Nepříliš složitý název předznamená
výčet událostí kolem výročí republiky.
Proč Lány? Důvodů je určitě více, ale tři hlavní předkládám.
Tomáš Garique Masaryk, vlastně jen jeho bronzová busta, stojící v průčelí staré lánské kontribuční sýpky, přeměněné na muzeum našeho prvního presidenta, vítá důlstojným až přísným pohledem každého návštěvníka tohoto pozoruhodného muzea. (Obdobný pohled skýtá socha od Jana Štursy, umístěná na Pržském hradě v Rothmayerově sále, jenomže na rozdíl od té lánské, je z bílého mramoru.)
Také hřbitov a hrob T.G.Masaryka a
jeho lípa. I další lípy, jiných slavných osobností které byly vysazeny
na jejich počest. Lípa Aloise Jiráska, Dr. Milana Rastislava Štefánika,
Dr. Karla Kramáře, Dr. Aloise Rašína, nebo Dr. Přemysla Šámala a dalších.
Druhým důvodem, proč jsem Lány navštívil,
byla účast našich předních profesorů při kulturním porgramu. Jednak to
byla paní profesorka Zuzana Růžičková, naše "Královna čembala", která nám
četla ze stejnojmenné knihy spisovatelky Marie Kulijevyčové o zážitcích
jednak z hudebního života, ale pak nám také vyprávěla paní profesorka o
její internaci v koncentračním táboře v Terezíně.
"Bylo to 10. listopadu 1942,
nám němci řekli, že se druhý den máme obléci, připravit se a nastoupit
v 6 hodin ráno před kasárna. Dovedli nás do bohušovické kotliny.
To je taková kotlina blízko Terezína, kam jsme šli asi půl hodiny pěšky
a tam, že nás budou sečítat.
Dodneška se pořádně neví, co se
stalo. Byl to den větrný, říká se, že to bylo naše štěstí, protože vál
skutečně hrozný severák. Byla i taková teorie, že němci zkoušeli, zda by
v té kotlině bylo možno eventuelně pustit nějaký zhoubný plyn.
Na každý pád to bylo strašné, protože
jsme tam stáli od těch šesti hodin do devíti večer.
Ale proč vám to vypravuji?
Na hlavě většiny lidí byly "masaryčky".
Takže to nebylo nic ostrojovaného, protože úcta k Masarykovi tady byla
a byla nám oprou.
Proto jsem to chtěla povědět s úctou k dnešnímu dni."
Čtení z knížky a vyprávění prokládala
zpěvem slečna Alena Hellerová za doprovodu našeho klavírního virtuóza pana
profesora Jaroslava Šarouna.
A to se již dostávám ke třetímu důvodu, proč jsme tento slavnostní předvečer Dne vzniku samostatného československého státu, navštívili.
Jedním z hlavních bloků písní, které
pan profesor Šaroun s operní pěvkyní slečnou Hellerovou, byly Písně
Lidické.
Přiznám se, že jsme nevěděli, že takové písně existují.
Ono se o nich po roce 1948 asi vůbec nepslo, ani nemluvilo a tak jen málokdo
ví, že se jedná o národní písně, které za války v Londýně nazpívala ve
světě proslulá česká sopranistka Jarmila Novotná (v září 2007 tomu bylo
100 let. od jejího narození), za doprovodu klavíru za nímž jako interpret
seděl sám syn T.G.M., Jan Masaryk.
Asi není nutno v kontextu s Janem Masarykem
příliš vysvětlovat, proč se o Písních Lidických po roce 1948 mnoho nemluvilo.
Jelikož však plánovaná nahrávka lidových
písní na podporu ČSR vznikla v roce 1942 bezprostředně po lidické tragedii,
dostala vydaná deska do vínku název Písně Lidické.
K celému programu musím ještě dodat,
že byl úžasyný i přednes Nezvalových, Kainarových, Hrabětových a
básní Jacqua Preveta, které za kytarového doprovodu pana Dr. Jana Paulíka
přednášel pan Václav Fikrle.
Velmi neobvyklým zážitkem byl poslech
skladeb, které přednesl na kontrafagot pan Luboš Fait člen komorního souboru
Harmonia Mozartiana Pragensis.
Po hlavním programu v přestávce byla
spořádána ochutnávka jídel, která měl náš první president rád. Po bramborové
polévce, švestkových knedlících a brynzových haluškách nastoupila pod presidentovu
bustu trempská skupina "Chaloupka" a hrála samé známé, takže jsme si na
závěr večera ještě společně zazpívali, mimo jiné i "Na okoř je cesta".