Někteří na pomoc Pražskému povstání už nikdy nedojeli.
   
"My padli, aby vy jste žili.!"

 
    Po výzvě vysílané rozhlasem k německým okupačním jednotkám se hodně německých vojáků vzdalo. Složili zbraně a byli zajati.  Fanatičtí SS a další se však rozhodli s povstáním v Praze bojovat.
    O tom jsou v Praze všechny pomníčky a kolik jich je?!

    Novoměstská radnice odolávala jen ztěží střelbě z tanku. Byl poškozen vchod a celé patro.  Dodnes není dostavěna. Ostřelovali jí až do večera. Jinde v Praze to nebylo lepší. Špatně vyzbrojení vlastenci stáli před po zuby ozbrojenými němci a snažili se povstání uhájit.

    V té době přijížděli na pomoc Praze lidé z blízkého i vzdáleného okolí. Ti všichni uposlechli výzvy na podporu povstání a také pomohli.

    Byli i takoví, kteří do Prahy už nikdy nedojeli.
    Ti čtyři byli z Úhonic.  Nasedli na nákladní automobil a jeli Praze na pomoc. Přes všechno odhodlání je němci dostali 5. května v Hostivicích, ještě dříve, než do Prahy dojeli.
    Nevěděl bych to, kdyby mě o tom můj strýc Antonín Horák od malička nevyprávěl a neukázal mi na hřbitově v Úhonicích jejich společný hrob. Kde vlastně byli v nerovném boji zastřeleni jsem našel až daleko později.
 
 

František Vartcabo         * 18.4.1911   34 let
Josef Adolf         * 10.3.1907  38 let
Karel Holub        * 1.1.1913  32 let
Václav Horák        * 14.12.1913   31 let
     
 
 
    Připomenout jejich osud si lze pohledem na společný hrob v Úhonicích
http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-praha-zapad/uhonice,
na níže uvedené adrese najdete místo jejich skonu označené Pmětní deskou v Hostivicích http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-praha-zapad/hostivice
 
    Přestože hrdinové revoluce mají většinou svůj vlastní hrob, jejich činy připomínají panětní desky na zdech a pomníčcích v místech, kde svoje životy položili, abychom my mohli dál žít.
 
 
Není pochyb o tom, že je třeba připomínat osudy našich hrdinů!
Bez jejich statečných srdcí bychom tu nebyli!



Pro zpravodaj 5. května 2008  připravil Antonín Nešpor