Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní předsedkyně Sněmovny, vážený pane místopředsedo vlády, páni ministři, vzácní hosté! Dámy a pánové, setry a bratři!

    Dnes vzpomínáme již  92. výročí samostatné Československé republiky. Chápu, že nadšení z jejího vzniku vyvětralo a život píše zcela jiný scénář. To však neznamená, že by měl mít někdo právo znevažovat její existenci. Když pominu fakt, že za její samostatnost a demokracii, která byla Československé republice dána do víku, položilo život na 360 tisíc občanů této země a to bez rozdílu politické příslušnosti, vyznání a vzdělání, nikdo nedostal takový mandát, aby na této skutečnosti něco změnil. Konečně i rozdělení původní republiky bylo právně pochybené. Občanů obou jejich částí se totiž na názor nikdo neptal a pominul i ty, kteří se o ni nejvíce zasloužili. 
 
    Faktem je, že dnes je již situace přece jen jiná. Od rozdělení uplynul delší čas a všichni jsme si na novou skutečnost zvykli, ale to neznamená, že je to ku prospěchu obou národů. Ono totiž stále platí, že v jednotě je síla a mnoho problémů by se ani nevyskytlo, kdybychom  byly jedním státem.

    To však není důvodem mého projevu. Přichází čas, kdy je třeba se postavit skutečnosti čelem a zaujmout rozhodné stanovisko. Dnes již nám nepomohou nostalgické návraty do minulosti, stejně jako zahleděnost za obzory  obyčejného všedního dne, který tvoří většinu našich životů. Svaz ušel za poslední roky velký kus cesty. Všichni víme, že ta naše cesta je větším dílem za námi. Stále však jsme ještě tady. Máme a musíme oč usilovat, za co bojovat, ochraňovat historickou pravdu. Musíme pokračovat v boji i práci, kterou nám zde zanechali naši bratři a sestry. 
     Proto se pozastavujeme se ze vší rozhodností nad skutečností, jak se v dnešní době zachází s existencí tohoto státu. Česká televize, placená z poplatků občanů, došla tak daleko, že uvádí pořady nejen znevažující státnost, ale dokonce nabádá k její likvidací. Jak jinak si totiž vysvětlit pořady typu Československo jako jedna ze zemí Spolkové republiky Německo. To prosím není vtip, to je skutečnost. 
 
    Takových pořadů bychom našli více. Tento byl pouze nejjasněji formulován. Ve veřejnoprávní televizi se neměl nikdy objevit. Její úloha přece musí být zcela jiná. Má vést k prohlubování české státnosti a k odkazu I. a II. odboje. Ani v této úloze však Česká televize neobstála. Načasovaný pořad Zabíjení po česku je toho důkazem. Ještě horší je fakt, že se televizní umělci těší z ceny, kterou jim za pořad udělila německá nadace Centrum proti vyhánění. Za vážné však v této souvislosti pokládám fakt, že naše politická sféra zůstala k těmto excesům klidná. Nevidí, či nechce vidět, nebezpečí z nich plynoucí.
 

    28. říjen je svátkem české státnosti. Na všech úrovních se setkávají politici s občany a vzpomínají na hrdiny, kteří nám samostatnost vybojovali. Nemělo by však zůstat jen u slov. I naše politická sféra by měla konečně promluvit a statečně se postavit proti útokům na samostatnost České republika ať z domova či ciziny. To totiž nemá nic společného s omezením demokracie. Ta musí mít vždy své mantinely. To by si měli uvědomit právě politici a nesvádět své mlčení právě na tento fenomén. 

    28. října s hlubokou úctou vzpomínáme otce zakladatele, ale především čestného a dobrého člověka, prvního prezidenta Československé republiky T.G.Masaryka. Právě v jeho rodině zazněly věty, které bychom si měli vepsat do svých srdcí – Bez národní hrdosti, ztrácí každý národ svoji identitu. Lhostejnost k vlastním dějinám by se mohla proměnit v lhostejnost k vlastní národní existenci! 
    Děkuji vám za účast a přeji vám všem nejen dnešní krásný den.