Na vernisáži v kladenském zámku, tedy přesněji na začátku výstav dvou fotografů, Sáry Saudkové a Josefa Seíferta o nichž jsem zevrubně informoval v naznačené stati,  jsem oslovil pana Josefa  Seiferta a vyprávěl mu příběh památné lidické hrušně. Přirozeně mi přislíbil nějaké dílo, které hrušni věnuje.
    Musím se přiznat, že kdykoliv pohnutý příběh obecní hrušně ze starých Lidic vyprávím, vždycky mám pocit velkého vzrušení. Velmi obdobný pocit mi sdělil pan Josef Seifert, když prohlásil: "jde mi z toho mráz po zádech".

    Do života hrušně jsem zasvětil  i další dva výtvarníky.  Manžele Zdeňka a Přemysl Povondrovi, jinak dlouholetí protagonisté soutěží dětských výtvarných prací na kladensku a nejen v okrese, vyslechli se zájmem vše, o hrušni a sami nabídli, že sami vytvoří co budou moci a že by zároveň s členy dětského výtvarného kroužku "Zdeňka" se přijeli do Lidic na hrušni podívat, pokud bych dětem o tom stromu také něco řekl. 
     Budu mít opět komu o hrušni na pietním území vyprávět. 
 
    Určitě by oba jmenovaní výtvarníci dokázali k této akci přizvat i další obdobné výtvarné kroužky po republice. Tuto jejich nabídku jistě využijeme v dalším plánu oslovování uměleckých osobností a kolektivů v dalších krajích.

    Děkuji za podnětné návrhy a vstřícný přístup k tématu Památné lidické hrušně.
 

ilustrace Přemysla Povondry ke knize Pavla Volfa "Co je les?"

"Kladenské divadlo" linoryt devítiletého žáka z výtvarného kroužku Zdeňka.