V kontextu polopravd, jejichž zdrojem jsou texty Jana Tichého (podporou pomníku nacistů v NB se jeví jako pronacistický aktivista - je jeho „duchovním otcem“, autor novely „32 hodin mezi psem a vlkem“, spoluautor divadelního představení téhož ražení a dokonce i filmového zpracování dle jeho původních fikcí), vyznívá výzva redaktora Šebelky k anketě:  „Souhlasíte s pomníkem zabitých Němců v Novém Boru?,  piště na jan.sebelka@mfdnes.cz“,  jako výsměch všem, kteří pod nacistiskou zlovůlí trpěli nebo přišli o život.

    Anketní otázka však není zcela korektní, už k okolnostem, které její autor zná, tedy o tom, že ví, že na pomníku jsou jmenováni m.j. i nacisté. Takže pokud by výzva k ní neměla být odvádějící od tématu pomníku, měla by znít asi takto:
 
    „Souhlasíte s pomníkem Němců popravených dle stanného práva v Novém Boru mezi nimiž jsou evidentní nacisté?,  piště na jan.sebelka@mfdnes.cz“.

    Dodávám, že kdo s tím nesouhlasí, klidně může napsat na kontaktní adresu petice iniciované proti pomníku: josef.doskar@tiscali.cz

    Na tomto místě mě napadá ještě jeden příměr. Proč se rovnou neaktivuje anketa, kdo se chce nadále zdravit zvednutou pravicí za význačného hlasitého pozdravu, ať napiše autorovi ankety. Každý hned pochopí, že ve stejné anketě, kde jsou utajováni na pomníku nacisté se v této "pandořině anketě" nachází prachsprosté hajlování. Věřím, že na obě uvedené ankety by se pár lidí nechalo nachytat a myslím, že i kdyby tam bylo to hajlování veřejně a i ti nacisté, že by se přitakávající aktivisté našli. Není divu když do škamen pouštíme takové experty, kteří předvádějí nacisty, jako chudáky a ředitelé škol k tomu jen nečinně přihlížejí. Co na to ministerstvo školství?  Asi má plné ruce práce, se státními maturitami a na vzrůstající demagogii v osvětové práci na školách už ani nedohlédne, natož aby zasáhlo.
 
 

Zatímco ve škole autor novely ukazuje    fajnové podobenky novoborských nacistů,     Rachmannů a dělá z nich chudáky, stejně    jako novela sama, měl by naopak     připomínat Holokaust, k němuž nacisté   každý svým dílem práce pro říši přispívali.      Jenomže autor novely není Eisehower!

Že vězni z koncentračních táborů takhle vypadali, když je spojenci v roce 1945    osvobodili, to je fakt. O tom by měli ve školách učit, jak nacisté, ať byli kdekoliv    na světě, jakkoliv vysoce postavení, či jen řadoví členové, takovéto lidské bídě    napomáhali. To se ale dnes nenosí, zobrazovat přeživší chudáky. To se raději    stavějí pomníky právě takovým nacistům, s jejichž pakulturou válka a lidská bída   přišla. Vězňové na obrázku měli štěstí, byli osvobozeni. Francouzi z koncentráku    bratří Rachmannů z Haidy se svobody nedožili, nepřežili transport smrti.

    Tyto okolnosti znají rovněž všichni zainteresovaní, včetně, autora novely, pana Tichého ale znají je především odpůrci
pomníku nacistů a obdobně je zná i dostatečně velká část naší veřejnosti, dostatečně velká k tomu, aby mohla uspořádat protestní manifestaci.

    Veřejnost už ví, že v Novém Boru existuje pomník nacistů, ale odkud to ví,  je otázka.
    Na stránkách Severočeských deníků se o dokumentech z pera redaktora Šebelky asi víc nedozvíme. Ještě že jsou všechny dostupné písemnosti v kopiích zveřejněny na internetu. http://www.lidice.cz/peticeNB/index.html

    Z žádného článku jmenovaného redaktora jsem se nedozvěděl přímo o tom, že existují nějaké důkazy o nacistické minulosti popravených Němců v Novém Boru. Veškeré tyto informace jsou zde uváděny jen v dikci třetích osob a hlavně stavěny na úroveň domněnek, ne-li jsou uvozeny slovem „snad“ a podobně, namísto, aby si tyto dokumenty vyžádal pan redaktor přímo u zdroje.
    Ovšem, je to moc práce a navíc  po zveřejnění oficiálních dokumentů by se už nedalo kvalifikovaně mlžit.

    Pokud pisatel článku uvádí že:
    „Na jaře 2009 se objevují nová fakta odpůrců, kteří dokazují, že se jedná o pomník nacistům.“,
pak důmyslně události i stav věcí zkresluje.
    Proklamace by fakticky česky i logicky správně měla znít:
    „Na jaře roku 2009 objevují odpůrci  pomníku nová fakta, která dokazují, že se jedná o pomník nacistů“.
    Potud přesná novinářská informace, které se pan redaktor umně vyhýbá.

