"Hrdý Albion"  - ustálené rčení spojované především s básní Františka Halase "Zpěv úzkosti" ze sbírky "Torzo naděje",  jsem si vypůjčil, stejně jako to udělali jiní přede mnou a budou si toto úsloví zapůjčovat i nadále pisatelé různých článků vyjadřující i diametrálně odlišné pocity a situace, které se jím patřičně dají zarámovat. 

    Našel jsem nejen báseň Františka Halase, kterou mi maminka mnohokrát přednášela při vyprávění o jejím pobytu v lágru,  ale také jsem dohledal knihy spisovatele Jiřího Rajlicha  "Na nebi hrdého Albionu", nebo publikaci  "Českoslovenští letci v boji proti fašismu" kterou Zdeňku Šmoldasovi vydalo Naše Vojsko.
    Rád bych vybral text, kterým uvedu osud docela jiné, menší knížečky.

    Je-li to pro vás, čtenáře těžké téma, tak ale vězte že jen rámuje úvod k vyprávění, jak se malý sotva dvacetistránkový zpěvníček s českými koledami dostal v roce 1942 až k našim letcům bojujícím u RAF, kde sloužil i můj strýc Josef Horák, letec z Lidic.

    Knížečka se jmenuje Czechoslovak Christmas Carols. Na titulní straně jsou typicky české lidové ornamenty a uvnitř anglický uvod, v překladu znějící následovně:

    Vánoce na Československé vesnici jsou tichým největším svátkem roku, stejně svaté a šťastné jako v Anglii. Během dlouhých adventních večerů se vesničané vzájemně navštěvují, dívky tancují a mladíci sedící kolem je škádlí a nebo poslouchají  vyprávění stařečků. Jak se vánoce přibližují, hrají se tajemné hry včetně svátků zahrnujících svatého Mikuláše, který je doprovázen čertem chrastícím řetězem.  Chodí  společně kolem a odměňují hodné děti a vyplácejí zlobivé.

    Na štědrý den se drží půst až do večera, kdy vánoční oslavy začínají slavnostní večeří. Dokonce i krávy, slepice, psi a kočky dostanou kus nějaké dobroty.  V tento kouzelný večer se dá budoucnost věštit podle odlitého olova, rozkrojených jablíček či svíček v ořechových skořápkách plovoucích v míse vody.  Slavnostní večer je zakončen osvětleným průvodem celé vesnice jdoucím sněhem do kostela na půlnoční mši. Ale ten nejdůležitější  moment, tolik milovaný dětmi nastane, když začne hrát svoje koledy vesnický pastýř s dudami a skupinou zpěváků. Jdou od stavení ke stavení, hrají a zpívají staré vánoční koledy.
    Vybrali jsme šest z nich: Z některých je zřetelné, že se zpívají za doprovodu flétny a dud.
Ta sedmá je starodávná česká vánoční hymna.

    Na dalších stránkách jsou noty s texty známých koled.  Pásli ovce Valaši, Veselé vánoční hody, Šel bych rád k betlému a další vždy v češtině a pod tím anglicky. Aranžmá vytvořil Vilém Tauský a Sheila Lennox Robertson anglické texty Mary Cochrane Vojáček. Zpěvníček sestavil Československý červený kříž v Londýně.

    Na další straně je poznámka o právech kopírovacích, že je získal v roce 1942 rovněž  the Czechoslovak Red Cross, London, jak psáno v originále.

    Tím končím popis. Další řádky o tom, jka se knížečka ocitla na mém psacím stole?

    Našli jsme jí v pozůstalosti po mamince.  Otevřeli jsme další z mnoha fasciklů s doklady náležejícími k historii naší rodiny. Postupně je prohlížíme, abychom nic nepřehlédli. Když píši naší rodiny, myslím zároveň na Lidice i na Swindon, kde bydlí dodnes moje teta Winnifred s bratrancem Josefem a kde našli místo polsedního odpočinku strýc Josef i jeho prvorozený syn Václav Horák.
 
 
    Maminka měla po ilegálním odchodu svého bratra Josefa Horáka v roce 1948 dost dobrý důvod pečlivě uschovat některé dokumenty, které připomínaly léta minulá, léta heroická, léta válečná. Připomínaly také tu okolnost, že namísto aby byli naši dva lidičtí občané uznáni jako bojovníci proti Hitlerovi za dobré a chrabré hrdiny, kteří denně startovali proti nepříteli v bitvě o Atlantik, že bojovali i za republiku, i za naše a tedy i za Lidice. Přesto jim nebylo nakonec ani dopřáno v rodných Lidicích bydlet.

    Najednou se ukázalo, že to byli "zápaďáci" a že tedy nezbyde, než je za jejich hrdinství "královsky odměnit". Bylo to tenkrát tak a snad už to nikdy nebude (i když nejsem v tomto ohledu optimista ani dnes).
    Dostali "pravou královskou" odměnu.

    Pepí Stříbrný i Pepí Horák byli degradováni. Horák, jelikož měl za ženu Angličanku, opět byl okolnostmi přinucen k emigraci aby se vyhnul osudu všech "zápaďáků", kteří zůstali. No a Pepí Stříbrný neodešel a tak šel sedět.

Ještě, že měl mezi lidickými ženami přímluvce, svoji sestřenku! Jak mocné bylo slovo Lidické ženy po válce, ještě někdy objasním. Její audience u ministra vnitra pomohla. Aby byl Pepí Stříbrný osvobozen, musel zasáhnout samotný ministr Nosek.
    Do nebe volající renonc, že byl uvězněn lidický muž se nedal jen tak ututlat.  Jenomže co jiných bylo uvězněno za to, že se nehodili poválečné politické garnituře. O tom všem také někdy příště.

    Pak jej po převratu v roce 1948 maminka uschovala, abychom ho my, ještě malé děti, nevyštrachaly.

    Ve víru dalších bolestných událostí na zpěvníček maminka jistě zapomněla. Strýc po ilegálním odchodu do Británie po únoru 1948 byl opět zaměstnán u Royal Air Force, jako zkušební pilot. V lednu 1949 havaroval při zkušebním letu. 

 

 
    Zpěvníček připomíná ale i časy nejkrásnější, kdy válka skončila a maminka se svým bratrem a jeho rodinou shledali a mohli dál všichni žít alespoň "chvíli" pospolu v míru a pokoji a těšit se lepším časům, jak věřili ...

 
 
    Važme si dnešního života v míru, ale nezapomínejme na osudy našich předků!
 
    Umírali pro nás!