Vážený pane Tichý,

    přečetl jsem si Vašich „Třicet dva hodin mezi psem a vlkem“.  Není to čtení lehké, to mi věřte.
    Ovšem není lehké také proto, že  jste zapomněl uvést prvoplánově několik podstatných informací o událostech, které předcházely a rovněž okolností týkajících se obětí popravy.

    Chápu, že  zmínka o stanném právu, na jehož základě proběhla poprava novoborských a zároveň označení některých popravených za členy NSDAP, resp. SS, by byla s ohledem na účel této vaší publikace kontraproduktivní.
    Tuším, že v tomto bodě byste mi mohl, i když možná nerad, dát za pravdu, .

    Naznačím jen v krátkosti jiný příběh, několikrát přečtený, který mi vyprávěli příbuzní a citovaný na mnoha seminářích a nejen českými lektory. Znám ten příběh od malička, protože vstoupil i do osudů celé mojí rodiny.

    Příběh začíná tím, jak byl na pana Reinharda pocházejícího z Halle, spáchán atentát partyzány v Praze v Kobylisích v 10.35 v 27. května 1942. Přestože to byl nejlepší táta, milující manžel, úspěšný a ambiciózní politik, bezesporu kulturní člověk s obrovskou láskou k hudbě. Milovník Heidna, Mozarta, Bacha a dalších. Virtuózní houslista. Jak by ne, když jeho otec byl operním pěvcem a společně s jeho  matkou - výbornou pianistkou - založili hudební konzervatoř.  Takový to byl kulturní člověk!

    Kdybychom nevěděli další nezbytné informace, pak bychom i pana Reinharda otce svých dětí a milujícího manžela mohli litovat, že si s ním osud tak krutě pohrál.
 

    Stačí však dodat, že obergruppenführer SS Reinhard Heydrich, generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), šéf Bezpečnostní služby (SD) byl prominentní nacista a zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava, jeden z nejlepších nacionálních socialistů, jeden z nejsilnějších obránců německé říšské myšlenky, jeden z největších odpůrců všech nepřátel říše (jak o něm míní sám vůdce a aby informace byla téměř kompletní) a celý smysl vyprávění se okamžitě mění.
    Je fakt, že by stačilo napsat velice stroze, vše vysvětlující, že Reinhard Heydrich byl nacista a mělo by to stejnou historickou hodnotu.

    Každá neucelená informace postrádá smysl.

    To co platí pro vyprávění ve 32. hodinách mezi psem a vlkem, to samé platí i pro pomník v Novém Boru!
 

    Takže pokud pane Tichý dokážete vyvrátit platnost kopie dokumentu jehož originály jsou uloženy v Bundesarchivu v Berlíně, ohledně členství Dr. Trägera v NSDAP (v SS od 10.6.1941), pak mi to laskavě sdělte. Mýlit se je lidské a to bych pak v takovém případě opravdu nerad žil nadále v omylu.

    Dokud ovšem neprokážete a nezveřejníte, že zmíněný dokument není pravdivý a že Dr. Träger nebyl nacista, do té doby pro mne i další pobouřené bude novoborský pomník pomníkem nacistů a esesáků. Bude tomu tak bez ohledu na to, kolik jmenovaných v nápise bylo členů NSDAP, tedy nacistů a zároveň bez ohledu na veřejné mínění.

    Je docela jedno, kdo tvrdí, že novoborský pomník není pomníkem nacistů a rovněž je jedno, zda-li jste zastáncem této myšlenky Vy, nebo zprostředkováváte myšlenky třetích stran (to narážím na Vaši zmínku o panu Doležalovi).
    Mým, potažmo naším (budu-li se stylizovat do společnosti bojovníků za svobodu), prvotním nepřítelem nejste. Ale naším společným nepřítelem je,  byl a bude nacismus jako takový, jehož oddaným služebníkem a zastáncem byl právě jmenovaný Dr. Träger.  Přídomek „Oddaný služebník“  je nadmíru přesný s ohledem na příslušníky SS, jedním z nichž Dr. Träger byl.

