Přesto se na mezinárodním poli vytvořila bezpečnostní opatření u společného stolu, viz citace:
KBSE, jež byla zahájena
v Helsinkách dne 3.července 1973 a pokračovala v Ženevě od 18. září 1973
do 21. července 1975, byla uzavřena opět v Helsinkách dne 1. srpna 1975
vysokými představiteli Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska,
Francie, Irska, Islandu, Itálie, Jugoslávie, Kanady, Kypru, Lichtenštejnska,
Lucemburska, Maďarska, Malty, Monaka, Německé demokratické republiky, Německé
spolkové republiky, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska,
Rumunska, Řecka, San Marina, Spojeného království, Spojených států amerických,
Svaté stolice, Svazu sovětských socialistických republik, Španělska, Švédska,
Švýcarska a Turecka. konec citace úvodní části závěrů z konference.
Dosud platné smlouvy charty OSN, KBSE konané v Hesinkách, Madridu a ve Vídni, je nezbytné brát na zřetel při jakýchkoliv jednáních o záležitostech zúčastněných států.
ČR patří zrovna tak jako USA mezi státy, které se účastnily zmíněných jednání a potvrdili jejich platnost současně s příslibem jejich dodržování.
Jedním z důležitých bodů je v první hlavě v odstavci VI. Nevměšování do vnitřních záležitostí Tento bod se v dnešních bilaterálních jednáních s USA ctí.
Američané nás oficiálně požádali o souhlas s umístěním radarové stanice. Velvyslanec USA v ČR Richard Graber při této příležitosti prohlásil: „Je výhradně na obyvatelích této země, jestli stavbu radaru schválí či zamítnou.“ Českou stranu neváže žádná vzájemná smlouva ke kladnému vyjádření.“, čímž nevměšování potvrdil.
Tím ale také končí veškeré oficiální aktivity USA prosazující stavbu radaru na našem území.
V tom
co řekl pan Graber (Je výhradně na obyvatelích této země…) je ale zároveň
veliká pravda.
Dal tím
jasně najevo, že o věcech týkajících se bytostně každého jedince ČR rozhoduje
plebiscit, nebo referendum, nebo hlas lidu. S tím nelze nesouhlasit
a odpovídá to postojům otevřené demokracie.
Je však
důležité sledovat, jak se k radaru staví naše strana.
V médiích se neustále zdůrazňuje, že tři čtvrtiny obyvatel jsou proti radaru.
Pokud bude současná vládnoucí garnitura dodržovat závazky plynoucí ze shora jmenovaných smluv, pak se lze domnívat, že mandát jednat a rozhodovat o životně důležitých věcech občanů republiky prostě nemá. Umístění radaru USA na našem území je životně důležitou otázkou? ( Otazník na konci věty je jen řečnický)
Že se jedná o životně důležité otázky je evidentní, pokud existuje reálná hrozba prvního útoku vedeného proti radaru. Jen prostou úvahou: „Kdo má písek v očích, nevidí nepřítele“, dojdeme k závěru, že je hrozba reálná. Pokud je tedy úvaha správná, pak i kdyby se nepodařilo přímo radar zničit, tak co udělá útok v naši hustě obydlené republice s obyvatelstvem, nelze ani předpovědět.
Poláci chtějí umístění raket vyhandlovat za novou výzbroj armády. Existují názory, že od nás to budou mít Američané za pusinku, že za to nic nebude, ani výzbroj, ani opravené silnice a já nevím co všechno by kdo chtěl. Jenomže mě se to celé zavrženíhodné kupčení s lidským potenciálem nezdá.
Myslím na veřejné hlasování. Připadá mi docela logické, že lidé, kteří se nemohou rychle schovat v krytu pod „Kramářovou vilou“ by si měli sami rozhodnout o svém životě.
Ze zkušenosti vím, že válce je úplně jedno kdy a kde začne, bylo by lepší, kdyby zrovna ne u nás.
Ctím názory
druhých, i ten, kterým argumentují naši politici. "Dánové mají radar
na svém území". Je to ale pro nás dobrý příměr? Zdá se, že je dostačující
jen pro ty, kteří nemají dostatečné informace, nebo k jejich škodě, neznají
zeměpis.
Dánové mají svoji radarovou
základnu v Grónsku, tedy vzdálenou od Kodaně přes dva tisíce kilometrů,
zatímco z Brd do Prahy je to padesát.
Američané mají svoje radary zase na Marshallových ostrovech, nebo na Aljašce, co nejdál od lidských obydlí.
Proč si radar nepostavili místo Sochy svobody hned v NY, když je tak bezpečný, jak se píše, na to ať si odpoví každý sám.