Na potoce raci. 
 
        Jsou jsou na potoce ráčata,  jsou jsou na potoce raci:
        pudeme na ně, vybereme je, pudeme na ně vybereme je,
        při měsíčku v noci

        Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak! uděláme my to tak, tak, tak:
        uděláme na ně sobě sáček, uhlídáme, chytí-li se ráček.

        Vem, vem, má panenko, mošničku, vem, vem, má panenko, mošnu:
        a já ti taky ňáký ty raky do kuchyně pošlu.

        Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak, uděláme my to tak, tak, tak:
        uděláme na ně sobě sáček, uhlídáme, chytí-li se ráček.
 
 
    Tolik píseň z berounska.
 
    Zpívávali jsem si ji ve škole. Raci byli skoro všude. V potůčcích,  rybnících,  bystřinách i řekách, tady všude byli.
    "I u Koníčkovic mlejna" byli, ale u nás na lukách pod vodárnou o nich nevím. Možná, že už se potok opravdu vyčistil, když splašky ze Hřebče vedou rovnou do čističky.  V každém případě je to úspěch, když se raci vracejí.
 

* * *
 
 
    Německá silnice, která byla vystavěna, hned po srovnání Lidic se zemí, navazovala na silnici od Buštěhradu vedoucí kolem hřbitova, ale u Salvátora se odklonila z přímého směru vpravo a vytvořila mezi poli nový reliéf.
Takto se chtěli Němci vyhnout původní obci, aby ani směr nikomu nic nepřipomínal. Obdobně přenesli i koryto potoka a můstek zbourali.
    Po obrovské serpentýně, se silnice dostává do údolí potoka kde vytvořila později hráz lidického rybníka.
    O vzniku rybníka, ale někdy jindy, až mi rybáři dodají patřičné informace.

    Dnes odpoledne bylo pod hrází rušno.
    Od doby, kdy se vytvořila za hrází postupně velká planina, na které se každoročně pálí čarodějnice, tak od té doby se datuje veliká kaluž vody, která nikam neodtéká a i v létě je plná vody. Protože v zimě zamrzá a vznikají výtluky v asfaltové vozovce, rozhodli se rybáři, že to spraví.

    Žlutý bagr JCB 3CX, který ovládá pan Vavák, odebírá zeminu nad panely kryjící stoku, kudy voda z rybníka odtéká od  výpustě, pod silnicí a dále do druhého rybníka řečeného "Nervák".  Tak takovou činnost opravdu nelze přehlédnout. Na minutku zastavím, abych "poradil" a je z toho dobrá půlhodina.
    Pan Šilhán ovládající vzniklý otvor zespod, dočišťuje spáry kolem překryvných panelů, zatímco pan Klíma, nahoře vysvětluje, kde a kam se panely přesunou, aby vznikl otvor pro novou kanálovou vpusť, která zmíněnou louži odvodní.
 
    Dívám se jak se zvedají obrovské kusy betonu a zeminy a na trhající se kořenové valy vzrostlých stromů původně vysazených na zpevnění hráze. Přišla mi na mysl vzpomínka, jak jsem zápolil s kořeny staré jabloně.  Stačil by jeden záběr takového stroje a bylo by po dřině.

    Jakmile se obnažilo koryto a vniklo do kanálu světlo, ve vodě se proti proudu začalo něco pohybovat. Na lopatu ponořenou do vody přilezl rak.
    Byli tam dva, ale jeden zmizel pod silnicí. Toho druhého pan Šilhán vyzvedl na břeh, abychom se pokochali.
Teď přišla chvilka, ve které jsme si o racích jak se patří popovídali. Udělal jsem pár fotografií a pustili jsem statného asi 12 cm dlouhého raka zase zpět.

    Na suchu byl jen chvíli, a opravdu couval, vlastně šel pozpátku "šrekou", jak říkávala naše baička, když jsme jako děti s bratrem na Oupoři raky chytali a pak tou "havětí" babičku škádlili, ona se je bála vzít je do ruky.
Už jsem raka neviděl ani nepamatuji. Pamatuji si jen, že ti pod Týřovem, měli barvu spíš do šediva, zatímco ten dnešní byl víc do červena.

 

     
 

    Zkrátka, máme na potoce raky!
  


Psáno pro zpravodaj 19. října 2007 Antonín Nešpor  foto autor