    Snažím se nazývat věci pravým jménem a tedy nazývám novoborský pomník pomníkem nacistů protože byl vystavěn m.j. také členům NSDAP, i když doufám že ne záměrně. Kdyby byl prokázán záměr, pak by se mohlo jednat o propagaci zákonem zakázanou.

    Zdá-li se Vám to nepřípadné, poučte mě, jak bych se měl k takovému problému stavět.
    Jak uctít popravené novoborské - bývalé občany Heidy, jmenované na pomníku, aniž bych zároveň s nimi neuctil nacisty, neřkuli když všichni zde jmenovaní byli popraveni dle stanného práva a tedy zbaveni občanských práv a dle téhož popraveni.
 

    Nechci od Vás, abyste pochopil, že nemohu strkat před nacismem a jakýmkoliv náznakem jeho propagace hlavu do písku, a dělat, že nic nevím, když vím. Pochopit to možná ani nemůžete, byl-li jste odlišně vychován. V tom se pane Tichý rozcházíme a neshodneme.
    Vám přítomnost pomníku, tedy místa oslavy nacistů, zjevně nevadí, ba naopak, zatímco mě pobuřuje. Tak veřejně s pomníkem nacistů v Novém Boru nesouhlasím a již z principu protinacistického odboje Čechů a Slováků u nás i v zahraničí , tedy i mých předků a příbuzných, souhlasit nemohu.
 
 

    Pokud nechápete tuto nepřístojnost, nemůžete pochopit ani proč jsme iniciovali v roce 2000 petici, jejímuž smyslu, jak píšete, nerozumíte.

    Opakuji s odvoláním na web, že ona petice byla koncipována proti založení nového vojenského hřbitova v Praze Strašnicích. Kde na jedné straně Vinohradské třídy, před Strašnickým krematoriem, je uložen popel našich 2154 umučených hrdinů, občanů, které zavraždili nacisté a na druhé straně v areálu starého evangelického hřbitova by měly být uloženy ostatky jejich vrahů, tedy příslušníků SS - nacistů, kteří padli v povstání v Praze a okolí.

    Jelikož nebylo možné zaručit a Německý - Lidový spolek pro péči o německé válečné hroby takovou informaci neposkytl, že mezi exhumovanými ostatky členů německé branné moci nejsou žádní takoví členové SS, SD, gestapa, kteří se podíleli na vraždách našich vlastenců, od záměru vybudovat nový vojenský hřbitov bylo ve vší tichosti upuštěno.

    To byla pro naše petiční snažení satisfakce.
 

    Nikdo pane Tichý samozřejmě nezakazuje nikomu ani nepřikazuje, že nesmí mít hrob, nebo kde smí a kde nesmí,  jak se mi ve svém dopise snažíte podsouvat.

    V pražském příkladu začal exhumace provádět sám Lidový spolek pro péči o německé válečné hroby prostřednictvím renomované firmy Pargent.  Ostatky, které byly exhumovány pocházely z různých míst Prahy a Čech. Kdyby byly ponechány na svých původních místech, nedošlo by k precedentní žádosti o umístění v bezprostřední blízkosti Hagiboru (za okupace shromažďovací tábor pro obyvatele  židovského původu) a Strašnického krematoria, což by značně pobouřilo pozůstalé, protože by to byl výsměch našim hrdinům a tedy by to před zákonem neodpovídalo dobrým mravům.

    Aby nevznikly dohady a spekulace, že ostatky příslušníků německé branné moci byly sice exhumovány, ale nemají dnes díky naší petici nikde hrob, mohu citovat část zprávy ČTK 26.5.2008, kde se mj. praví:
V Chebu by měly být v první fázi uloženy ostatky asi 4000 německých vojáků. Ty se v posledních letech několikrát přemisťovaly. Ostatky vojáků v Česku exhumovala na zakázku německého spolku pražská firma Pargent. Původně mělo vzniknout pohřebiště na evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích. Asi 4000 krabic s ostatky nakonec skončilo ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy.

