(název článku je vytržen z kontextu nabídnutých dokumentů. Řečnickou otázku nabídl Novoborský rodák Erhard Knechtel (*1930) při svěcení památníku v roce 2006. Jde jen o to, zda-li byla myšlena vážně, nebo měla navodit dojem, že všichni vědí kde existují faktické kořeny strašného zacházení. Z kontextu dokumentů jsem nabyl přesvědčení, že právě při svěcení  nikdo nevěděl víc, než to co mu bylo předloženo k uvěření). 
 

    V reakci na článek Zpravodaje z  5. července 2009 došel před dvěma dny dopis od pana Tichého z Nového Boru, jenž začínal slovy:

    „úplně náhodou jsem si přečetl Váš rozzlobený článek z července.
    Ve skutečnosti je to pouze symbolický hrob devíti obětí borského excesu z června 1945, kdy se odehrávaly zločiny divokého odsunu. Hrob se souhlasem zastupitelstva instalovali i zaplatili pozůstalí z Německa.“

    Vážený pane Tichý,

    je dobře, že jste si ten můj článek také přečetl. O mém výrazném protestu, který jste nazval "rozzlobeným článkem" se dále veřejně rozšiřovat nemíním, jen jej zhruba zopakuji. S konfrontací s existujícími fakty, která následně dám do souvislosti, byste se ovšem sám měl nějak vyrovnat.  Budu se tedy snažit o strohé faktické konstrukce, které lze nabídnout rovněž široké veřejnosti, to proto, protože se nejedná o okrajové téma, ale o téma precedentní, spojené se zachováním všeobecného práva na pietu.

    Protože váš náhled na srovnávání nesrovnatelného je příznačný, což je samozřejmě zajímavé, probírám se, vámi navrhovanými dokumenty a ověřuji si je z jiných zdrojů.
 
    Jak jsem zjistil, snažíte se protlačit (vlastně se to již povedlo),  na našem výsostném státním území, umístění pomníku Dr. Tträgerovi.
    Tak zde a právě tímto bychom veřejnou úvahu mohli začít.
 

    Předpokládejme tedy, že to co jsem tvrdil v létě dnes hypoteticky už neplatí a tedy se v Novém Boru nejedná o pomník ani jedinému členu SS. Pak je všechno v pořádku, humánní vzpomínka, patřící všeobecně každému, není tímto porušena, ani zneuctěna, ani porušeno právo na pietu ostatních.

    V těch samých dokumentech (i které vy nabízíte ke srovnání na novoborském webu ), se dá vysledovat hlavní myšlenka.  Vlastně jsou tu myšlenky dvě. První z nich je historicky strohá, vypovídající o situaci oné doby. Druhá myšlenka, která přímou souvislost nemá, definuje vtah pozůstalých k obětem exekuce.

    Tyto dvě linie jednoho příběhu se táhnou celou kauzou novodobého novoborského pomníku, proplétají se a vyprávějí o nadměrném úsilí - o jejich splynutí v jednu jedinou, což by bylo přirozené - ovšem doposud se míjí účinkem.
 
Otázkou zůstává proč tomu tak je?

    Otevřeně řečeno, ať budeme ohýbat dané téma  jak chceme, nedokážeme logicky sloučit dva diametrálně odlišné názory.
    Glorifikovat zločince je běžně nemožné, ale s použitím polopravd  je možné vše,  jak je vidět i z existence pomníku samotného, ale i z reakcí oponentů.

     Jestliže je na pomníku uvedeno jméno byť jen jediného člena SS, v tomto případě tam je podle všech indicií uvedeno právě jméno Dr. Trägera, který členem SS evidentně byl, pak je takový pomník výsměchem těch, kteří  právě esesáci dokázali v době nacismu likvidovat a právem jej lze nazvat pomníkem nacistů. (Mnohočetnost  členství v organizacích postavených mezinárodním tribunálem na úroveň válečných zločinců pak vyplyne na povrch, až po propojení s dalšími  nabízenými dokumenty novoborského webu)
 

    Objektivně:
    Z obsahu nabízených i dostupných dokumentů se jedná o skupinu zatčených narušitelů stanného práva, vydaného 10. května 1945 s ohledem na množící se ozbrojené útoky proti příslušníkům Rudé armády, čs. armády a bezpečnostních složek obnoveného čs. státu. Stanné právo má dle kontextu vyhlášky zabránit dalším excesům, tedy zákaz nočního vycházení, pak hlavně nezbytné odzbrojení obyvatel daného okresu.

