Když se v roce 2005 otevíralo opravené muzeum, měl jsem možnost shlédnout koncepci i novostavbu s nově navrženou expozicí, kterou do finále dovedla trojice Prokůpek  - Stehlík - Štingl o rok později. Otevřením nového muzea sice na čas zmizely některé původní artefakty, vystavované ve vitrínách dřívějších muzeí (muzeum postavené po roce 1955 nebylo původní, úplně první bylo umístěno v nynější klubovně mysliveckého sdružení Orel Lidic), ale zato přibylo daleko více dokumentárních snímků a hlavně autentické výpovědi přímých účastníků lidické tragedie.

    Bylo to na konci října 2005 a novostavba byla předána, avšak opět uzavřena, protože bylo nezbytné nechat dokončenou budovu do jara vyzrát. Čerstvý beton by napáchal na přístrojích, kdyby se zde instalovaly okamžitě, neodstranitelné škody, ostatně jako každá novostavba.

    Po shlédnutí  nové expozice jsem měl náhodný rozhovor s tehdy novopečeným panem ředitelem, kterého jsem se zeptal, zda-li se počítá také se zveřejněním dalších  doposud známých exponátů na webu.  Dostal jsem dost lakonickou odpověď, že se s tím nepočítá, protože by to prý nebyl žádnej kšeft.

    Tehdy mě ta odpověď překvapila, a nejen mě, ale i pana historika Stehlíka, se kterým jsem právě na parkovišti u muzea rozmlouval. Teprve později, když jsem si začal dávat do kontextu některé kontroverzní akce nového ředitele, mi došel význam té odpovědi.
(příkladně adventní koncert uspořádaný u hrobu lidických mužů, jehož režie nebyla dodnes oficiálními místy zdůvodněna)

    Od kšeftování s pietou se distancuji, snažím se tento jev eliminovat, ale není mi to bohužel vůbec nic platné!
 
    Podle mého názoru je jedině na webu to pravé místo, kde dobové dokumenty mohou vzbudit zájem a přimět k poznání nastupující generace.  Podotýkám dobové dokumenty, nikoliv rádoby reklamy.  

    Jediné, v čem měl tehdy pan ředitel pravdu bylo, že dávat něco na web opravdu není žádný kšeft.
Vím to a od počátku založení domény neočekávám žádné prebendy, jakož je neočekávala ani moje maminka a ni babička ani ostatní lidické ženy, které cestovaly křížem krážem po republice, ale i do zahraničí, aby zdarma (podotýkám zdarma), vyprávěly svoje životní příběhy. O to samé se jiným způsobem snažím už osm let.
(Jen pro zajímavost těch dokumentů se dá najít na www-lidice.cz několi stovek stran písmem i obrazem.)

    Výnos přirozeně očekávám, ale stejný jako moji předkové: "v povědomí příštích generací".

    Tyto stránky byly založeny ne aby vydělávaly, ani ne proto, aby přilákaly do Lidic statisíce turistů a naplnila se muzejní pokladna, ale aby se všeobecně vědělo víc a hlavně podrobně.   To samé by se mělo dít za státní peníze ministerstva kultury a měl by mít ke všem historickým faktům přístup i ten, kdo se do Lidic nikdy nedostane, protože na to prostě nemá.

    Sice by se tím možná snížil počet přímých návštěvníků Lidic,  jezdilo by možná méně lidí, protože by jim stačila virtuální prohlídka, ale zato by se k těm všem informacím mohlo dostat všeobecně více lidí.  Vycházím z prosté úvahy, že pokud se ani na internetu nedozvím nic bližšího asi si pro to nezajedu, obvzláště, když nemám na cestu a školní výlety jaksi do Lidic už dávno povinně nesměřují, takže povědomí o Lidicích klesá.  
 
 
    Minulý týden bylo otevřeno nové vzdělávací centrum PL.  Až se vyzdravím, půjdu se tam podívat, abych věděl co všechno se v něm dá získat za informace.  Je to jistě dobrý počin a daří se tak naplnit původní myšlenky přestavby celého areálu, kdy i sál pod tribunou měl sloužit k těmto vzdělávacím účelům.

    Proč ale tak rozsáhlý úvod?

    To co by "nebyl žádný kšeft" se podařilo někomu inkognito, možná amatersky, ale přeci jen. Od roku 2004, kdy byl sestaven dokument plný výpovědí jednotlivých svědků lidické tragedie existuje v přibližné verzi, která se nyní pouští na konci  nové multimediální expozice muzea. Vyprávějí tam Lidické ženy a děti o tom, jak všechno prožívaly.
Právě tyto dokumentární výpovědi mají na webu nezastupitelnou funkci.

    Ten kdo zařadil na portál You Tube amatérsky pořízené video v Lidicích, má dost podivnou přezdívku.  Říká si borriskarlof (zřejmě podle známého filmového herce minulého století), přesto mu děkuji za to že video na web uložil.  Jistě tím chtěl naznačit, že na webu chybí, což je pravda. 

    Ani tak malou službu zdarma nedokázal bohužel doposud nikdo kompetentní pro Lidice udělat.

 
 
    Jsem rád, že na webu vypráví i moje maminka a zdarma pro všechny nejen pro ty, kteří si zakoupí vstupenku do Lidického muzea.