    Takže trvalo osm let, než se daly věci správným směrem, díky mimo jiné také v prvopočátku iniciované a zveřejněné petici.
Podotýkám, že se nikdo ze zúčastněných proti petici nepostavil, protože uváděla pravdivý stav věci, tedy, že zveřejnila možnost, že budou v Praze ve Strašnickém evangelickém hřbitově umístěny i ostatky esesáků, kteří především usilovali o vyhlazení českého národa. Jediná diskuse se vedla a to po internetu s panem Bartoněm z kanceláře SL v Praze v Tomášské ulici, který rovněž argumentoval usmířením, ovšem jeho argumenty byly vyvráceny.

    Zcela logicky, kde chybí úcta k našim mrtvým, tam žádné argumenty nepomohou.

    Ptal jste se na smysl petice, tak jsem Vám naznačil v bodech její smysl a její výsledek. V Praze se nový hřbitov otevírat nebude, protože  logická domněnka, že by tam mohly být uloženy ostatky příslušníků SS je stále platná a nikdo tuto naší domněnku nevyvrátil.
 

    Zdá se, že je to politické téma, ale není. Je to všechno čistě o pietě, kterou jsem povinováni našim perzekuovaným předkům a na kterou svými rozhodnutími některá zastupitelstva zapomínají. To platí s ohledem na zmíněnou petici hlavně o rozhodnutí tehdejšího zastupitelstva v Praze, které proti zřízení hřbitova ve Strašnicích rovněž nic nemělo, jak plyne z přístupných dokumentů. Ovšem to jsou dnes už jen okrajové souvislosti.

    Stavění pomníků nacistům, je na našem území v přímém rozporu s pietou, kterou si naši umučení předkové právem zaslouží.
    Příměr mezi případem hřbitova v Praze a v Novém Boru je tedy nasnadě.
 

    Nyní, když víme z doložených dokumentů že novoborský pomník připomíná rovněž nacisty je jen otázkou času, kdy se o tom dozví ostatní veřejnost a kdy začnou  tento pomník odsuzovat další občané ČR, kteří se seznámí s meritem věci a novoborský pomník nacistů je pobouří natolik, že to veřejně projeví.
 
 

    Na jiném místě Vašeho dopisu se ptáte: „Proč úplně ignoruji závěry pana historika Smejkala?
Neignoruji, jen jsem jeho práci  podrobil zevrubné analýze, mohu-li jim důvěřovat, tedy, nestojí-li na domněnce.

    Vývody pana historika Smejkala vydané ve Sborníku - Bor 1945 jsem si přečetl.  Není je třeba dlouze studovat aby mohla být konstatována exekuce v rámci vyhlášeného stanného práva.  Pokud je ve stati poukazováno na nedostatečně průkazný materiál, s čímž nelze nesouhlasit, pak ovšem nelze ani spekulovat jak a co bylo, či nebylo.  Rozkaz k vykonání exekuce ovšem k takovým neprůkazným materiálům nepatří.

    Druhotným poskytnutím důkazů (viz doklad o členství Dr. Trägera v NSDAP, resp. v SS a další), vyšlo najevo, že mezi popravenými byli členové NSDAP, potažmo SS.
    Nevím jak dlouho se pan Smejkal touto otázkou zabývá, ale narazil jsem na několik interpretačních nedostatečností.

    Jako takovou mezi nesrovnalosti zařazuji tvrzení, že:
    „V provolání se ale neuvádí, že kdo neuposlechne, bude zastřelen.“
(Pro úplnost významu je ve sborníku tato věta psána tučně). Tvrzení je sice pravdivé, přesně takováto formulace ve vyhlášení stanného práva citována opravdu není. Ovšem pro účel vyhlášení stanného práva a zároveň striktního varování obyvatel, by měla postačovat obdobně formulovaná věta:
„Nedodržení tohoto provolání bude co nejpřísněji trestáno dle stanného práva“, která v tomtéž dokumentu o vyhlášení stanného práva 10.5.1945 uvedena je.