    Popraveni podle stanného práva byli tedy v první řadě ti, kteří se dopustili trestného činu přechovávání střelných zbraní po mezním datu stanoveném k jejich odevzdání.  Tomuto faktu se nelze nevěnovat. Rovněž nelze zamlčet fakt, že minimálně jeden z popravených byl členem nacistické organizace, jejíž činnost spadala pod jurisdikci válečných zločinů.

    Z téhož plyne, že nelze potvrdit úvodní předpoklad, že se nejedná o pomník ani jediného esesáka - tedy se jedná o pomník minimálně jednomu příslušníku nacistické organizace.  Pokud takových členů inkriminované skupiny bylo více, lze nazvat novodobý novoborský pomník tak jak jsem jej nazval už v červencové stati, tedy  pomníkem nacistů. (Pro upřesnění,  z dobových dokumentů lze vyčíst, že Dr. Träger, Albert Rachmann  i ing. Richter, byli členy nacistických organizací)

    Prioritní v tomto případě je však čin proti stannému právu. Pouze vztyčením pomníku v roce 2006 vyšlo na veřejnost, že se jedná z titulu původní exekuce, sekundárně rovněž o exekuci členů SS, což je ovšem pro historické memento priorita vyšší, než původní rámcová exekuce.
 
    Pokud tyto priority nedokáže přizvaný historik akceptovat a správně zhodnotit, pak může dojít příkladně k tomu, že válečný zločinec, zastřelený na útěku před spravedlností už nadále nikdy nebude brán v úvahu jako válečný zločinec, ale pouze za oběť války, což se také vašemu historikovi zjevně přihodilo. I když defakto i zastřelený válečný zločinec se mezi obětí války počítat musí, ovšem jen z pozice statistiky, morálně nikoliv.  Pokud byl kdokoliv  prohlášen za válečného zločince, pak mu toto označení nikdo nikdy nemůže odejmout. Je jedno, jestliže se jedná o všeobecně známou, vysoce postavenou osobu, jakou byl například K. H.  Frank, nebo řadového člena NSDAP, jakým byl i Dr. med. Alfred Träger z Haidy-Arnsdorf, Egermannstr. 263 - Mitglied der NSDAP!

    Pro nezasvěcené a tedy i pro schválení pomníku postačila informace oproštěná o příslušníky SS, což se zřejmě také stalo.
    Nadbytečná informace umístěná na pomníku sdělující, že tehdejší národní výbor nesouhlasil s vojenským postupem, plní zde funkci čistě alibistickou a nemůže ovlivnit náhled na zločin a trest, ostatně v kontextu s prokázaným výčtem členů SS,  dotváří tak smysl celého pomníku.
    Vzpomínat by se mělo, ale ne na každého a za všech okolností.

 
    Závěrem:

    Pokud bylo na počátku přání připomínat Dr. Trägera a zároveň se neměla dostat na veřejnost informace o jeho přímé spojení s nacismem (což  lze považovat za pokrytecké) se povedlo.

    Má ale takové historické sdělení naději, že přežije do budoucna bez úhony?, pokud nebyly všechny okolnosti záměrně předem zveřejněny?
    Prošlo-li ovšem odhalení pomníku i s inkriminovanou informací, pak by se měli pomník schvalující novoborští zastupitelé  veřejně omluvit všem obětem, které činnost SS nepřežili, v opačném případě propagují cosi nezákonného, což by jim mělo být varováním.

    Osobně si myslím, že při schvalování novoborského pomníku takovou informaci novoborští nedostali a tudíž leží celá pravda na bedrech předkladatelů návrhu na zbudování pomníku.

