Co dodat?
    Toto otázkou končí strohá zpráva, kterou jsem dostal den po hanebném ohňostroji. Ne dříve, abych se snad nepřijel  podívat na tu "nádheru" uprostřed noci, hned vedle starého lidického hřbitova.

    Co dodat?, je otázka a zároveň velice smutné konstatování faktu, že se na Pietním území opět děje něco nekalého a že se s tím už  hezky dlouho nic nedělá.  Otázka by měla být položena jinak. Zda-li se vůbec ví, co se s tím dá a má dělat.

    Celá produkce trvala podle svědků asi 10 minut a pozůstatky raket jsou na trávníku v úrovni starého hřbitova. Dlouhé dřevěné špejle, roztržené obaly od petard, poházené umělohmotné kloboučky - chrániče zápalných šňůr raket, barevné,  papírové trubice od "římských svící".

    Kolik "lidí", možná "nadlidí" se bavilo na místě pohřbené vesnice. Pro budoucnost našich potomků doufejme že to byli jen ignoranti a ne ti jak jsem nazval.

    Excesy proti pietě Pietního území starých Lidic, se množí a jakoby samy se navlékají na šňůru času týdně, možná denně.
Z vyjíždění ze silnice protínající Pietní území směrem na jižní návrší, se stal zlovyk některých řidičů.  Dnes odtud "odpálil" za mocného rachotu jeden nejmenovaný občan na terénní motorce „zašmantěné“ od bahna, takže za sebou zanechal stopy, jakoby z pouhé frajeřiny chtěl, abych ho vystopoval. Není to nic složitého. Takových vzorků po Lidicích i po chodnících mnoho nejezdí a kde končí vědí sousedi. Museli bys si na uších sedět aby to neslyšeli. 

    Občanské sdružení Lidice vlastní již několik použitelných fotografií ze zmíněných akcí, které dokazují, že tato nezákonná  „okupace“ Pietního území není závislá ani na počasí, protože se po trávníku jezdí v létě stejně jako v zimním obdobím a tito návštěvníci se dají rozpoznat po několika zkušenostech už podle typu vozidla a zvuku motoru.

    Jelikož členové OSL nejsou žádnými nováčky, ani „neználky“ místního prostředí, vesměs se jedná o starousedlíky, takže už něco zažili a hlavně pamatují, mohou klidně dosvědčit, že dříve byl vjezd na pietní území v zatáčce u hřbitova zakázán dopravní značkou.  Dnes do višňovky vede polní cesta, kterou dříve využívala jen obsluha. Po té se nahoru dostane i v nepřízni počasí kdejaký terénní vůz, motorka, ale i osobní automobil. Protože napadl sníh, je dnes vidět kudy se z kopce dolů jezdí.

    Chápu duši mladého „off-roadisty“ (také jsem v terénu něco s Nivou najezdil, viz kapitola Cestovatelé), že příležitost zajezdit si v prostředí, které není ničím chráněno je nadmíru lákavé, navíc když neexistují-li žádné viditelné zákazy ani následná kontrola nad takovým počínáním.
    V tomto případě se ale stále jedná o zákonem dodnes postižitelné zneužívání Pietního území, protože Pietní území existuje stále ve stejných hranicích ve kterých bylo dříve vyznačeno a stát tomuto území přiřkl statut, který by se měl naplňovat bez ohledu na značky. Jenomže policie když nemá značky neví co a kde má kontrolovat.

    Narušitelé takového pořádku by se měli upozornit, že vstoupili na chráněné Pietní území. Tuto službu Pietnímu území prokazuji občas nejen já osobně o ostatních členech OSL nemluvě, ale i někteří občané, jenž se k tomu „přinachomejtnou“, dokážou domluvou přesvědčit.

    Protože stav věci začíná být neúnosný a vedení Památníku Lidice dosud neoznačilo vstupní prostory Pietního území patřičnými dopravními značkami i jiným podpůrným zákonným označením, jako například informační tabulí Památkově
chráněné území,  apriori upozorňující návštěvníky, že vstupují, nebo vjíždějí právě na Pietní území vyhlazených Lidic, rozhodli se členové výboru Občanského sdružení Lidice na tento neudržitelný a ze strany správce Pietního území bohužel
zanedbaný stav věci, nejen upozornit, ale iniciovat sjednání nápravy.

    Proto v nejbližších dnech otevřeným dopisem požádáme OZ Lidice, aby v rámci svých pravomocí nad správou obecního majetku projednal a zajistili osazení vstupu vozovky na pietní území od Hřebče a od Makotřas zmíněnými značkami. Rovněž požádáme vedení PL, aby osadilo vstupy na území jím spravované ze vstupů sousedících s jinými katastry. V tomto případě máme na mysli například polní cestu od Makotřas a Bělok v náhorní jižní části Pietního území.
    Budeme se snažit tuto iniciativu dovést do stavu, kdy se osoby pohybující  po pietním území budou chovat přístojně.

    Doufáme, že se našemu snažení přidají i kompetentní orgány státní moci, které po osazení značek budou moci dohlížet na dodržování zákonných norem tomuto území přináležejících.

    Dodnes sice valná většina obyvatel naší obce ví, jak se na Pietním území chovat, ale jak vidno, existují jedinci, kteří bez ohledu na své stáří, či postavení ve společnosti toto chování nemají.

    Pokud existuje nějaká norma, statut obsahující pravidla co se smí a nesmí na Pietním území provádět, pak by takovou  normu, či statut měl mít k dispozici především správce PL. Jenomže v korespondenci došlé Občanskému sdružení Lidice lze vyčíst, že takový statut vedení Památníku Lidice nemá, rovněž ani pověření pracovníci MK o něm nevědí, Obecní úřad také nemá k dispozici platný statut Pietního území, to vše podle písemného prohlášení ředitele PL.

    Protože členové OSL jsou obeznámeni z celou situací a dle svých možností se snaží udržovat doposud platná pravidla pro Pietní území, odvolávají se na statut tohoto místa jelikož o něm mají jako satrousedlíci vlastní, i zděděné informace.

    Statut Pietního území vyhlazených Lidic má s ohledem na specifika ojedinělého historického prostoru dvě části.
    Zákonnou a etickou.
    Zákonná část byla potvrzena Pietnímu území v ustanoveních dříve platných zákonů.  Z poslední doby potom zákonem 256/2001, nebo 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech. Ještě však dříve, než vstoupila jmenovaná zákonná ustanovení v platnost, existovala etická část statutu. K vytvoření této nepsané části daly podnět svým chováním hlavně Lidické ženy, které iniciovaly vytvoření Pietního území a tato pravidla mu daly do vínku.
    Po válce každý věděl, co se smí a co nesmí právě zde na těchto místech. Dodnes se setkáváme se staršími lidmi, kteří o své návštěvě Lidic vyprávějí s velkým respektem a úctou, i když je to už dávno a mohlo by být zapomenuto.

    Členové Občanského sdružení Lidice proto předloží OZ Lidice a vedení PL (rovněž MK) znění statutu Pietního území, sestavený podle vlastních i zděděných zkušeností, aby se nikdo do budoucna nemohl vymlouvat, že nevěděl, nebo, že neznal, jako tomu již několikrát bylo.  Omluvy jsou v tomto případě neopodstatněné a nepřijatelné už proto, že neznalost zákona neomlouvá a o slušném chování se diskutovat nemá.

    Pro poučení z příkladů excesů na Pietním území se v dalších článcích na toto téma ještě dostane.