    K čemu tedy ten akcent, ve sborníku vyražený tučným písmem?

    Zákonné ustanovení o stanném právu se v tomto ohledu vyjadřuje zcela jasně a striktně: „Kdo se po vyhlášení stanného práva dopustí trestného činu, pro které bylo stanné právo vyhlášeno, bude potrestán smrtí.“  (§ 308 Účinky stanného práva)
Jinak řečeno: „kdo neuposlechne bude zastřelen.“ přesně, jak pan Smejkal „chybějící“ formulaci požaduje.

    Pokud si toto vyjádření historik nedokáže dát dohromady, pak ovšem může klidně tvrdit, že upozornění na trest smrti v prohlášení nebylo, potažmo může už tvrdit cokoliv dalšího, ale už se tomu nedá všeobecně věřit. Nejsou pak věrohodné jeho další vývody, protože někdy fakticky pravdu ani nehledá a navíc opomíjí podstatné. Nelze pak s jistotou vyjádřit, kdy pravdu nehledá, nebo kdy opomíjí podstatné. To vše je ponecháno posluchači, či čtenáři sborníku, aby si sám hledal pravdivé vývody, což zde právě prezentuji.

    Ještě že hned na počátku své stati pan Smejkal proklamuje: „Při výkladu události se objevily pojmy, jako např. „stanné právo“, které je třeba osvětlit v kontextu historického vývoje.“

    Již jednou uvozenou větou: „V provolání se ale neuvádí, že kdo neuposlechne, bude zastřelen.“ opravdu pan Smejkal čtenáři osvětlil (možná i nechtěně), že na některé konstrukce nestačí a tak namísto vysvětlení, konstatuje jejich absenci.  Ať tak, či onak, osvětlil zcela určitě proč se jeho stať jmenuje, „Problémy interpretace historických dokladů“

    Z toho, co již víme se zdá, že je pro některé historiky opravdu problém interpretovat jisté historické doklady, tedy je dávat do příčinné souvislosti s evidentními následky, které musely nastat a také nastaly a při tom nemlžit.
 
    Je tedy obtížné brát v úvahu i další historikovy výroky, když dokáže přehlédnout zmíněné souvislosti a navíc se na jejich nepřítomnost stavět další dohady.

    Jinde například vyvozuje historik pan Smejkal:

„Případné činy borských zatčených měly být vyšetřeny příslušnými civilními orgány, které by rozhodly o případném potrestání. Nic takového nenastalo. Lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol."

    Podtržený výrok neobstojí proti faktu, že stanné právo existovalo i v době popravy, viz dokument nazvaný „Rozkaz velitele pěšího pluku 47 pplk. Josefa Sekáče“
    Tvrdit však, že „lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol“ je nepodložené, protože neexistuje žádná zpráva, která by prokazovala, že žádné takové šetření vůbec neproběhlo Naopak, na základě toho, že dosud nebyla objevena autentická zpráva o vyšetřování, nikoho, ba ani historika neopravňuje k tvrzení, že: „lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol“ .
    Tedy není prokázáno, že se nic nevyšetřovalo, jen se doposud o vyšetřování nenašel žádný jiný relevantní zápis, mimo již zmíněný rozkaz dle stanného práva. Mohl se ovšem takový zápis ztratit, což nerad, ale mohu v protiváze historikova tvrzení, ovšem jen  jako domněnku, nabídnou.

    Opět narážíme na vývod, který historika staví do pozice, která se nedá obhájit.  A pokud na takto vyřčeném soudu jsou založeny další jeho spekulace, nelze nadále než pochybovat o jejich pravdivosti.
 