    Že si sám, jako novinář, důkazní materiály neověří u zdroje je po dvou letech trvání kauzy naprosto ostudné. Čtenáři by jistě uvítali, kdyby se v novinách objevila kratičká reportáž z Berlína a v reportáži z té cesty, všechny fotokopie dokumentů dokazujících, že v Novém Boru existovali evidentní nacisté.  Takové dokumenty ovšem ani pan redaktor, ani pan Tichý nikdy u nás doma v republice nedohledali.
    Proč?
    Asi m.j. proto, že syn nacisty a esesáka Dr. Trägera, bývalý člen Hitlerjugend pan Hans Träger,  tuto veskrze nepříjemnou okolnost před veřejností i před samotným panem Tichým pečlivě tajil. Také proč by se o sobě a své rodině měl rozšiřovat, že měla nacistického předka? Bylo by to kontraproduktivní už také proto, že by v NB jeho tatínkovi ani dalším nacistům pomník nikdy nikdo nepostavil.

    Pan Tichý je naivní, když považuje Litoměřický archiv pro nacismus právě za ten jediný a směrodatný, tudíž neomylný. Takže když v něm nacistu Rachmanna ani esesáka Dr. Tragera a další nacisty z Nového Boru nemají, tak je to pro něho asi svaté, obzvláště když mu to pan ředitel archivu písemně potvrzuje. Že se ještě nenašly pro nacistickou minulost novoborských v archivu v Litoměřicích žádné pádné důkazy, to je opravdu důkaz par-excelence.
    Tak takový je historik - badatel, pan Tichý, který přes „svoje nacisty“ nevidí dále, než do Litoměřic.

    Také proč by měl vidět dále, brzy by zjistil, jak se mu jeho duševní "dílo" bortí pod břemenem důkazů?

    Nedivím se tomu, že pan Tichý po svém „vítězném tažení“ se lží na štítu prosadil v NB zasupitelstvu pomník  pro nacisty, popravené  podle stanného práva za držení zbraní, tedy nikoliv za svoje "nacistické zásluhy".
    Legenda o nevinných mírumilovných německých obyvatelích, kteří byli zavražděni českou samozvanou soldateskou, je jeho dítě. Původní domněnka, že ti popravení byli čistí a s neodevzdanými zbraněmi neměli co dočinění stále ožívá a ve slovním podáním bude žít dále a sílit, až nad holou pravdou v myslích naslouchajících diváků i čtenářů zvítězí.
    Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

    Nedivme se tedy, že na obhajobu jeho hrdinského tahu proti českým ale i německým antifašistům, když se začíná domeček z karet sypat, někdo musí veřejně vystoupit. Když nejsou  jiné důkazy, než autorská licenci pana Tichého, pak se nasadí zbraně z arzenálu jiných známých manipulátorů.
    K obraně pomníku všemi prostředky,  lze přeci použít i svůj vlastní, v tomto případě páně redaktorův rádoby nepřehledný, významový slovník

    Totiž ještě před rokem, 5. února 2010 se v textu, shora jmenovaný pan redaktor rozepisuje o : „Kauze po válce popravených Němců v Novém Boru ....“, avšak již o rok později nabízí tutéž stejnou událost jako anketní otázku:  „Souhlasíte s pomníkem zabitých Němců v Novém Boru?“, nebo už jen název právě dnešního článku: „Drama o postřílených Němcích vyvolalo mohutnou vlnu zloby.“
Bude-li i nadále čerpat vědomosti z pronacisticky smýšlejících kruhů, pak se můžeme obávat i výroků, typu: „Zavraždění Němci mají pomník v Novém Boru“, který sice ještě pan redaktor nenapsal, ale bude-li se situace vyvíjet pro nacisty příznivě, jednou takový nebo podobný text o novoborském masakru, či vraždě, možná napíše.

    Jaký mají pro pana redaktora význam slova, zabití, postřílení nebo, vražda, či masakr,   jak různě nazývají popravu podle stanného práva i některé spolkové noviny, ponechám na úvaze čtenářů.

    V tomtéž duchu na začátku článku je uvedena apriori dehonestace připravované demonstrace, když už se předem ví že bude „Hlučná“ s prvním kapitálním písmenem „H“. Pod takovýmto grafickým hegemonem úvodního souvětí statě si každý rád představí jak monstrózní asi bude hluk, který „mohutná vlna zloby“ (viz název článku), demonstrujících, asi bude.
    Kde ale toto pan redaktor vyčetl to nesděluje.

