Po oficiálním kladení věnců ke hrobu rodiny Masarykovy na lánském hřbitově, se shromáždilo před budovou muzea T.G.M. několik stovek návštěvníků. Zde byla odhalena, ke 160. výročí narození našeho prvního presidenta, Tomáše Garriqua Masaryka, jeho jezdecká socha.
"Někdy svými fyzickými výkony uváděl do zoufalství odpovědné činitele. Na 76-letého prezidenta si stěžoval policejní ředitel Šlechta, že kluše při jízdě na koni přes koleje a že tím "vzniká velmi snadno nebezpečí, že koni zasune se část podkovy mezi koleje a kůň by mohl upadnouti a pana presidenta shoditi". V uklidňující poznámce napsal na okraj stížnosti přednosta vojenského oddělení prezidentovy kanceláře generál Čeček: "Ano, to je částečně pravda; přes koleje přejíždí však pan president velmi pozorně. Myslím, že nebezpečí není tak veliké, zvláště když p.p. jezdí na Hektorovi."
Hektor,
Cigán, Gejša, Ind nebo Oiseau. Nedozvěděl jsem se podle kterého presidentova
koně byla socha vytvořena, na otázky nebyl čas. Jen jsem panu Petrovi Novákovi,
autorovi sochy, stiskl ruku, poděkoval za dílo a počkal na podpis.
Přívětivé
obličeje uniformovaných válečných veteránů kontrastovaly s mladistvými
tvářemi příslušníků čestné stráže a vojenské hudby. Jistě tu byli i příslušníci
v dobových uniformách z počátku naší republiky. Všichni jsme si po odhalení
sochy zazpívali hymnu a "Ach synku".
Socha
presidenta T.G. Masaryka na koni je pojata jinak, než ji známe.
U vojenského
jezdectva sloužil za první republiky také pan maj. Karel Gráf, po revoluci
tajemník okresního úřadu v Kladně. Ten nás mladé jezdce v šedesátých letech
vychovával na kladenské jízdárně na sletišti. V intencích vojenského
výcviku nás naučil i povelům, které se na vojně u jezdectva dříve běžně
užívaly.
Existoval
také rozkaz "Pohov, volno!"
V takovém
případě se uprostřed vyjížďky koním povolili otěže, ti sami natáhli krky
až k zemi našli si kousek trávy ke spasení. Jezdci si pak mohli odložit
část výstroje, tedy lodičku, či brigadýrku a uvolnit se z pozoru.
V těchto intencích sochař arch. Petr Novák sochu vytvořil.
Až půjdete kolem muzea T.G.M. v Lánech, opravdu uvidíte pasoucího se koně, v sedle s Tatíčkem Masarykem, který s přívětivým výrazem ve tváři, patří s koně do dáli před sebe. Brigadýrku má v pravé ruce, protože levá, jak je u jezdectva zvykem, svírá povolené otěže.
Ještě nutno poznamenat, že počasí se opravdu vyvedlo. Chumelenice přišla s větrem, takže z Lán jsme jeli už po zasněžené cestě.