 

    Pan Smejkal jinde tvrdí, že: “Obviněným nebyl sdělen rozsudek a hlavně na jakém základě by byl postaven.“
    Pan Jindra ve svém seminárním příspěvku sice netvrdí, že byl rozsudek stanného práva obviněným přečten, protože o tom nemusí zřejmě opět neexistovat patřičný záznam, nicméně  na druhé straně potvrzuje že: "opis rozsudku, přeložený do němčiny a zapsaný v pohřební knize lesního hřbitova, uvádí, že byli zastřeleni podle stanného práva".
    Což domněnku pana Smejkala, že o rozsudku nebylo známo na jakém základě byl postaven, degraduje na pouhou smyšlenku.

    Lze tedy uvěřit tvrzení pana Smejkala více, než navrhovanému dokumentu psaném v němčině, který nabízí pan Jindra a o kterém není pochyb, když o něm prohlašuje, že jej četl?

    Jestliže pan Smejkal tvrdí v jedné a téže větě, že dvě různé pravděpodobné souvislosti existují a z nich je druhá (fakticky související s první) následně vyvrácena existujícím dokumentem, lze považovat i tu první část domněnky za pravděpodobnou?

    Tak to jsou moje otázky vyřčené v odpovědi, na Váš dotaz: „proč úplně ignoruji závěry pana historika Smejkala.“
Mám s těmito otázkami problém a měl by mít i pan Smejkal. Domnívat se mohu to či ono, ale jakmile najdu materiál k pochybnostem, nezbývá, než ověřit pravdivost všech výroků a vývodů takového materiálu.  Ovšem to by byla práce, která se s ohledem na velké množství vyřčených domněnek a malé množství důkazů, navíc „obtížně prokazatelných“ nevyplatí.
    To raději budu hledat pravdu ve nabízených dokumentech a tvrzeních, která se při vzájemné konfrontaci nevylučují ani cele, ani částečně, což ve stati pana Smejkala mnohde postrádám.
    Po přečtení práce historika Smejkala nabývám dojmu, že byla vyhotovena na zakázku zastánců pomníku, což logicky zapadá do konstrukce s Vaší otázkou, "proč ignoruji právě vývody pana Smejkala". Ptám se tedy proč se neptáte na práci někoho jiného z jehož diskusního příspěvku jsem ve své minulé stati nečerpal a neuváděl jako autora, nebo ignoroval, chcete-li.
 

    Vážený pane Tichý,

    hned v úvodu vašeho dopisu konstatujete, "že je zřejmé, že se neshodneme". To máte asi pravdu, protože hájíme každý jiné pozice. Co je ale na pováženou je, že se opíráme vesměs o podobnou množinu dokumentů.  Osobně preferuji ty které jsou naprosto prokazatelné, mezi nimiž jsou m.j. i některé dokumenty, které nabízíte sám. Vyhýbám se cizím soudům a názor na věc si uspořádávám vlastní úvahou podle veřejně dostupného materiálu.
 

    Rozebírám pouze co je napsáno a co mohu porovnat s jinými zdroji, do čehož však nepřibírám neověřené komentáře ani názory a hypotézy třetích osob, protože nemusejí nutně a z hlediska logiky věci ani nemohou být objektivní. Tedy si hledím jen pravdivých a logicky pravděpodobných výroků.

    Ptáte se, proč nezveřejňuji vaše dopisy celé. Nemám k tomu autorovo písemné svolení, ovšem nic Vám nebrání je zveřejnit sám.
 

    Vrátím-li se k obsahu Vašeho dopisu, ale nebudu komentovat výroky pana Doležala ani pana Doškáře, ale opět si přečtu, co jste napsal Vy sám.

