Neprozradil jsem nikomu, že paní Renáta Kaiserová mi sdělila tajemství, když mě před měsícem zvala na svou výstavu v lidické galerii.
    Od toho tajemství je.
 
    Už delší dobu tedy vím, že paní Renáta připravuje nějaké překvapení, ale že to bude pískovcová hlava matky s dítětem, to se dozvěděli návštěvníci vernisáže teprve tuto středu. 
 
    Stálo se všude i na schodech, jako když tu vystavoval Toni Benneton.

Vernisáž zahájila netradičně vnučka akademické malířky, která měla souběžné slovo do té doby, než jí babička vzala na scénu.

Tato inscenace provázela pak i zpěv pěveckého sboru Buštěhrad, jehož je paní Renáta Kaiserová členkou.  S vnučkou na ruce zpívala uprostřed sboru.
 
    Je příznačné pro tuto umělkyni, že si nepotrpí na okázalosti a dovede se postarat a být vstřícná ke každému a upřímná. Jinak by nemohla po tak dlouhou dobu vést svůj výtvarný koružek "Vějířek". Tato její pedagogická činnost je korunována úspěchem jejích žáků, jejichž díla tvoří druhou polovinu výstavy, v přísálí mramorového sálu.

    Ti všichni, přátelé a ostatní jí přišli blahopřát k výstavě a pak také k narozeninám, které měla před dvěma dny. Ale vlastně je oslavila až tady v Lidicích. Před dvěma dny byla ve výru příprav na výstavu.

    Dlouho jsem neviděl takovou frontu přátel. Přes půl hodiny přicházeli gratulanti a přinášeli kytice a dárky.
    Vernisáž se vydařila.

    Za dílo věnované Lidicím děkujeme.
 

    Přijďte se podívat na ten záběr od kreseb,  grafik, přes oleje a sochy až ke koženým aplikacím a šperkům. Výstava není monotématická už tím, že zde vystavuje učitel se svými žáky současně.
    Najdeme zde i kresby Aleše Kachlíka.