Jazzu plný lokál !

    Vernisáž je téměř vždy bouřlivý nápor dychtivých návštěvníků, kteří se nejen, že chtějí podívat na exponáty, ale zároveň popovídat s protagonistou, nebo i s více autory vystavovaných děl. V tomto případě jsem to byl já osobně a vlastně se ani nepovažuji, že bych nějaká díla vystavoval, i když mi to bylo hned v počátku panem Jaroslavem Vyšínem, kladenským fotografem, přiřknuto.
    Během prvních pár okamžiků vernisáže, jsem se také stal "grafikem", alespoň podle slov předřečníka.
 
    Tak to byl začátek.
    Vlastně pro mne to byl už prostředek slavnostního podvečera a večera v kročehlavském Ateliéru. Proč prostředek, protože to už byli v sále všichni se kterými jsem se přivítal. Přátelé grafici, malíři fotografové, sochaři kováři, zkrátka umělci, se kterými jsem měl kdy co dočinění a měl z něj radost a další hosté a návštěvníci vinárny Ateliér.
    Radost to byla vždy obapolná a musím přiznat, že pro mne plná zadostiučinění, které jsem nikdy před tím nepoznal a ani neočekával.
     Docela výstižně popsal atmosféru pan Kučera ve svém čtvrtečním článku, kde píše, že šlo o "...milé setkání lidí, kterých dnes není mnoho, ale jsou zapotřebí více než-li, kdykoliv dříve..."

    Ten kdo odešel ještě před osmou nezaznamenal další příchozí návštěvníky nejen vernisáže, ale ani následné jazzové produkce po zbytek večera.

    K večernímu "jazz-session" přijalpozvání zpěvák Lee Andrew Davison, kontrabasista a zároveň kapelník Vít Fiala a klavírista Jiří Růžička a jako host večera také pianista a zpěvák Mike Head.
 
    No a teď vyzní naplno nadpis tohoto článku. "Jazzu plný lokál !"

    Ruce jsme si mohli utleskat, ale jelikož nás v auditoriu byla naprostá převaha, vytleskali jsme si dva přídavky, což obvykle nebývá.

    Posezení při jazzu je vždy večerem, na který se rádo vzpomíná. To dnešní bylo třešničkou na dortu celého podvečera i večera, plného přátel.

    Děkuji Vám přátelé, že jste na vernisáž mojí výstavy přišli a vytvořili atmosféru, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat a která mi dodala spoustu energie do další mravenčí práce s nálepkami.

 
 
   P.S. Ještě dovětek. Vernisáž byla zakončena atypickou typovací soutěží, pod názvem "Kolik je zápalek v lahvi ?"
Vítězné tipy nejvíce se přibližující magickému číslu 28.842 kusů v čiré patnácti litrové lahvi zveřejňuji rád, protože zajistili svým autorům půl kopy osobních přátelských zápalek dle vlastního námětu, které rovněž rád připravím, protože opět bude důvod k radosti.
 
    1. místo 28.260 zápalek (rozdíl 582)
    2. místo 30.000 zápalek (rozdíl1158),
    3. místo 27.568 zápalek (1274).
 
    K těmto třem vynikajícím odhadům gratuluji. Abyste se necítili se svými odhady tak špatně, největší rozdíl 971.158 kusů zápalek byl do osudí vhozen celkem dvakrát. Ale do slosování o 5 cenných sérií nálepek:  "650 let Karlova mostu" a "Exlibris Jiřího Boudy", byly i tyto dva extrémní odhady zařazeny. Takže měl šanci každý a to na jednu, či dvě z osmi připravených cen věnovaných autorem výstavy.
 
 

    Již jen pro zajímavost by se typovaný 1. milión zápalek vešel tak akorát do sudu o objemu 5 hektolitrů a jedné takové lahve (která na výstavě setrvá na barovém pultě do konce měsíce října) a ještě by zbylo mimo skoro deset tisíc zápalek, což presentuje objem přibližně pětilitrové lahev od okurek.
    Typovaný milón kusů jednotlivých zápalek by se dal pořídit z obsahu 25.000 krabiček zápalek. Mě stačilo, když jsem musel vysypat do lahve zápalky ze 720 krabiček !