    Píšete: "Jsem si vědom toho, že nemám žádné oprávnění na "jediný správný výklad historie" - ale totéž platí i o Vás."
    Zde bych dodal, že ač je tato zpráva nadbytečná, na jediný správný výklad historie nemá patent vůbec nikdo, neměl a mít nikdy nebude. V kontextu lze hovořit o většinovém názoru, nebo názoru odborných kruhů, přesto historická pravda může být úplně někde jinde.
    Tedy Vy se jí ve svých statích prakticky nedotýkáte, protože stavíte vše na fabulaci, jinak řečeno literární fikci. Chápu tedy, že neznalost principu stanného práva, nebo faktický stav vyhlášeného stanného práva, Vám vůbec nemusel vadit a já předpokládám, že Vám vůbec nemusel být ani znám.

    To, že jste se snažil, jak jinde ve svém dopise omluvně píšete: „Snažil jsem se o to, aby se moje město po desítkách let nedůstojného mlčení nějak vyrovnalo s poválečným excesem.“  Tomu lze věřit.
    Začíná být ale zřejmé, že jste si k tomu vybral asi špatný vzorek obyvatel. Jen velmi těžko byste totiž dokázal stmelit pod myšlenkou nacismu ostatní ne-nacisty, kteří jsou na pomníku jmenováni, což nabízí v diskusi například pan Čírtek.
    Jinak řečeno, pokud budete mít v zádech nacistu, jakým byl příkladně pan doktor Träger, bude Vám asi málokdo postižený nacismem tleskat, natož aby Vás podpořil v rovině kauzy.
 

    V závěru svého dopisu píšete: „Proto vůbec nechápu motivaci odpůrců, kteří jako by chtěli pomocí  nedoložených tvrzení, polopravd a vyslovených výmyslů pověst Nového Boru co  nejvíc poškodit, a do své nenávistné kampaně se snaží zapojit co nejširší okruh neinformovaných lidí.“

    Než okomentuji předchozí vaši poznámku, chtěl bych se zeptat, zda-li si opravdu myslíte, že prvotním záměrem vašich odpůrců, respektive odpůrců novoborského pomníku nacistů bylo zničit pověst Nového Boru?
    Nebyl to naopak právě váš nápad, který dnes druhotně občany pobuřuje?
    Ten, kdo inicioval rozporuplný pomník musel přesvědčit, že lidé v té době zbaveni svých občanských práv a popraveni podle stanného práva, že stojí za to dnes na ně v dobrém vzpomenout. Bohužel Vaše humanitární cítění, již víme, že s nacisty, se každopádně míjí účinkem den ode dne více, to podle toho, jak se čtenáři přesvědčují o pravdě, kterou jste si, jak jsem už jednou napsal svévolně, nebo možná z neznalosti přizpůsobil.

    Polopravda, je rovněž přizpůsobená pravda, pane Tichý.

    Otázka tedy zní: „jak dlouho trvalo, než se provalilo, že Dr. Träger byl registrovaný SS?“
Nemůže čtenář začít spekulovat, zda-li jste to nevěděl již dříve a záměrně neuváděl celou pravdu? To je otázka, nikoliv navádění čtenáře ke spekulaci.
    Na všechno se časem přijde, o tom není pochyb.
 

    Jestliže nechápete motivaci vašich odpůrců, tak se zamyslete nad tím co píšou a co předkládají veřejnosti za dokumenty. Je s podivem, že na webu zveřejněné dokumenty nenapadnete přímo a nepožádáte o expertní analýzu jejich pravosti. To, že jsou to nedoložená tvrzení, polopravdy  a vyslovené výmysly tvrdíte zatím jen Vy a možná Vámi ovlivnění neznalí souvislostí.
    Teprve nyní, po označení novoborského pomníku za pomník nacistům bude Akademie věd zjišťovat co a jak bylo a zda-li je pomník “košér“. Nemělo to být obráceně, že se mělo nejdříve zkoumat a pak vynést rozhodnutí?
 

    Prvotní informace o pomníku mám od odbojářů a proto se necítím být zatahován do nenávistné kampaně a rovněž tak se necítím být neinformován, když na novoborském webu jsou všechna pro i proti zdokumentována.

