Toto prapodivné
dění začíná většinou u Radostů na zahrádce a pokračuje kolem Nejedlých,
prostředkem Příhodovic stavení, Műllerovou a Spalovou zahrádkou, podél
domů Kubíkova a kde bydlela Kovařovských rodina. Dále přes řeznictví strejdy
Štěpána, mezi domy Kopáčkových (paní Kopáčková bydlela ještě dlouhá léta
po válce vedle nás v nových Lidicích) a Moravcových a dále, stále výše
jižním svahem Pietního území Lidic až na rovinku, kde stával v řadě poslední,
dům posledního starosty Františka Hejmy. Téměř dvacet parcel domů a zahrad
leží na dnešní "tréninkové cestě Lidice-jih".
Samozřejmě
že se jedná dnes o neexistující objekty, nacismem pohřbené právě v těchto
místech.
Nevím, kdo tam jezdí trénovat a provozovat svoje koníčky, ale neměl by. Konečně lidé jsou všelijací a nedá se tomu zabránit, pokud se ovšem nechce. Nedá se zabránit ničemu nezákonnému, pokud se zákon nebude vymáhat a hlavně, pokud se k celé situaci nepostaví patřiční činitelé zodpovědně.
Nevymáhání
zákonné normy platné pro pietní území je zřejmě zaviněno nezájmem, nebo
nedostatečným zájmem o kus země, na které dříve žili a hospodařili naši
předkové a příbuzní. Zdůrazňuji naši předkové.
Jediný viditelný zájem je
sekání trávy svahu a hřbitova, aby vypadal i tento "zapomenutý kousek země",
jako ostatní části bývalé obce.
Koho jiného by mělo zajímat, že po hřbitově, kde každý metr byl dříve obydlen se dnes dějí takové nesrovnalosti, než právě nás pozůstalé, kterým by měl být tento prostor posvátný. Přiznávám se, že mohu jen psát nepříjemné zprávy, což mne staví do role ortodoxního stěžovatele, ale co naplat i zde bydleli moji příbuzní. Strejda Josef se svou početnou rodinou. Pět Horáků bylo zastřeleno v Kobylisích.
A tak se mě to všechno, co se na místě jejich původního bydliště děje, bytostně dotýká. Děje se a svou nekalosti hraničí se zákonem. Nejsem sám pozůstalý, jehož příbuzní měli v těchto místech svoje usedlosti. Je nás více než dost žijících v Lidicích i mimo ně, kteří by se o to mohli a měli zajímat. Nebudu vyjmenovávat, koho všeho se to týká, to ať si každý přebere sám za svoji rodinu.
Ve větší
angažovanosti v tomto ohledu by členové našeho Občanské sdružení Lidice
viděli zájem o udržení tradic, které nám naši předkové zanechali.
Maminka
v jedné své výpovědi naráží na pocit bezmocnosti, jaký je to strašný pocit
pro člověka, když proti zlu nemůže vůbec nic dělat. S tím co se děje zde,
nemá její beznaděj nic společného. My s tím dělat něco můžeme, každý po
svém. Nežijeme v beznaději. Někdo píše do obecního zpravodaje, jak je vše
zalité sluncem a já vidím, že není!
Ptám se tedy čí vinou to na Lidické pláni není v pořádku? Je to nezájem, nebo neschopností a hlavně koho nezájem nebo koho neschopnost?
Zamezí se vůbec někdy excesům? Cedule upozorňující, návštěvníky, že se nacházejí na Pietním území starých Lidic, zřejmě nestačí, protože ti co tam excelují na terénních strojích, nebo vůbec se nechovají jak se sluší a patří buď neumějí číst, nebo nepatří do slušné společnosti a navíc jejich pohyb nikdo nekontroluje.
Navíc
se čas od času cedule ztratí, tedy je poškozeno zařízení Pietního území,
na což zákon pamatuje.
"No přeci
nebudeme hlídat 24 hodin Pietní území!"
I tento
výrok nejmenovaného občana se mi rovněž donesl. Samozřejmě, že s ním nesouhlasím,
naopak jej zavrhuji, neboť očekávám, že by našinec měl mít v sobě víc úcty
k místům, která by pro něj měla být svatá.
