Návštěvníci chodí okolo těchto symbolů a moc se nezabývají podstatou, proč právě tato města a ne jiná (jistě by tam mohla být i další jména).  Všechna ta místa spojuje násilná smrt zaviněná nástupem nacismu a důsledky jeho porážky.

Cituji:
    „Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence. Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni. Celé město bude srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.“
Rozkaz Heinricha Himmlera přijatý německou brannou mocí k Varšavskému povstání.

    Tato předcházející citace nastoluje několik otázek:

    Existuje obdobný rozkaz spojeneckým vojskům?
    Staly by se Drážďany, kdyby se nestaly Lidice?
    Bylo by vhodné se chlubit před celým světem, že Drážďany byly rozbombardovány, jako to udělal Hitler ve zprávě o Lidicích?

    V případě Drážďan to nebylo třeba, jednalo se o vojenskou operaci, která byla naplánována pro případ, že Hitler nepřijme bezpodmínečnou kapitulaci.
    Spojenci stáli na hranicích Německa a Hitler poslední příležitost ke kapitulaci nepřijal.

    Tím ovšem podepsal ortel nad celým Německem a přinutil jeho obyvatele bojovat do posledního dechu, ať chtěli, či nechtěli.

    Z toho plyne, že ačkoliv utrpení lidských bytostí v Drážďanech  přinesly spojenecké bomby, dafakto i dejure masakru mohl jediným podpisem zabránit Adolf Hitler. V té době ještě žil, ale neučinil tak.  Musel vědět, že spojenci stojí v té samé době už na prvotně německém území a nemají už důvod šanovat ani území a ani obyvatele, kteří pracovali pro válku.
    Jelikož za Lidice také mohl Hitler, je zde jakási podobnost vidět.

    Další zdánlivě nesouvisející otázka je: Proč Němci za války svoje bomby nepopisovali názvy obcí a měst, jako to dělali spojenci, viz známý snímek s bombou  „Za Lidice“?
    Odpověď je prostá: jejich bomby padaly jako první, nikoliv odvetou za agresi.

    Ptejme se proč osa Berlín-Řím-Tokyo,  když začala válku prohrávat, vyhlásila totální válku? 

    Od té chvíle lze vysledovat protiopatření spojenců, která jsou dnes možná hodnocena, jako nadbytečná viz bombardování Drážďan a Hirošimy.

    S odpovědností těch, kteří vojenské operace vedli je však nezbytné konstatovat, že právě tyto dvě operace, Drážďany a Hirošima přiblížily  okamžitou a bezpodmínečnou kapitulaci, kterou Roosevelt vyhlásil na konferenci Casablance jako cíl války proti mocnostem Osy (Německa, Itálie a Japonska). Právě tyto vojenské operace ke konci války zamezily dalšímu krveprolití spojeneckých vojsk, které by prodlužující se válka zákonitě přinesla.

    O hrozbě použití „tajné zbraně“, která živila naději ve válečný zvrat a přiváděla obyvatelstvo Německa k maximálnímu nasazení pro válečnou výrobu, nelze pochybovat.
    Kdyby Adolf Hitler měl čas vyvinout atomovou bombu, tak by jí použil. O tom rovněž nikdy nikdo s ohledem na jeho fanatismus nepochyboval.  Vítězným mocnostem, válčícím v Evropě, takové prodlení hrozilo.

    Bez Drážďan a Hirošimy by byl konec války oddálen pouze oddálen, ovšem za jakých lidských ztrát, tehdy už naprosto zbytečných. Nebyl by rozbit hlavní dopravní uzel, který Drážďany představovaly a nebyl by zlomen fanatický odpor Japonska, které bylo odhodláno bít se do posledního muže.

    Kdo podporuje totální válku, nemůže si pak stěžovat na strašný dopad války na vlastní i totálně nasazené civilisty , které  sám zapojil do válečné mašinérie a navíc v poslední chvíli, kdy mohl zabránit katastrofálním následkům bombardování, kapitulaci odmítl.
 
    V době, kdy Hitler začal prohrávat válku, prosadil pro německé území také taktiku „spálené země“.
    „Možná se potopíme, ale vezmeme s sebou celý svět.“, prohlásil.

    Pod tímto úhlem pohledu se vojenské letecké operace v Drážďanech srovnávat s Lidickým masakrem opravdu nedají.

    Ještě jeden aspekt odporuje srovnatelnosti obou událostí.
 
    V Lidicích nedostal šanci nikdo. Děti byly zaplynovány, muži zastřeleni a ženy byly postupně likvidovány v koncentračních táborech hned, jakmile už nemohly pro říši vyrábět, to vše pod přísným dohledem SS a Gestapa.

    Lidice byly srovnány se zemí za peníze z úspor Lidických občanů.  Na bombardování německých měst i další válečné operace si museli Britové půjčit u Američanů a půjčku spláceli ještě v tomto století.

