Pietní vzpomínky na Lidické každoročně končí až v Praze v Dykově ulici, kde se narodily Lidickým ženám první pohrobci po zastřelených mužích. Položením květin uctíváme památku ve Strašnickém krematoriu  a na Kobylisské střelnici, kde bylo popraveno 26 lidických.
 
    Letos u krematoria pod Myslbekovou sochou ženy,  mezi květinami na dlažbě ležel malý kvítek rudé růže s kamínkem uprostřed. Na kamínku několik nápisů: Díky Lidičtí 10.6.1942, Díky G&K. 1)
 
    Je to vyjádření úcty neznámého člověka, který možná ani nepatří do okruhu pozůstalých po 2154 vlastencích, kteří zde mají uložen svůj popel.

    O to je jeho vzpomínka upřímnější!
 

 
 
 

Na Kobylisské střelnici  jsme potkali dvojici hlídkujících policistů z Prahy 8. V řeči s nimi jsme se dozvěděli, že kontrolu střelnice provádějí pravidelně denně několikrát. Mají špatné zkušenosti s výrostky, kteří zde ničí nápisové desky a sprejeři pomalovávají sochu ženy i žulový podstavec.
 
    Povzdech nad tímto stavem jen evokuje myšlenku, jaké by to bylo na pietním území Lidic, kdyby obecní zastupitelstvo vydalo patřičnou vyhlášku a policie by mohla dbát na dodržování. Pak by snad přestala jezdit po pietním území soukromá vozidla za účelem pofiderní rekreace.
    Jsou to však jen stálé stesky a volání po nápravě, které zatím nikdo neslyší a slyší-li, tak nedbá.

    V Kobylisích jsou napřed. Mají při vstupu na pietní území nepřehlédnutelné označení.