Hlídat se to asi nebude, když chybí už prvotní zájem od místních, přestože by to bylo nanejvýš potřebné, protože etické.
Pro ty, kterým to není jasné podotýkám, že vybrané pokuty by brzo zamezily chování nevychovaných. Chce to jen kontrolovat vyhláškou stanovené podmínky, které lze následně vymahat a podle práva pokutovat. Jediná kamera sledující onen kousek území upozorní ještě v pracovní době obsluhu v muzeu na nezákonný pohyb po Pietním území, ale to by musela snímat inkriminovanou část pietního území.
V těsné
blízkosti parkoviště je minimálně pět videokamer na dvou sloupech vzdálených
od sebe cca 20m. Na jednom sloupu jsou dvě a na druhém tři. Jedna z dvojice
sleduje alej s osvětlením, druhá hlavní stožár opatřený třemi přístroji.
Tyto pak sedují chodník
vlevo od parkoviště, vpravo k tribuně a třetí přímo jednotlivá stání nakreslená
na dláždění.
Jsou zde kamery opravdu
využité, když si uvědomíme, že celé parkoviště s pár desítkami stání hlídá
přes den placená obsluha a v noci je parkoviště uzavřeno závorou a tedy
se zde zřejmě nehlídá vůbec?
Ale to by se muselo chtít udělat pro zabezpečení Pietního území obdobné hlášení ilegálního pohybu.
Aby se ale časem "někomu" chtělo, je nezbytné o tom veřejně psát, když ten "někdo" dostává plat potažmo z našich daní pro zabezpečení dělá málo.
- (26.4.) včera, ještě v půl osmé, tam byli 4 lidi s dvěma motorkama, no a přes den se tam vystřídalo asi 8 aut. Možná, že by se tam vyplatil někdo, kdo by se přijíždějících ptal, proč tam jezdí, když tam je ta cedule a co jim říká.
- (25.4.) Vedle stezky pro cyklisty pod
lesíkem je upravený záhon. Na záhonu je narašená, nově vysetá tráva.
Od závory blokující vjezd 
dvoustopých
vozidel, vpravo si však již nějaký motorista na cyklostezku si neukázněný
motorista našel souběžnou cestu, aby se dostal asi po 100 metrech
na cyklostezku dostal. Nejsou to stopy od traktoru, ale od terénního
vozidla. Dá se projet i s osobním autem, když je sucho. Dnes nad
hřbitovem dvě auta.
- dnes (24.4) se v jednu chvíli sjelo 5
aut nad hřbitovem, psi tam lítaj, letadélka taky, za chvíli se tam budou
sjíždět regulérně.
- (14. 4.) dnes se v jednu chvíli sjelo 5 aut nad hřbitovem, psi tam lítaj, letadélka taky, za chvíli se tam budou sjíždět regulérně.
- (13. 4.) přes den se objevilo na návrší
kolem deseti aut, je to méně, než v neděli.
§2 odst. 4) Péčí o válečné hroby se rozumí zabezpečování úpravy, ochrany ...
§2 odst. 5) Údržbou a úpravou válečného hrobu se rozumí označení válečného hrobu ...
§5 odst. 1b) Fyzická osoba se dopustí
přestupku a právnická osoba ... se dopustí správního deliktu tím, že
nezabezpečí úpravu válečného hrobu,
ač je k tomu podle tohoto zákona povinna ...
Podle jmenovaného zákona tedy žádáme aby bylo pietní území dostatečně vyznačeno, aby nikdo nemohl být na pochybách, že se na pietním území nenachází.
Pietní území dodnes není označeno ani z jedné strany vozovky od Makotřas ani od Hřebče. Zde umístěná dopravní značka je nezbytná, aby se přijíždějící nemohli nadále vymlouvat, že nevědí kde se nacházejí. Osazení polní cesty značkou zákazu vjezdu jen vizuálně potvrdí eventuelní nezákonný pohyb mimo vozovku, který se bude moci následně pokutovat.
O tom jaká by zde měla být dopravní značka jistě dobře rozhodnou odborníci. Jako příklad by mohla posloužit vševysvětlující, všeobecně známá cedule Chráněná krajinná oblast, za níž je pohyb vozidel omezen pouze na značené vozovky, tedy se nesmí jezdit kamkoliv mimo tyto oficiální cesty bez povolení.