„Protože my jsme stoprocentní muži, 
    nic nežli kost a sval ve zdravé kůži,
    my máme hlavu Davida a tělo Goliáše, 
    co zbabělec se bohapustě chvástal,
    to našinec jen levou rukou zastal,
    nám žena každá ráda hodí růži,
    protože my jsme stoprocentní muži.“

 
    Do budovy Kladenského gymnázia přicházím každoročně jinak až v červnu, ale dnes jsem navštívil starobylou secesní budou za úplně jiným účelem.

    Každou středu sem totiž přicházejí členové sboru Smetana Slovanka Kladno, aby cvičili a pilovali svůj repertoár, pod vedením sbormistra, pana Jana Duška.

    Přišel jsem o přestávce abych nerušil vlastní zkoušku, pozdravil se se sbormistrem i pěvci a povyprávěl o naší Památné hrušni. Požádal jsem členy sboru, jménem Občanského sdružení Lidice, o vystoupení na letošním shromáždění spojeném s výstavou uměleckých děl věnovaných Lidické hrušni.
    Vstřícně přijali nabízený termín.
 
    Spadl mi první kámen ze srdce - sbor na shromáždění přijde a při vernisáži v Oáze také zazpívá.

    Chtěl jsem se rozloučit, ale zkoušející mě přemluvili, abych si s nim také zazpíval, když už jsem mezi ně přišel. To jsem samozřejmě odmítnout nemohl. Po přestávce se sice zkoušely, mě neznámé Mozartovy  písně, ale abych se mohl přidat, zpívaly se i naše národní.

    Ani nevím, jak se to stalo, najednou se moje ruce automaticky připažily a já měl možnost si s kladenským sborem Smetana Slovanka zazpívat hymnu.

    Ten večer byl najednou slavnostnější!
    Naplněn pocitem dobře vykonané práce, jsem jel domů. Po cestě a pak ještě dlouho do noci, jsem si notoval Werichovy stoprocentní muže.
 

    Proč zrovna tento sbor u hrušně?
    V červnu 1945 se pěvecký sbor zúčastnil koncertu ve prospěch zničené obce Lidice, ale to není to hlavní. Hlavním důvodem proč celý sbor shromáždění podpoří tkví v tom, že všichni jeho členové pochopili, význam shromáždění u Památné Lidické hrušně.  

 
    Za to sbormistru i členům sboru, jménem členů Občanského sdružení Lidice, upřímně děkuji.