    Odbojáři, přestože jsou to věkem převážně starší občané, stále ještě žijí všude a lze se na ně s důvěrou obrátit. Odbojáře nelze nařknout z úmyslného překrucování historie, ani z  rozdmýchávání nenávistných kampaní. Oni většinou už svým nepřátelům dávno odpustili, ale nemohou zapomenou právě na nacismus, jehož kořeny zde ač chcete, či nechcete esesák Träger představuje a kterého Vy pane Tichý hájíte a snažíte se prosadit, aby jeho památku ostatní ve jménu česko-německého usmíření uctívali. Možná právě proto mnohé souvislosti vůbec nechápete.
 

    Srovnávat nezveřejnění vašeho dopisu v plném znění na webu  s potíráním nepohodlných textů z mé strany, jak jej nabízíte ve svém dopise je poněkud pošetilé, protože jste si asi nevšiml, že právě v tomto textu na webu existují odvolávky na novoborský web, kde si každý mohl vyhledat diskutované dokumenty a přečíst i jak probíhal seminář. Navíc pokud tam zveřejníte svůj dopis, tak se čtenář dozví i Vaše názory, v čemž Vám nemohu, ale ani nechci bránit.
 

    Doporučuji usilovat o zrušení novoborského pomníku nacistům, protože si myslím v tomto ohledu totéž, co pan Čírtek, mimo jiné, že by málokdo v seznamu na pomníku jmenovaný chtěl být na pomníku vyjmenován dobrovolně ve stejném seznamu společně s bývalým nacistou, když on jím sám nebyl.

    Je to přirozená pohnutka a netýká se jen nežijících.

    Z téhož se domnívám, že málokdo by chtěl být zařazen do seznamu mezi nacisty aniž by jím sám byl, nebo alespoň nesympatizoval.  Ale to se již opakuji.
 
 

    Jiný další hlavní problém pomníku nacistů nevidím.
    Možná jedině zástojný problém, týkající se původního rozhodnutí o zřízení pomníku, které bylo dle mého názoru chybné, což podporuje shora uvedená informace z Bundesarchivu v Berlíně.

    Všechno lze napravit. Rozhodnutí lze revokovat na základě nově zjištěných faktů. Pomník se dá odstranit (není to náhrobní kámen) a vyrovnat se dá i dříve uzavřený prodej, nebo vypovědět pronájem. Protože byl uzavřen původně v oboustranné dobré víře, která se dnes novými fakty změnila k nevíře. Kdyby se vědělo, že se jedná o pomník nacistů, asi by nikdo takový pomník nevznikl.

    S tím se ale bude muset pár lidí vyrovnat.

    Nemyslím si, že pozůstalí po vyjmenovaných na pomníku by tuto myšlenku nepřijali, budou-li seznámeni s novými fakty a požadavky na zrušení pomníku.   Ti pozůstali, kterých se to týká  jsou totiž smířeni s tím, že jejich předci byli nacisté a vědí, že nacisty v našich zemích měl a má v lásce málokdo. Pokud jsou soudní a znalí okolností, tak jistě pochopí jak se změnila podstata a význam pomníku a jeho zrušení by jim tedy nemuselo dělat problém.

    Bez omluv se to samozřejmě neobejde, ovšem vyřeší se tím patová situace, na kterou by se i v budoucnu stále naráželo, což, jak jistě uznáte, by původnímu záměru o usmíření vůbec neprospělo.
    Dnešní existence kontroverzního pomníku usmíření nepřispívá, naopak zvedá vlnu odporu dotčených.

    Myslím si, že tedy není vhodné ani nutné zkoušet, jak veliká by to mohla být vlna, až se to dozvědí ti postižení nacismem, kteří o tom doposud vůbec nevědí.
 

    Ještě na závěr vyjádření třetích stran.

