Věc, která sužuje a stresuje většinu našich obyvatel dojíždějících denně do zaměstnání a škol do Kladna, či Prahy je nadměrná automobilová doprava.
    Tak se praví v úvodu článku Zpravodaje ze srpna 2006.  Pokračuje se výčtem, proč je to místo tak nebezpečné pro všechny občany, kteří v době ranního a večerního šera přecházejí u čekárny nebo nad hřištěm přes státní silnici (postaru betónku),  jak se komunikaci 61 postaru říká.

    Další důležité informace v tom předloňksém článku naznačují, jak by se měly přechody označit světelně, aby to bylo účelné, a neplýtvalo se energií zbytečně, když zrovna nikdo nejde.

    O nebezpoečném přechodu psal ve zpravodaji už v únoru 2004 pan Marek Veselý.
    U čekárny už máme alespoň blikající žluté světlo (zmiňuje pozdější článek na to samé téma), ale stále jsme v přehlednosti toho místa daleko za sousedními Makotřasami, kde je celý přechod osvětlen pořádným světlem a hlavně je vidět až na chodník, kde je předpolí přechodu.

    Marně píši jak by to šlo a co by se muselo pro to udělat a je vidět že je to zbytečné. Blikající žluté světlo společně se sporým osvětlením, naprosto přesně určuje místo střetu vozidla s chodcem. Jinou funkci, bohužel neplní. Nikoho nenutí červená aby zastavil, nikdo nemusí dát přednost a tak vyjíždějící automobily z Lidic, které se zazipují do mezírek mezi šňůru vozidel z Kladna ke Praze jsou také hroznou zbraní našeho přechodu.

    Přechody u hřiště, u čekárny a pak v Makotřasech mi připadají, jako pokusný úsek, kde se zkoumá optimální ekonomická varianta v závislosti na střetech automobilů s chodci?

    Dnes si přechod vybral další daň za nekvalifikované rozhodnutí, že právě toto zabezpečení přechodu pro chodce je dostačující. Auta stála ve frontě až na hřebečskou křižovatku, ale proč?
    Strkám před tím hlavu do písku. Počkám ještě pár let, než zase někdo zjistí, že počty střetů automobilů s chodci na přechodech jsou v normálu a blikajcí žlutá je dostačující. Za ostatní může řidič, nebo chodec.
    Takto provedené zabezpečení je neodborné hazardování s lidskými životy.

    Nechci už zraněné, mrtvé, či zmrzačené, cestou do práce, do školy, za zábavou na našem nedostatečně zabezpečeném přechodu.
    Probuďte se dámy a pánové kteří o zabezpečení rozhodujete!
    Na kolik si ceníte svojí bolest?

    Ty rozházené boty, dneska ráno na přechodu u čekárny, mohly být kohokoliv!