Od vernisáže jeho výstavy uběhl týden nabitý kulturními zážitky. Jiří Karas ve Hřebči, Renáta Kaiserová v Lidicích, v galerii 55 žáci Milici Gédéonové, Olgy Fikrlové autorské čtení.
 
    Ale vraťme se do Radosti, galerie manželů Slepičkových v kladně pod náměstím v Huťské ulici.  Je úterní podvečer a výkladní skříně galerie lákají k návštěvě.
    Jako v úle mají všchni napilno, aby probrali s přáteli na co ve všední den není čas (píši, jakoby úterý byl bvůhvíjakým svátkem).
    Pravidelně jednou měsíčně patří úterý  v Radosti,  radosti přivítat nové umělce.

    Tak dnes tu máme celkem tři. Dva muže a jednu ženu.
    Katřina Dominová (také Ruského původu)  vystavuje na svých obrazech stylizované kočky. Rovněž se podílí malbou na ručně malovanou keramiku, kterou  modeluje její přítel Aleš Vondřich.   Pan Vondřich vystavuje také několik aktů.
 
    Pan Soumin, bodrý člověk, kousek přes padesát, pochází z Moskvy.  Vyrůstal v rodině keramiků a věnoval se studiu na Akademii výtvarných umění v Tbilisi.  Tvoří ve svém keramickém studiu v Otvovicích. Z jeho nejznámějších děl je třeba uvést plastiku ,,Statečnost" a šachový komplet, které obdržela americká vláda od vlády české,  jako výraz úcty k obětem teroristického útoku z 11. září.

    Jinak místně lze vidět jeho  plastiky na radnici ve Velvarech.
 
    V  krátkém, milém rozhovoru (kdy jsme přešli velice brzy na oslovení jménem, tak jak se oslovují rusové, tedy pane Antoníne a pane Sergeji), jsem se dozvěděl, že zátiší s jablky a třešněmi nejsou malovány v cizině, ale u nás na Sázavě.  Dozvěděl jsem se i další podrobnosti, které lze ale vyčíst z jeho děl a které pozornému návštěvníku galerie Radost nemohou uniknout.

    Jsem rád, že jsem se seznámil s pěknou netradiční malbu, mnohdy připomínající svou pestrostí i námětem staré ruské ikony.

    Výstava je prodejní a stojí za to se do Radosti podívat. Je na ta díla opravdu radost pohledět.