Strom zázrakem přežil běsnění nacistů při likvidaci Lidic a znovu se zazelenal

     Málokdo ví, že živým, ale němým svědkem lidické tragédie, je hrušeň stojící téměř ve středu zdejšího pietního území. “Právě kolem ní hnali nacisté muže na sever do Horákova statku a ženy a děti na jih do školy. Je tedy živým pamětníkem násilného roztržení rodin ” říká Antonín Nešpor, syn lidické ženy Anny Nešporové.

    Před časem proto požádal kladenský magistrát o prohlášení uvedené hrušně památným stromem. Proti kladnému rozhodnutí úřadů se však odvolal zástupce Klubu alternativního života Kladno, jenž byl rovněž účastníkem řízení. “Když jsem se to dozvěděl, byl jsem z toho hodně smutný,” svěřil se pan Nešpor. Důvodem odvolání byly podle pracovníků odboru připomínky zpochybňující, proč má být památným stromem prohlášena právě tato hrušeň, stejně jako výhrady k jejímu označení příslušnou tabulkou. Rozhodnutí je tak nyní v pravomoci krajského úřadu.
    Nacisté v roce 1942 srovnali obec se zemí. Nechali pokácet všechny ovocné stromy ze zahrad a sadů, aby se podle nich nedaly určit žádné stopy po vesnici. Výše uvedená hrušeň, která tehdy měla jen slabý kmínek, přežila jejich běsnění jen obrovskou náhodou. “Byla zčásti zasypána ruinami ze špýcharu. Při demolici sousedního kostela jí tlaková vlna ulomila korunu. Nacisté ji proto asi považovali za zničenou. Dokázala se ale vzpamatovat,” popsal události pan Nešpor.

    Hrušeň zasadili před válkou Anna Peková s obecním strážníkem Václavem Vandrdlem. Zatímco Václavův život vyhasl na dvoře Horákova statku, Anna se v roce 1945 do Lidic vrátila z koncentračního tábora. “Právě její svědectví a dobové fotografie dokazují autentičnost hrušně,” poznamenal Antonín Nešpor. “Tím, že by se stala památným stromem, by mohla být odborně dendrologicky ošetřena a vydržela by tak jistě o hodně déle. Hlavním cílem mé snahy ale je, aby jejím prostřednictvím byly inteligentním způsobem propagovány Lidice a jejich odkaz,” prohlásil pan Nešpor, kterého podané odvolání pořádně zaskočilo. Pak si ale uvědomil, že není vše ztraceno. “Hrušeň je pro lidické památným stromem a žije, aniž by na to potřebovala nějaký oficiální glejt, už jen tím, že přečkala tu katastrofu,” dodal.

    Antonín Nešpor se obrátil na významné regionální umělce, od nichž získal příslib, že svými díly pomohou propagaci stromu. První konkrétní práce už má na stole před sebou.

    Lidický starousedlík má v plánu zmapovat a zaměřit další stromy. Poukazuje zároveň na to, že za hranicemi pietního území se nacházejí základy pěti z celkového počtu 102 domů původních Lidic, proto by podle něho bylo správné památník rozšířit.

Robert Božovský
Kladenský deník
25. srpna 2007