Ještě včera jsme si na cestě za „Drdovic“ povídali, třeba zrovna o tom, jak je to nespravedlivé, že kamarád Míra tak brzo odešel. Pozítří že už má pohřeb na Buštěhradě.
„65 let je málo, škoda ho, mě je dvaašedesát a tak bych rád ještě nějaký čas vydržel.“, řekl na rozloučenou Pepík Kalenda a obrátil se k domovu.
 
    Takhle nějak jsem zaznamenal náš poslední hovor, když jsem Josefa potkal za humny na jeho každodenní cestě z Buštěhradu. Málokdy tou úzkou asfaltkou po okraji obce chodím, v posledních letech snad jen fotit, když je hezky, no a včera hezky bylo.

    Dnes už visí parte na úřadě a mě nezbývá než vzpomenout na člověka, který žil prací a kamarádstvím, které si držel od základní školy,  dlouhá léta v Poldovce a užíval si ho den po dni dodnes, i v penzi s buštěhradskými kamarády.

    Marné smrti volání, neplatilo pro Josefa, ten už to má chudák za sebou. To platí pro ty, kteří zodpovídají za bezpečnost provozu na zdejších komunikacích. Přechod na kterém Josef Kalenda dokonal leží na buštěhradském katastru.

    Kolik je ještě třeba mrtvých a zmrzačených, aby se naplnila kvóta pro umístění semaforu pro chodce?

    Takový semafor určitě nestojí tolik, kolik by stál další život kohokoliv z nás.

    Vím, vždycky za takovou smrt může nějaký člověk, ale dá se tomu předejít a upozornit řidiče, že někdo někde bude přecházet. Nepřítomnost světel semaforu ale do budoucna nikomu život nevrátí a že lze očekávat další oběti, to se dá bez umístění semaforu očekávat. Navíc přechod u hřiště vůbec není osvětlen, ani žádná jiná, ani blikající světla tu nejsou.

    Před lety (2004 ,  2006  a  2008), když jsme upozorňovali na fakt, že přechody s ohledem na frekvenci projíždějících vozidel, nenjsou nijak bezpečné ve dne, ani v noci, tomu nikdo z pověřených větší pozornost nevěnoval, jinak by tu už semafory dávno byly.
    Tenkrát jsem se dozvěděl, že tento přechod nevytváří takové nebezpečí pro chodce, jako jiná místa(?).

    Že by to snad bylo množstvím lidí, kteří po přechodu přejdou? Je nás snad málo, kteří přecházíme? Průměrně skoro každý rok na přechodu u hřiště někdo zemře, nebo se střetne s projíždějícím vozidlem.

    V počtu usmrcených, myslím, že široko daleko není tak nebezpečný přechod.  Ale to platí jen pro přecházející, nikoliv asi pro statistiku policie.

    Veškeré výmluvy, že za to může řidič, jsou s ohledem na poslední úmrtí Josefa Kalendy naprosto irelevantní. Dokud na tomto a dalších přechodech nebude umístěn semafor pro chodce,  budou tu lidé trpět a umírat lidskou lhostejností.

    Vím, že jednání s dopraváky jsou už léta zdlouhavá a náročná, ale občanům nepřinášejí patřičné jistoty. Na cestě do školy postávají u jiných přechodů denně policisté, řídící dopravu tak, aby se nikomu nic nestalo. Ale u nás nemáme ani obyčejný semafor. Je to kus železa, nějaké sklo, kabel a pár spínačů a žárovky, toť vše. Že je to ale příliš drahé, to mi nikdo nevysvětlí.

    Není třeba aby na semaforu svítila celý den zelená, jako je to u letiště a občas si nějaký chodec tlačítkem vynutil pro auta červenou. Stačí, když si chodec tlačítkem tu červenou pro auta vynutí a potom až přejde bezpečně po přechodu, pak může semafor zase zhasnout a vykazovat, že je mimo provoz, tedy nesvítit vůbec. V noci je ale důležité, aby na chodce bylo vidět a tedy aby si chodec tím samým tlačítkem vynutil rozsvícení světel nad přechodem a až by přešel, tak by světla zase zhasla. Rozdíl mezi dobrou a špatnou viditelností snadno určí automat Nic složitého to není, stačí jen pochopit požadavky a sladit je se stávající legislativou. Nejtěžší, ale stále zůstává pochopení. I peníze by byly, kdyby se chtělo, ale to povolení je čím dále tím dražší, protže se vyvažuje lidským utrpením.

    Že by těch pár lidí, kteří přes přechod během dne přejdou, blokovalo dopravu je nesmysl. Kolikrát ve špičce stojí vozidla směrem na Prahu už za křižovatkou a na Kladno zase večer jedou sotva krokem, protože je silnice ucpaná až do Kladna. Šedesátka z obou směrů, tak může "řítící" se proudy vozidel sotva omezit v rychlosti, ale nezabrání střetu s chodcem, který není vidět, protože chodec není vidět a červené světlo semaforu také ne. Obě světla, červené "stůj" v kombinaci s osvětleným přechodem by už z dálky avizovala, že bude asi nutné zastavit, protože je někdo na přechodu.

    Asi nemá cenu se dále rozšiřovat, co by mělo a jak by mohlo být, ale to by musel někdo odpovědný o tom začít opravdu vážně uvažovat. Na našich přechodech už zahynuli 4 lidé a střetů s jedoucími vozidly bylo také dost. To, že se jednalo o důchodkyně z Buštěhradu, nebo o generaci mladšího člověka také z Buštěhradu a naposledy o našeho lidického, nic z nebezpečnosti tohoto přechodu neubere.
 
    Nad tím je třeba se zamyslet, nebo snad čtyři smrťáky nestačí, pánové?