    V Drážďanech spojenci nevykrádali hroby a neloupili nebožtíkům zlato, jako to dělali nacisté v Lidicích. Těch rozdílností v principech i detailech je tolik, že se zdá jakoby se srovnávalo nesrovnatelné.  Proto jsou Lidice v celé historii hrůzně jedinečné.
 

    V Drážďanech, se vší úctou k nevinným obětem, jistá šance na přežití byla, což dokazují čísla přeživších. Tam totiž spojenci nešli ulicemi a nevyvraždili všechny muže a nezaplynovali děti a neposílali ženy do koncentračních táborů, jako v Lidicích. To by bylo obětí daleko více než oficiálních 18.500,  byli by to všichni obyvatelé, kteří měli v Drážďanech v tu dobu domovské právo. V tomto principu se masakr na lidských bytostech podstatně liší.
 
    Přesto podotýkám opětovně, že z lidského hlediska byly konce těch mrtvých v Lidicích i v Drážďanech strašné.

    Nekřesťanské zacházení s lidskými bytostmi je výsadou diktatur. Mezi násilí spáchané na civilistech ale bohužel patří i válečné operace, ovšem vynucené okolnostmi. Bombardování Drážďan a dalších německých měst ke konci války si vynutil na spojencích sám Hitler, svou neústupností. Je logické, že když už je válka prohraná, nemá cenu přinášet další vlastní oběti. To Hitler ve své fanatičnosti nedokázal pochopit.

    Jistě, spojenci mohli vést pozemní boj a dobývat jednotlivé městské čtvrti dům od odmu, ulici za ulicí, ale za jakých hrozných ztrát?
    Bez ohledu na následky, které bombardování přineslo se spojenci rozhodli správně - ušetřili svoje lidi za což byli dpovědni svým národům.

    Hitler se v tomto ohledu zachoval jako špatný vojevůdce a zbabělec. Svůj poslední boj za holé německo vzdal, ale až když nad Reichstagem vlála Kantariova vlajka vítězství. Pak teprve spáchal sebevraždu.

    To už bylo ale pozdě. To už Drážďany nemohlo zachránit a ty mrtvé nemohlo vzkřísit. Hitler byl vrah a jeho obětmi se staly všichni, kteří válku nepřežili.
 
 
    Na závěr bych rád pronesl prosbu a přání.
Snažme se, aby naše životy, ani životy dalších generaci nemusel nikdo nikdy v budoucnu  hodnotit a zkoumat  tak, jako se o to tady snažíme my.  Nezavdejme příčinu k degradaci člověka na pouhý materiál využitelný válečnou mašinérii a zároveň buďme nekompromisní k projevům násilí a genocidy.
 

    Dovětek:

    Vím že je to bolestné, pro pozůstalé po zahynuvších v Brémách, když Letouny 311. čs. bombardovací  peruti, u níž konali službu Josef  Horák a  Josef Stříbrný z Lidic,  svrhly 25.  června 1942 na Brémy bomby s nápisem "Za Lidice".

    Stejně bolestný pocit měli Josef  Horák a  Josef Stříbrný z Lidic, když se dozvěděli o tom, že jejich příbuzní byli zastřeleni a jejich vesnice zničena, jediné, co nevěděli, že děti z Lidic, v té samé době odjížděly do polského Chelmna, kde je čekala jistá smrt plynem.
    To se dozvěděli všichni až po té hrozné válce.

    82 malých dětí, schopných života, ale díky nelidskosti německých nadlidí, bez soudu "odsouzených" ke smrti nejhorší.
Ale i kdyby byly souzeny, jak by zněl rozsudek, podle jakého práva? Podle práva nadčlověka, ale to těm sotva chodícím dětem vysvětlit nikdo ani nemohl.

    Lidické děti byly udušeny výfukovými plyny. Stačilo jen trochu nafty!
    Kvůli tomu se nedá na Lidice pohlížet jinak, než pohledem z roku 1945, ktrerý byl diametrálně odlišný od pohledů na rozvaliny jiných poškozených měst.  Stejně tak se nedá a nesmí pohlížet na nacismus a nacisty třetí říše, kteří v případě vítězství německých zbraní by nikoho nešanovali, stejně jako obludnou smrt lidickým dětem neprominuly.

    Vyhlazení Lidic bohužel přála většina nacistů, porážku Hitlera, přivítal bohudík celý svět,
    Přesto se bohužel dnes dozvídáme od různých přepisovačů historie, že to, či ono bylo jinak.
    Přestože byl bohudík Hitlerův nacismus poražen, dozvídáme se bohužel o novodobých pomnících nacistům, například v Novém Boru.
    Bohužel se tedy naplňuje proroctví Dr. Beneše, které pronesl na hrobem Lidických mužů bezprostředně po válce, 10. června 1945.

    Děkuji za pozornost.

    Antonín Nešpor
    v Lidicích dne 12. června 2010