Sedmdesát lidí u hrušně. 

    V sobotu 15. května 2010 ve 14.00 se u Památní Lidické hrušně sešlo i přes nepřízeň počasí sedmdesát občanů.
První co od nás hrušeň uslyšela byl zpěv mužského sboru Smetana - Slovanka Kladno. V národním duchu se nesla píseň "Ach synku"
    Po tomto přivítání promluvil pan ing. Jiří Hruška, galerista ze Slaného, který ve svém projevu opět zvýraznil jak důležité je každoroční připomínání pohnutého osudu hrušně, která pamatuje všechno co se s Lidicemi i jejími obyvateli stalo při vyhlazení.
    Ten strom si zaslouží pozornost všech kolem procházejících návštěvníků starých Lidic, neboť se hrušeň stala nositelkou legendy o záhubě obce.
    Sbor ukončil shromáždění a všichni byli pozváni panem Nešporem do prostor domu pro seniory Oáza, kde odpolední program pokračoval vernisáží třetího ročníku výstavy uměleckých děl, věnovaných Památné Lidické hrušni na podporu myšlenky, kterou sebou hrušeň přináší z vypálených Lidic dnešním lidem.

    Po vystoupení mužského pěveckého sboru Smetana - Slovanka Kladno přednesl zdravici pan Marek Veselý, předseda Správní rady Memento Lidice o.p.s.  Všem přítomným umělcům, kteří zde vystavují poděkoval a předal květiny Antonín Nešpor, předseda Občanského sdružení Lidice.

    Po projevech a zdravicích jsme vzpomenuli zesnulého umělce, pana Ing. arch. Emila Hyska, který jako jeden z prvních pochopil význam hrušně, nakreslil a předal obraz, čímž podpořil vznikající sbírku. Pan architekt Hysek nejen, že obraz hrušně věnoval, ale zároveň vyvolal s panem ing. architektem Miroslavem Kubovým vlnu, která oslovila další umělce z kruhu Pražských architektů a tak se podařilo získat celkem osm obrazů.
 
    V závěru byly předány květinové dary a poděkováno opět všem umělcům a tedy i těm, jejichž díla byla vystavována letos poprvé.

    Jaroslavu Vyšínovi, kladenskému fotografu a archiváři Sládečkova vlastivědného muzea za fotografii podzimní hrušně se sluncem v podhledu.  Paní Janě Jíšové z Prahy za její překrásnou paličkovanou hrušeň nazvanou "Posel nadějí", ke které připojila vlastní vyznání.
 

Posel nadějí
V kořenech doteky hrůz spáleniště
a přesto prorostly poraněnou zemí,
z níž vstřebávanou bolest mění v život.
 
Při té proměně poupata rozkvétají.
V paměti květů už skoro z dávna
střechy a zídky, studna, okna, vížka
a hlavně lidé
ožívají
s varováním
pro přítomné i budoucí.
 
Svědek z dávna
s poselstvím
navzdory popelům prázdna po životě
vyzvání,
neboť nese i podobu zvonu.
 
Když uslyší i kdo zatím slyšet nechce,
v očích se zaleskne aura stromu
jako zář srdce zvonu nebes.
 
    Dále do sbírky přispěla olejomalbou hrušně výtvarnice z Velkého Meziříčí,  paní Jana Mikysková, jejíž dílo symbolizuje pokoj, mír a víru v přežití. Paměť toho stromu vyjadřují z pozadí vystupující obrysy dřívějších stavení v obci.  Koruna hrušně - průzor do minulosti, ukazuje to, co si málokdo z přeživších pamatuje. Obraz vyzařuje svými pastelovými barvami přívětivý poklid a překlenuje vzpomínkou pomyslnou propast lidické tragedie směrem k dnešku.

    Jedním z posledních děl, které bylo do výstavy instalováno teprve nedávno je „Rekviem za lidické zvony s hruškou.“  uměleckého řemeslníka, restaurátora, muzejníka a galeristy pana Karla  Huňka z Kladna. Proč „Rekviem za lidické zvony s hruškou.“? je dáno pojetím asambláže.
    Objekt představuje zvětšený typ nábojnice vyrobené z rekvírovaných lidických zvonů. Touto nábojnicí byli vražděni lidičtí muži. Zvony jsou umístěny za průhledy uvnitř patrony, zatímco na vrcholu je umístěna hruška - symbol života, jenž přežila Lidickou tragedii. Celá skulptura stojí na ohořelých trámech, což symbolicky zapadá do vypálení Lidic.

    Ještě v den vernisáže příbyly do monotématické sbírky na poslední chvíli další díla.
 
    Paní Milica Gédéonová přizvala ke ztvárnění hrušně svoji žákyni Nikol Fíkovou, která přinesla v deskách triptych? "Hrušeň v zimě, kvetoucí a v létě." V díle se prolínají dvě techniky - kresba tužkou a tempera, realisticky popisující objekt zájmu.

    K výstavě také přispěla svou řezbou paní Alena Karfíková z Kladna. Hrušku na stylizovaném olistěném kříži vyřezala paní Karfíková z hrušňového dřeva. Toto drobné dílo připomíná již jednou "pochovanou" hrušeň, která však navzdory "ukřižování" stále žije a plodí.

    S neobvyklým ztvárněním hrušně přijeli přátelé z Nového Boru.
    Pan Arno Čančík člen Anglické asociace rytců skla připravil pro všechny účastníky vernisáže překvapení, které rozbalili společně pan Doškář s panem Cincibusem a Stehlíkem. Pan Čančík se omluvil.
    Před zraky účastníků vernisáže se objevil šedesát centimetrů vysoký reliéf Lidické hrušně, vybroušený v masivní křišťálové desce. Celý strom je usazen v hrušňovém dřevě, které svírá kmen hrušně ze dvou stran. Škoda, že pan Arno Čančík nemohl přijet zároveň, poděkovali bychom mu na místě, jak ostatním umělcům, kteří v tomto roce svými díly rozšířili sbírku už na celkem 30 exponátů.

    Ve finále vernisáže poděkoval pan Antonín Nešpor spolupracujícím aktérům, přednášejícím panu ing. Jiřímu Hruškovi a Marku Veselému.

    Specielní poděkování patřilo ještě paní ing. Janě Wichsové, ředitelce Mementa Lidice že umožnila uspořádání vernisáže v Oáze a dále zaměstnankyním Oázy, paní Pavle Nešporové, Jaroslavě Macháčkové. Panu Jaroslavu Adamcovi, členu občanského sdružení Lidice, za pomoc zajištění občerstvení.  Za pomoc při přípravě občerstvení, klientům domu pro seniory Oáza,  paním Kristině Tůmové, Miladě Cábové, Emílii Vaškové, Věře Čepelové a Haně Hodkové z Lidic.

    Poděkování sponzorům projektu: panu Jiřímu Švestkovi ze Švestkovic zahradnictví, panu Petriščákovi z reklamní a umělecké agentury Klubko 55 a majiteli Cvrčovické pekárny, panu Josefu Sikovi.



Pro Zpravodaj  16.5.2010 připravil Antonín Nešpor. reprofoto obrazu, který věnoval  ing. arch. Emil Hysek  jeho foto archiv autora článku.