    Bylo by vhodné veřejně přiznat, že hlavní příčinou popravy, bylo provinění proti stannému právu, které se nevyhnulo, jak členům NSDAP, tak nečlenům ale měřilo se stejným metrem těm, kdo neodevzdali zbraně a při následné prohlídce byly u nich nalezeny.

    Jmenovaný novoborský pomník je navíc pomník nacistů, bez ohledu na to, je-li zarámován v humanistickém, nebo křesťanském, či jinak pietním rámu a bude i nadále tak chápán širokou veřejností dokud nebude odstraněn.
Ani vysvěcení, ba ani jiné podobné atributy, jakými je humanita nebo křesťanskost,  neušetří do budoucna památník přezkoumání jeho smysluplnosti na území ČR, pokud bude poukazovat otevřeně, či skrytě na vzpomínku na příslušníky SS a pokud se najde dost odpovědných občanů, kteří se nebudou obávat  vyjádřit se k danému tématu.

    Každý pomník vyžaduje známe pravdivé údaje. Ovšem budou-li na pomníku uvedeny všechny údaje i ty před veřejností takticky zamlčované,  pak bude význam pomníku  kontraproduktivní, protože na nacisty a esesáky u nás opravdu vzpomínat nechceme, ani na jejich kriminální konce.

    Nikde v Českoněmecké deklaraci se nedočtete, že by souhlasila s možností stavění pomníků válečným zločincům!  Naopak usmíření je postaveno na jejich neopomenutelnosti.
    Naše národy se v tomto bodě mohou opět setkat u společné práce, jinak řečeno ve vzájemném soužití. V tom je to pravé usmíření!

    Jakékoliv pokrytectví v posuzování významu glorifikace členů nacistické mašinérie se rovná zásahu do výsledků druhé světové války a tedy se tím ať chcete, nebo ne, mění historie s jednostranným profitem a pokud tomu kdokoliv napomohl záměrně, nebo vlastní nedostatečností, pak drží neobhajitelnou pozici.

    Z téhož důvodu nemohu než trvat na svém původním vyjádření v mojí červnové stati na webu www.lidice.cz , že se jedná o novodobý novoborský pomník eseákům.
 
    V celém kontextu všech dokumentů se vracím k úvodnímu hodnocení pana Tichého "Ve skutečnosti je to pouze symbolický hrob devíti obětí borského excesu", kterým autor bagatelizuje nemorální precedens, který jsem si dovolil označit jako pomník nacistů,

                Pročež : „Braňme pietu těch, kteří si to opravdu zaslouží a jenž se už sami bránit, nemohou!“

    Mezi hrdiny hodné vzpomínky patří každopádně ti, kteří položili vlastní životy za to, abychom mohli my pozůstalí žít svobodně. V žádném případě do této kategorie nelze zahrnout  narušitele zákona, ani členy a činovníky nacistické mašinérie potažmo ani jejich napomahače.

    Otevřenou bagatelizací veřejně označeného problému ("Ve skutečnosti je to pouze symbolický hrob devíti obětí borského excesu")  nepřímo naznačuje jak s daným závažným tématem dokáže pisatel obratně manipulovat.
    ("Hrob se souhlasem zastupitelstva instalovali i zaplatili pozůstalí z Německa"), tedy se vlastně stejně o nic nejedná ?!...
    Ale jedná! 
 
    Nacismus tady byl a jeho představitelé krutě vládli místnímu obyvatelstvu.
    Kdyby se o nic nejednalo, nemusel by v poválečných letech proběhnout na území Německa velmi bolestná denacifikace. Váleční zločinci by se možná dodnes nemuseli skrývat za říšský kapitál deponovaný v jihoamerických státech a jinde. Nabízí se otázka, zda existence prohlášení soudu Dr. Träger  za mrtvého, je relevantní danému případu, když mnoho podobných členů NSDAP se ztratilo neznámo kam a jen podle indicií se dalo s malým úspěchem zjistit lovcům válečných zločinců, že dále existují jinde, pod jinou identitou.

    Stalo se, že mi dodnes nacisti dluží mimo popravených příbuzných také uloupenou sestru. Stejní členové NSDAP, podobní SS, kteří mají dodnes v Novém Boru pomník.

    Nesouhlasím s tím a protestuji!