se říká většinou někomu,  kdo je intervenován a nezná odpověď, ačkoliv by ji znát měl, nebo provedl-li cosi nepatřičného, co se od něj neočekává, nebo ...

    Přišli bychom ještě na další varianty proč převzít chování mrtvého brouka.

    V každém případě je to chování nesolidní.  Chování člověka, který nemá vyvinutý smysl pro odpovědnost vůči ostatním a svým chováním dává najevo, že se vlastně obává vylézt ze své ulity na světlo a obhájit svoje postoje.
    Lidově, by se dalo říci, že je "srab".
    Pokud se jedná o kolektivní názor, pak je to na pováženou, protože by se v takovém případě Klub alternativního života Kladno neměl čím chlubit.

    Když už jednou veřejně prohlásím, že něco nechci a odvolám se pod hlavičkou nějaké společnosti, což je evidentně veřejné (i když sám proces veřejný automaticky není), nebo že protestuji proti něčemu, pak bych měl očekávat dotazy a odpovídat na ně. To by bylo minimálně slušné jednání.

    Jsou ale lidé, kteří považují "neodpověď" za odpověď. Jim to možná postačuje, ale nám ostatním občanům nestačí.
O odpovědnosti takového člověka by se dalo jistě úspěšně pochybovat, jak praví známé klišé. A co o tom říká politický žargon?
    Naprostá ztráta popularity a preferencí.

   Jelikož pan Vosyka neodpověděl na otevřený dopis zaslaný KAŽ, jehož je kontaktní osoba  (viz: Otevřený dopis panu Romanu Vosykovi) nezbývá než se domnívat, že o věci odvolání prohlášení hrušně památným stromem nehodlá veřejně diskutovat.
    Vystavil se tak možnosti zveřejnění domněnek, se kterými nemusí souhlasit, leč čtenář si jistě vytvoří vlastní názor, do jaké evidence zařadit jeho odvolání proti památnému stromu.

    Protože neobjasnil svým mlčením důvod odvolání, lze se domnívat že je proti naší lidické hrušni zaujat tak, že jí upírá její památnost, potažmo popírá její existenci před vyhlazením Lidic.

    Pokud existuje tento stav věci (defakto tomu tak je), nezbývá, než přemýšlet co je to za člověka, který se snaží zvrátit nezvratitelné.

    Litovat lze člověka obdobně jako litují jiní jiné, za jejich nemohoucnost, to lze.  Jenomže v tomto případě není soucit namístě.  Není na místě proto, že se zdá být svým postojem na straně zcela určitě ne naší, tedy nás lidických občanů, kteří o prohlášení památného stromu usilujeme.

    Z téhož se pak rovněž může zdát, že i kdyby chtěl, tak asi jen velmi těžko pochopí, oč tu vlastně běží.
Samotné odvolání není pro hrušni až tak podstatné, protože byla apriori památná už v době kdy Lidice likvidovali nacisté.

    "Huršeň to ví", všichni starousedlíci to vědí, zanedlouho to budou vědět i umělci a školáci z okolních obcí, akorát KAŽ Kladno se odvolává a to vše místo spolupráce, ke které by stačil jen elektronický dotaz u místních. Rád každému vysětlím a doložím vše kolem hrušně. Konečně doprovázel jsem tam návštěvyi nevím ani kolikrát.

    Obyčejný "šprajc" připomínající velice známé úsloví: "Nemám rád".  (Co všechno?)