Přišel mi vzkaz od přítele Stephana D. Mc Neala ve kterém mi píše:
„Přítel
mi poslal tuto poznámku: V jednom vokovickém zákoutí nám dnes starý pán
ukázal pár
ořechových stromů a vyprávěl příběh, jak se po vypálení Lidic jeden
člověk vplížil do zahubené vesnice a nabral pár ořechů které v Praze zasadil
do země. Asi šedesát ořešáku v řadě vzešlo a byly rozneseny do různých
koutů Čech, ty co jsme viděli byly z těch původních co si nikdo nepřesadil.
Na každém kroku jsou ukryta tajemství a je mnoho způsobů jak lze vzdorovat.“
Odepsal
jsem panu Mc Nealovi, že asi existují ještě další dceřiné stromy z Lidic
o kterých ani nevíme. O ořešácích vysazených z Lidických ořechů,
bych se ale rád dozvěděl více. (Případnu informaci zveřejním.)
Památná
Lidická hrušeň má také svého potomka.
Ta hrušeň
je na zahradě, kde žila do své smrti paní Anna
Peková, která shodou okolností tuto památnou hrušeň ve starých Lidicích
společně s panem Václavem
Vandrdlem, zasadila.
Lidické
ženy, které se vrátily z lágru, když se nastěhovaly do nově zbudovaných
domovů, tak si na svých zahrádkách vysazovaly hodně ovocných stromů. Byla
to přirozená reakce na zničené zahrady a sady ve starých Lidicích.
Také
paní Peková měla na zahrádce vysazeny nové štěpy, ale hrušni začala koruna
usychat. Kmen byl zdravý a nasadil nové, leč plané větve. Tak pan Milorád
Staněk, druh paní Pekové, jednou zašel do starých Lidic, právě k této naší
hrušni (to ještě nebyla vyhlášena památným stromem) a uřízl z ní roub,
který přenesl na kmínek hrušně paní Pekové v jejím novém bydlišti.
Tak se hrušeň, kterou sázela před válkou paní Peková poblíž můstku přes potok ve starých Lidicích a která jako jediná z ovocných stromů přežila nacistické řádění, ta, co si všechna příkoří spáchaná na obyvatelích i obci samé, pamatuje, tak ta se "navrátila" do nových Lidic.