O to s větším zájmem jsem vnímal impuls k porušení dosavadní tradice v podobě tohoto nevelkého sloupku a navíc s tématem zdánlivě s Borem nesouvisejícím. Je to Lidická hrušeň, patrně již poslední živý svědek oné hrůzné apokalypsy, která potkala tuto středočeskou obec.
Na staré
zažloutlé fotografii v sále centra Oáza stojí na lidické návsi vedle kostela
hrušeň, jejíž kmínek byl silný jako palec. Dne 10.6. 1945 opakované výbuchy,
při demolici kostela, zlomily korunu stromu. Kmínek unikl pozornosti nacistů
a zázrakem se mu vyhnuly i pásy buldozerů. Ten strom sám od sebe po válce
rostl, bez jakéhokoliv ošetřování. Z podnětu Občanského sdružení Lidice
byla 11.7. 2007 Lidická hrušeň vyhlášena památným stromem. Velkou zásluhu
na tomto aktu měl pan Antonín Nešpor. Jeho maminka, rozená Horáková skončila
s ostatními lidickými ženami v koncentračním táboře Ravensbrűcku.
Všichni
muži i dospívající chlapci byli právě na zahradě Horákova gruntu zavražděni
esesáckým komandem.
Každoročně
se lidé scházejí u lidické hrušně - památném stromu republiky. Letos toto
datum připadlo na 15. květen. Bylo mi dopřáno navštívit s několika přáteli
J. Doškářem a Z.Cincibusem - poprvé v životě Lidice a být přítomen v místním
Domě pro seniory, pamětní síni Oáza, předání daru - pro Nový Bor nejtypičtějšího
- skleněného stromu, stylizované hrušně.
Tvůrcem tohoto vděčně přijatého
artefaktu je novoborský sklářský výtvarník a rytec Arno Čančík.
Jeho ateliér
v Arnultovicích s námi týden později navštívil i pan Nešpor, který se zúčastnil
zasazení symbolické lípy v parku u kina, vedle říčky Šporky, jako upomínky
na cestu lidických žen s jeho maminkou přes Nový Bor 22.5.1945 na jejich
strastiplné cestě z koncentráku do neexistujícího domova.
Věřím,
že i laskavý čtenář již pochopil moji poznámku o tématu jakoby nesouvisejícím
s tímto městem.
Souvisí!
Nejen
těmi stromy - lidickou hrušní a borskou lípou - ale i Nešporovým a lidickým
angažmá (peticí) ve vlekoucí se pomníkové kauze.
Už jenom jako skutečné perličky z toho letošního setkání u Lidické hrušně, připomínám chvíle, kdy po procítěném přednesu mužského kladenského pěveckého sboru Smetana Slovanka, promluvil majitel slánské galerie, Ikaros Ing. Jiří Hruška, čemuž se říká nomen-omen , a na rozloučenou jsme si s lidickými organizátory připili stopečkou pravé středočeské hruškovice!
Zdeněk Stehlík