Přišel mi vzkaz od přítele Stephana D. Mc Neala ve kterém mi píše:

    „Přítel mi poslal tuto poznámku: V jednom vokovickém zákoutí nám dnes starý pán ukázal pár ořechových stromů a vyprávěl příběh, jak se po vypálení Lidic jeden člověk vplížil do zahubené vesnice a nabral pár ořechů které v Praze zasadil do země. Asi šedesát ořešáku v řadě vzešlo a byly rozneseny do různých koutů Čech, ty co jsme viděli byly z těch původních co si nikdo nepřesadil.  Na každém kroku jsou ukryta tajemství a je mnoho způsobů jak lze vzdorovat.“
 
    Odepsal jsem panu Mc Nealovi, že asi existují ještě další dceřiné stromy z Lidic o kterých ani nevíme.  O ořešácích vysazených z Lidických ořechů, bych se ale rád dozvěděl více. (Případnu informaci zveřejním.)
 

    Památná Lidická hrušeň má také svého potomka.
    Ta hrušeň je na zahradě, kde žila do své smrti paní Anna Peková, která shodou okolností tuto památnou hrušeň ve starých Lidicích společně s panem Václavem Vandrdlem, zasadila.

    Lidické ženy, které se vrátily z lágru, když se nastěhovaly do nově zbudovaných domovů, tak si na svých zahrádkách vysazovaly hodně ovocných stromů. Byla to přirozená reakce na zničené zahrady a sady ve starých Lidicích.
    Také paní Peková měla na zahrádce vysazeny nové štěpy, ale hrušni začala koruna usychat. Kmen byl zdravý a nasadil nové, leč plané větve. Tak pan Milorád Staněk, druh paní Pekové, jednou zašel do starých Lidic, právě k této naší hrušni (to ještě nebyla vyhlášena památným stromem) a uřízl z ní roub, který přenesl na kmínek hrušně paní Pekové v jejím novém bydlišti.

    Tak se hrušeň, kterou sázela před válkou paní Peková poblíž můstku přes potok ve starých Lidicích a která jako jediná z ovocných stromů přežila nacistické řádění, ta, co si všechna příkoří spáchaná na obyvatelích i obci samé, pamatuje, tak ta se "navrátila" do nových Lidic.