podle místopisných názvů je jasné, čím byla tato bitva zvláštní. Bojovali tu češi na obou stranách. V 19. brigádě, které tyto rakouské pluky vytvořily, bylo téměř 4000 Čechů, ovšem v té době ještě rakouských.

    2.července v 9 hodin ráno vystoupil poručík Čeček (později generál našeho letectva) z pozorovatelny a v plné kulometné palbě nepřátel, zavelel“Za vlast, za svobodu! Granátníci – vpřed!”

 
    Granátníci vyrazili, rozbili zátarasy, nebo přes ně hodili své pláště. A za nimi šla hlavní vlna, rota za rotou na bodák.
Nejprudší boj se rozpoutal o kopec Mogilu. Po jejím dobytí se během odpoledne probojovala čs. brigáda do rakouského týla.

    Bojová fronta široká dvanáct kilometrů se posunula o pět kilometrů do území nepřítele.  

    - - -
 
    Tak v kostce proběhla bitva u Zborova, bylo to v pondělí 2. července sedmnáctého roku.

    Dnes je pátek 6. července o devadesát let později. Na poli mezi Kačicí a Čelechovicemi se boj začal po druhé hodině odpolední. To co se tu dělo nemůže člověk, který válku nezažil ani komentovat. Jednak proto, že válka se nedá dobře komentovat, ale také proto, že je hrozná a na každého působí jinak.

    Pocit stísněnosti při náletech dvouplošníků z počátku minulého století, bezprostřední výbuchy bomb a granátů a střelba z protiletadlových kulometů, to vše člověka nutilo se přikrčit.
    Scény z bitevní vřavy byly opravdové a zpětně mohu napsat: “válčil jsem také”. Byl jsem pohlcen scénou tak, že jsem se obával o své kamarády s červenobílou stuhou na brigadýrce.
    Neumě jsem se v pokleku “skrýval” za porostem ovsa. Odtud, o “patro” níže než ostatní fotografové, jsem ale uviděl vše z pozice plazících se vojínů.

    Zůstal jsem najednou sám a zapomněl na davy diváků za zády. Zůstal jsem sám, s válkou. Mrtví, ležící přes okop a dalších raněných přibývalo.

- - -

    Válka je jen a jen o lidech. Je o bídě, o ponížení, o utrpení, o “Bílé nemoci” o “Guernice” … .
    Válka je ale i o hrdinech a vlastenectví! Proto si ji připomínáme a nesmíme na naše padlé zapomenout.

 
Psáno 6. Července 2007 Antonín Nešpor foto autor    na fotoalbum klikněte zde, nebo na ilustrační obrázek 

P.S.  Proč píši dnes o bitvě u Zborova a legionářích? Vzpomněl jsem si na naše lidické padlé v první světové válce,  mají svůj pomníček na pietním území, ale bez jmen. Jména tam pod bystou Jana Husa na pomníčku měli. Němci ale pomníček zničili. Myslím si, že by se měla tato jména do pomníčku, i když jiného, dodatečně vytesat.

- - -

    Dovětky ze starých novin:

- Mezi bojujícími byli i další naši slavní vojevůdci, Jan Syrový, Josef Švec, Otakar Husák , Zdeňek Firlinger, Karel Kutlvašr, nebo Rudolf Medek.

- V boji proti sobě stáli také budoucí dva presidenti. Klement Gottwald a Ludvík Svoboda. Klement Gottwald bojoval za rakousko-uhersko a Ludvík Svoboda pod praporem Svatováclavského pluku.

- U Zborova bojoval 1. střelecký pluk ještě pod názvem pluk "Svatého Václava". Po Zborovské bitvě, když profesor Tomáš Garrigue Masaryk naše vojáky navštívil, dovolil si, jako předseda Čs.národní rady tento pluk přejmenovat na pluk "Mistra Jana Husi". Souhrnně byly výše uvedené pluky označeny ruským velením čestným názvem "pluky 18. června" (podle ruského kalendáře) a mohly si na své prapory a korouhve připevnit čestné Georgievské (svatojiřské)stuhy. Vrchní velitel ruských vojsk ocenil naše legionáře s tím, že se klaní před jejich statečností a jejich velitelem a poklonil se před T.G.Masarykem "po mužicku, až po pás".

- Zborov, Bachmač a Vladivostok - tam všude umírali v letech první světové války Češi. Vystoupení čs. legionářů v Rusku po r. 1914 významně přispělo ke vzniku samostatné Československé republiky.

- Na počest bitvy u Zborova se až do roku 1950 slavil den armády právě 2. července.

    Potud staré (ale dobré), novinové výstřižky. Pro zvídavější odkaz http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=3913  nebo http://www.kcprymarov.estranky.cz/fotoalbum/legionari-a-vojaci/zborov-1917