V sobotu 16. května 2009 ve 14.00 shromáždění zahájil kladenský ženský pěvecký sbor Song Ladies.
Ke shromážděným občanům promluvila paní Anděla Dvořáková, předsedkyně ÚV ČSBS. Ve svém proslovu souhlasila s neokázalým uctíváním památky Lidic, pramenícím z lidského vnímání oněch drastických červnových událostí a vyjádřila přesvědčení, že je dobré, že se drobné vzpomínkové akce pořádají bez bombastických aktivit.
„Ach synku, synku“ přednesla pěvkyně,
slečna Alena Hellerová a shromáždění ukončil opět sbor Song Ladies.
Na to se shromáždění obyvatelé obce i přespolní
odebrali do Oázy.
V Oáze, domě pro seniory, byla zahájena
po 15. hodině vernisáž výstavy děl umělců, které legenda hrušně oslovila
a kteří svoje obrazy věnovali její propagaci. V tomto duchu zahájil výstavu
Slánský galerista ing. Jiří Hruška. Pohovořil o významu výstavy a práce
Občanského sdružení Lidice.
Po jeho vystoupení přednesl
pan Václav Fikrle část básnické skladby „Heinovské noci“ od hřebečského
rodáka Karla Šiktance.
Pásmo písní v podání Song Ladies
předznamenalo finále vernisáže.
Všem umělcům, kteří zde vystavují poděkoval a předal květiny Antonín Nešpor, předseda Občanského sdružení Lidice.
Raise Alžbětě Čampulkové za obraz
„Svědkyně“ zobrazující korunu hrušně, jenž symbolizuje její paměť, spojenou
s přežitím Lidické apokalypsy.
Ing. arch. Aloisu Doleželovi
za kresbu hrušně v dnešní podobě.
Aloisu Garamszegi za fotomontáž s
názvem „Lidická hrušeň“ obsahující v postranních stórách autentické listy
nasbírané v době prohlášení hrušně památným stromem.
Paní Milici Gédéonové za malbu hrušně
s imaginárními postavami symbolizujícími rozpoložení Lidických žen navrátivších
se „domů“ z koncentračního tábora.
Ing. arch. Aleně Hořejší za dnešní
hrušeň v květu.
Ing. arch. Emilu Hyskovi za realistický
pohled na strom v bývalém intravilánu starých Lidic.
Ing. Arch. Milanu Jíšovi za „Památný
strom“.
Panu Jiřímu Karasovi za olej
„Hruška pamětnice“.
Paní Jindřišce Klesové za „Zimní strom“.
Ing. Miroslavu Kubovému za malbu na
hedvábí „Hrušeň a hruška“.
Panu Bohumilu Kučerovi za grafický
list „Hrušeň“, podhledem opticky povznesena nad oblaka, kam symbolicky
patří. Navíc vyznačuje vertikálním přechodem oddělení (černobílé) minulostí
od (barevné) budoucností.
Ing. Jozefu Mackovi za moderně pojatý
obraz hrušně.
Ing. Arch. Rudolfu Machovi za jeho
hrušni na pomyslném vrcholu života, jejíž kořeny vyrůstají z části z nového
světa a z části z pohřbené vesnice.
Panu Milanu Myslivečkovi za olej hrušně
zlátnoucí v odpoledním slunci.
Panu Bohumilu Nečasovi za kresbu „Lidická
hrušeň“
Ing. arech. Františku Novotnému za
stylizovanou fotomontáž hrušně.
Panu Jiřímu Perglovi za fotografii
hrušně v květu s názvem „Hrušeň, která přežila“
Ing. arch.Tatjaně Tiché za malbu hrušně
stylizované v dřívější červené a dnešní zelené barvě, symboliky znázorňující
její pohnutou historii.
Jitkce Válové za Památnou Lidickou
hrušeň vyprávějící příběh, jak onoho červnového dne hnali přes můstek pěšinkou
kolem ní ženy s dětmi na jih do školy a muže opačným směrem na sever do
Horákova statku na jejich cestě poslední.
Příkladný dík patřil manželům Zdeňce a Přemyslu Povondrovým za přínosnou práci s dětmi v jejich výtvarném koružku.
Dále pak panu Jiřímu Hokůvovi za soubor číslovaných a signovaných grafických listů, které sugestivně vypovídají o pohřbené vesnici se všemi jejími „náhrobky“ domů, stodol, rybníků, ovocných stromů i zahrad. Z jednoho velkého pohřebiště, vyrůstá strom, který svou vitalitou ač zlomen a „pohřben“, přeci žije a symbolizuje sílu života, který dokázal přežít nacismus. Hokůvovy grafické listy používá OS Lidice k poctění osob, které mají pro Lidice význam, kterých si lze vážit a které se o lidskou propagaci Lidic, nebo i jinak zasloužili. První list předalo sdružení paní Josefíně Napravilové, která do republiky i Lidic přivezla po válce zavlečené děti.
Poděkování patřilo také již nežijícím:
MUDr. Q. Jeřábkovi a A. Hamerskému. Díky jejich fotografiím předválečných
Lidic v obrazové publikaci „Lidice, jak jsme je znali“ připomínají, že
Lidice byla obyčejná česká vesnice.
Dnes již nežijícímu akademickému malíři
Karlu Šmídovi za obraz "Lidice 1928", zapůjčený ze soukromé sbírky
z pozůstalosti Anny Nešporové rozené Horákové z Lidic.
Panu Václavu Mlezivovi z Hostouně (1922 –2005) v jehož pozůstalosti se obraz našel. Signovaný obraz, jeho název je výstižný „Lidice 11. 12. 13. a 14 června“, zachycuje jak Lidice v ty dny hořely. Jedná se o historicky první obraz, který zachytil zkázu obce, protože byl malován z úkrytu v osení z jihozápadního návrší, od Hostouně, ve které tehdy mladý student Václav Mleziva bydlel. Obraz byl získán díky panu Jaroslavu Mezerovi z Lidic.
Poděkování ve finále patřilo aktérům shromáždění: paní Anděle Dvořákové, která ač po operaci přijela aby shromáždění pozdravila, slečně Aleně Hellerové, začínající pěvkyni, skupině Song Ladies - paním a slečnám Slávce Paškové, Evě Sedlaříkové, Markétě Jansové, Anně Kolářové, Dášě Bydžovské, Lence Vestfálové a Ivě Sítenské. Pak přednášejícím: ing. Jiřímu Hruškovi a Václavu Fikrlovi.
Specielní poděkování patřilo ještě paní ing. Janě Wichsové, ředitelce Mementa Lidice a zaměstnankyním Oázy, paní Pavle Nešporové, Jaroslavě Macháčkové. Panu Jaroslavu Adamcovi, členu občanského sdružení Lidice, za pomoc při instalaci expozice. Za pomoc při přípravě občerstvení, klientům domu pro seniory Oáza, paním Miloslavě Dufkové, Libuši Doušové, Miloslavě Balátové a Kristině Tůmové.
V závěru vyslovil předseda sdružení
ještě poděkování sponzorům projektu, firmám NEVECOM, BACKALDRIN - dovozce
pečivárenských směsí, panu Jiřímu Švestkovi ze Švestkovic zahradnictví,
panu Petriščákovi z reklamní a umělecké agentury Klubko 55, zaměstnancům
z SVP učňovské pekárny a cukrárny v Kladně a stavební firmě Feldner.