Proč najednou taková náklonnost k royalismu? To jen v reakci na to, co jsem slyšel ve zprávách, přečetl v tisku a dozvěděl, jak si počínají se státními svátky a významnými dny jinde.

    Když království tak Velká Británie. Že je opravdu velká není jen rozlohou a dřívějšími državami, ale i poctivým přístupem k lidem. “Fifty- fifty” pochází právě odtud, stejně jako “Fair play”. U nás by se řeklo padni komu padni.

    Ale to jen na okraj.

    Svátky se v Britanii drží aby připomínaly nějakou událost. Tedy zrovna jako u nás. Jenomže se ví a vědí to všichni mimo některých našich senátorů, že svátek připadající na sobotu, či neděli už dnes není tím pravým svátkem protože se stejně do práce nejde. Státní svátek je spojován v dnešní naší společnosti se dnem volna. Protože se však udržuje pravidlo, že svátek bude ve výroční den, tedy 1.5. nebo 8.5. (dříve 9.5.) nebo 28.10. Nebo 6.7 a 7.7. tak každý rok sem tam nějaké to volno o víkendu odpadne.

    V Anglii jsou v tom ke svým poddaným ohleduplnější.
    Samozřejmě, že drželi také význačné výroční dny. Ale časem je přesunuly stabilně na dny jinak pracovní a oficiálně jsou to tzv. “bank holiday”, s tím, že se při nich připomíná to, či ono výročí. Je jasné, že 1. máj se v Británii nedrží 1. května, ale recipročně mají volno pracující vždy první květnové pondělí. Ještě se sluší napsat co to vlastně ten “Bank holliday” je.

    Jedná se o den pracovního volna, kdy se všeobecně do práce nechodí, protože mají banky zavřeno. Konzervativně se zde drží tradice, že pokud mají banky prázdniny, obchodní život ustává a když ustane obchod, nepracuje nikdo.

    Je-li to správné, nebo pro koho výhodné, ať posoudí čtenář sám, nicméně to funguje a nezdá se mi, že by ekonomika v Británii nějak výrazně pokulhávala za ostatními státy. Nepatří snad Británie mezi členy G8?

    A i kdyby nepatřila. Pustila se tato ekonomika se všemi státními svátky drženými hlavně v pracovních dnech, do stavby tunelu pod “La Manchem”? Dostavěla ho? Vyrovnala svoje válečné závazky vůči USA (Británie se obrovsky zadlužila za zbraně ke všemu ještě zničené ve druhé světové válce )?

    Na všechny tyto otázky si můžeme s klidem odpovědět kladně.

    Ten dluh smazali teprve nedávno 31.12.2006 (viz http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/4970720.stm ) , což se o jiných ekonomikách říci nedá. Třeba zrovna německá ekonomikla, která nám doposud od konce druhé světové války reparace nevyplatila.  Záměrně nepíši blokuje, protže o ně stačí jen požádat, k čemuž se nikdo z kompetentních nemá už pár generací.

    Oni totiž tam ti Lordi v “Big Benu” přemýšlejí úplně jinak, než třeba pan Pavlata, který si stojí za návrhem, aby svátek matek (slavený pravidelně druhou květnou neděli), byl pasován na svátek státní a tudíž každoročně slaven o víkendu. Nemluvě už vůbec o tom, že všechny ženy nemusí být nutně zároveň matkami, ale skoro všechny pracují a hlavně po práci ještě doma.

    To může vymyslet jen ten který, nevnímá rozdíl mezi prací a volnem.

    Z vorkoholismu bych ho ovšem nepodezříval. V parlamentu se takovým postojem k práci může honosit málokdo. Když náhodou ano, tak se nebaví licitováním “o dnu volna ve volnu”, ale má na starosti důležitější poslání, třeba zrovna co s romským etnikem.

    S tím vnímáním rozdílu mezi volnem a prací se najdou i další experti, navrhující zrušení svátku práce bez reciproční náhrady.

    Vypadá to, jako bychom se vraceli zpět k šestidennímu pracovnímu týdnu a svátky se budou slavit výhradně v neděli.

    Bez ohledu na politické nahlížení, svátky 1. máj a MDŽ se vždy ctily, mimo za Hitlera, který je znectil.

    Kdo těmto svátkům ještě dnes dává politický podtext naznačuje jasně, že se nedokázal vyrovnat s tím, že svátek držel před ním kdejaký dělník, odborář, nebo komunista, ale i intelektuál i když právě ti někteří si stěžují,že museli. Oslavovali jsme vždy v kruhu spolupracovníků a dodnes na to rádi vzpomínáme, protože jsem si program oslavy MDŽ vytvářeli vlastním přičiněním. Vzpomíná se vždycky, když se výročně sejdeme již jen jako absolventi, protože podnik už neexistuje, ale tradice zůstala.

    Jak a kdo může hodnotit, zda už se svátek slavil dostatečně dlouho. Argument, že svátek práce je "věc přežitá, zbytečná, nenutná" , je historický nesmysl, který neobstojí pokud budou existovat lidé, kteří ho budou slavit a dělný lid existoval a existovat bude, což v historii smysl má, jinak by tu už dávno nebyl. Je to dáno emancipací ve společnosti.
    Bez ohledu na to, co si pan senátor Žák myslí, když politickou motivaci při odstraňování Svátku práce vylučuje, naznačuje jakým je on sám politikem, když sám svoje postavení touto proklamaci poppírá.  Kdyby to nebylo politické rozhodnutí, pak by je mohl dělat kterýkoliv provinční úředník.

    To, že jsme ještě nenašli jiný způsob obživy než práci, vědí všichni, kteří pracují a nepřiživují se jen na práci druhých. Dříve se razilo heslo: "Kdo nepracuje ať nejí!"  Jistě to mělo svoje opodstatnění, když právo i povinnost pracovat byl zákonem.  Dnes tomu tak není  a tak by se heslo dalo upravit: "Kdo nepracuje efektivně ať jde od válu". Vždy se najde někdo šikovnější a úspěšnější, než byl ten, co zklamal.

    O efektivnosti schůzí parlamentu, na kterých se projednávají takové asociální vymoženosti z doby nevolnictví, by se dalo s úspěchem pochybovat.

    No a v září bude další sedění, kvůli témuž.

    Tuším, že: "Vezmou-li se lidu hry, když chleba nedostatek, nebude se dobře vládnout", bude-li se vůbec vládnout?
 

    Zapomene-li se v senátu na Lidice, svět nezapomene!. Památka na Lidickou apokalypsu bude dál existovat v srdcích čestných vlastenců a  poctivých lidí na celém světě, i když výroční den bude z památných dnů vymazán.  Nebo vyhlazen?

    Bez ohledu zda-li návrh projde, či nikoliv, je už jen jeho pouhá existence, urážkou těch, kteří byli v Lidicích zastřeleni, včetně následně zavražděných dětí a žen.

Mnohé myšlenky jsou příliš nadčasové, než by je někteří vybraní senátoři vůbec dokázali pochopit.
 

Psáno pro zpravodaj 24. července 2007 Antonín Nešpor