    V článku v ČL-deníku, jsem se dočetl, že je možné se bavit o textu na pomníku. „Odstranění pomníku považuji za ostudu Evropana.“
 Ostudy při odstraňování pomníku nacistů bych se neobával, protože nacisty má na celém světě rád málokdo zeptejte se třeba na židovské obci, vlastně se okruh jejich přívrženců omezuje pouze na pozůstalé, což je ale z rodinných důvodů pochopitelné.
 
    Ostudou by naopak bylo ponechat pomník na svém místě v nezměněné podobě, pokud o něm dnes už víme, že je postaven i nacistům a dělat, že se nic neděje. To by byla ostuda kontinentálních rozměrů, protože mi není znám v širokém okruhu vítězných mocností žádný pomník nacistům.

    Dále v článku pisatel zmiňuje: „Pozůstalí mají mít možnost, aby na hrob mohli přijet,“

    V Novém Boru na Lesním hřbitově se jedná o veřejný pomník na pronajatém, přesto veřejném místě, nikoliv hrobovém místě. Takže pozůstalí mají možnost navštívit místo posledního odpočinku svých předků bez ohledu na to, zda-li pomník bude existovat, či nikoliv - v tom se citace článku mýlí.
 
 

    Jakýkoliv osvětlující „přílepek“ k pomníku, jak to v roce 1945 bylo, jednak nezmění fakt, že se jedná o pomník nacistů. Přílepek je podruhé nesystémové řešení, jenž je rovněž navrhováno v článku v ČL-deníku, cituji:  „pro všechny strany se momentálně jeví jako nejschůdnější řešení umístit poblíž pomníku informační tabuli, kde budou zveřejněna fakta k událostem z června roku 1945.“
    Toto tvrzení značně pokulhává. Dovolím si k osvětlení proč pokulhává položit několik řečnických, následně uvozených otázek:
    „Pro jaké všechny strany se toto řešení jeví jako nejschůdnější?“
    „Kde se všeobecně bere jistota, že se ke kauze už vyjádřily všechny strany zastupující pobouřené, když o pomníku zatím málokdo ví?“.
    „Co se a jakým textem změní na faktu, že pomník bude i nadále vnímán veřejností i cizí jako pomník nacistů?
    Jak by měl takový nápis na informační tabuli stojící poblíž pomníku vypadat?

    Dovoluji si předeslat, že jakoukoliv omluvou, vysvětlením, či upozorněním na další informační tabuli se vůbec nic nezmění, tedy ani na podstatě věci. Pomník, bude i nadále připomínat mimo jiné esesáky a nacisty a to do té doby, než bude definitivně odstraněn.
 

    S asi nejrozumnějším nápadem přišel pan Čírtek, který navrhuje:
    „Nejjednodušší by patrně bylo prozatím pomník deponovat v nějakém lapidáriu, jako doklad o pomníkové uspěchanosti, než se skutečně najde objektivní expertiza toho, co se stalo.
    Možná by ovšem byla lepší jiná alternativa.
    Pomník ponechat a jenom k němu přidat stélu, na které by bylo napsáno, za jakých právních poměrů k popravě došlo, zda odpovídala či nikoliv tehdejší právní situaci.
    A za každé jméno, i v rámci spravedlnosti pro jednoho každého, by bylo dobré napsat, zdali byl příslušníkem NSDAP a jak se podílel na bezpráví v období okupace.

Obávám se, že za těchto okolností by na další existenci pomníku netrvali ani jeho iniciátoři.“
dodává ve svém příspěvku do semináře BOR 1945, pan Čírtek.
 

    Nebudu už dál rozebírat další možnosti, ale ponechám na taktu zastupitelů, jak situaci vyřešit ve vší slušnosti k pobouřeným pozůstalým, mezi něž se osobně hlásím.

    K lepšímu pochopení věci už Vám, pane Tichý jinak napovědět neumím. Mohu si jen přát, abyste se nad tím vším bez emocí zamyslel, protože původní rozhodnutí zastupitelstva jistě bez emocí nebylo, ačkoliv to určitě nebylo rozhodnutí zároveň apolitické.