Český režisér dostal významnou cenu za dokument o vraždách po válce
http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/reziser_vondracek_oceneni_20101019.html

    Jediné co na tom činu je zajímavé (i když už dávno není originální), že každý si chválí vždy vlastní, ale vždycky se najde nějaký konfident, který se hrdinsky přihlásí do nepřátelských řad. Jinak řečeno zradí.

    No a za to dostane cenu, samozřejmě mezinárodní. Je fakt, že to není cena česká, i když Franz Werfel tady žil a psal německy (stejně jako psal Franz Kafka), ovšem nemůže za to, že jeho jménem byla udělena pocta, někomu, kdo si neuvědomuje, že si jaksi kálí do vlastního hnízda, pokud se pan režisér za našince považuje.
    Je fakt, že pro některé sebemrskačské jedince je význam slov na pamětní desce v Postoloprtech nedostačující, přestože neměcké straně postačuje.

    Filmy s tématikou česká poválečná zvůle rozdmýchávají jen nenávist, která je už dávno zahrnuta nánosem času.

    Připomínání nacismu je potřebné a důležité proto, aby se neopakovaly ty časy. Když se bude připomínat nacismus, je velmi malá pravděpodobnost, že se situace bude opakovat. Z téhož důvodu nenastanou ani další poválečné excesy, po prohrané válce, které budou namířeny proti nadčlověku, protože nikdy už žádný nadčlověk nebude vládnout nad životem a smrtí podlidí.
    Experti připomínající excesy nedávají do souivislosti poválečné události s předchozím terorem nacismu.  Což připomíná i film Habermannův mlýn. Nevím co scénárista kde slyšel, ale od historie se to liší, obvzláště té, kterou nabízí šumperský archiv. 
    Dva příklady práce na objednávku máme na světě.
    Poslužte si diváci - a budou další! Myslím, že se nakonec dočkáme i filmového přepisu popravy novoborských nacistů, kdo ví? Dnes už v Ústí nad Labem ten příběh vyprávějí v Činoherním divadle.

    Je to všechno nenápadné připomínání nacismu, jeho projevů i aktérů, přestože už bylo de jure už po válce ale byly to dozvuky nacismu na našem území.
    V žádném případě se ale nechci dotknout nevinných, ti ať spí v pokoji.

    Vzpomínat na ně mohou příbuzní, ale ať nás nikdo nenutí vzpomínat na veřejných místech těch, kteří jako nadlidé vládli našim předkům tak, že kdyby válku Hitler vyhrál, už bychom tu nebyli.