    Že by snad očekával pokřik od brigádního generála v.v. Alexandera Beera , jehož příjmení ani nedokáže pan redaktor správně napsat (píše se Beer, nikoliv „Bér“)?   Už to samotné svědčí o novinářské etice, když neví o kom to vlastně píše.

    Nechci dále rozebírat článek vycházející proti chystané demonstraci, která brojí proti glorifikaci nacistů, vyprávěním Jana Tichého, který sestavil také vysvětlující text pro diváky uložený do programu, v němž mu vůbec nevadí členství postav v NSDAP o nichž představení vypráví.  Úkolem divadelníků je, právě tyto postavy vysadit na pomyslný piedestal nesmrtelnosti, což se jim díky zvládnutému scénáři daří.

    Ono to vlastně asi vadit tolik nemusí, pokud se z nacistů nezačnou dělat chudáci a nestavějí se jim pomníky jednak fyzické na veřejných místech, druhak v srdcích těch, kteří podlehnou silnému emocionálnímu náboji původní novely. Jenomže ten náboj je postaven na trestní odpovědnosti za přechovávané zbraně a tedy trestem smrti, když se na to přijde, což se vědělo od chvíle vyhlášení stanného práva na Českolipsku ještě před prováděnými kontrolami brannou mocí, která rovněž podléhala stannému právu.  

    Nechci radit odborníkům přes novinařinu, ti jsou odborní dle svého postavení, nebo jinak řečeno, kam až vyrostli, ani nechci omezovat tvůrčího ducha filmových ani divadelních scénáristů, při sestavování scénářů Tichého novely, tento důvod by se možná minul účinkem už v předpokladu.
    Chtěl bych jen čtenáře upozornit, co je a co není, dle mého soudu vůči našim hrdinům korektní. Když píši naším, nemíním však nacisty, což vypadá, že pro někoho to prábvě nacisté jsou.

    Tak například za vyvraždění mých příbuzných nesou vinu nacisté a esesáci. Pokud mi někdo vysvětlí, jaký je rozdíl mezi nacistou, který se evidentně aktivně zúčastnil při přípravě transportu Lidických dětí a žen a nacistou,  který se evidentně aktivně zúčastnil přípravy transportu francouzských vězňů z Rachmannovy továrny, pak mu za to poděkuji a budu rád, že jsem měl tu moýnost pochopit.

    Ale podle toho jak skončily Lidické děti a jak francouzští vězňové z Rachmannovy továrny, kteří se domů do Francie již nikdy nevrátili, usuzuji, že oba nacisté, byli stejní a pomník (v pravém smyslu toho slova „Vzpomínat“) si v žádném případě nezaslouží ani jeden z nich. Ten z Lidic pomník nemá, proč by měl mít pomník ten z Nového Boru.

    Nacisté a esesáci už z podstaty jejich víry v nadčlověka nemohli „podlidem“ pomáhat, z čehož plyne i neochota nacisty Dr. Trägera, ošetřovat méněcennou rasu.  A takovému má být pomník zachován, když leckteří Naši hrdinové pomník vůbec nemají.

    „Rytíři glorifikující svým počínáním novoborské nacisty, fuj!“
    dovolil jsem si mezititulek, jako to dělají renomovaní publicisté při změně tématu v novinách ale zůstanu u tématu.
 

    Jen perličku na závěr. Jaké důležité světlo přinesl pan Šebelka do kauzy NB pomníku nacistů během posledních dvou let? Zveřejňuje opravdu podstatné:
    "Jinak o událostech informuje článek ve Frankfuter Allgemeine Zeitung.
Při domovních prohlídkách našli vojáci údajně zbraně. Ve svědecké výpovědi, kterou zveřejnilo v roce 1951 Pracovní společenství pro obhajobu sudetoněmeckých zájmů byl údajně u jedné oběti zabaven bajonet z prusko-rakouské války v roce 1866 , který rodina uchovala jako upomínku píše německý deník. Toť vše o čem FAZ vydává svědectví.
Níže potom vysvětluje pan redaktor: O věhlasu deníku Frankfuter Allgemeine Zeitung, který je nákladem 750 000 výtisků největším regionálním tiskem v Německu, hovoří fakt, že nemá žádné politické zázemí a je nejvíce distribuovaným periodikem v zahraničí. atd."

    Jinak řečeno podle pana redaktora,  když FAZ napíše vyložený nesmysl, že byli Němci zastřeleni jen kvůli jednomu bajonetu a to ještě trofejního z prastarého konfliktu minulého století a další důkazy nalezených zbraní neuvedou a ke všemu novinářum z FAZ není nic podivného, že ostatní obyvatela zadržené a jmenované v rozkaze k vykonání exekuce, pro neodevzdání loveckých střelných zbraní byli pouze vyhoštěni za hranice, pak se jedná opravdu o seriózní noviny a věřím, že jsou nejčtenější v širokém evropském okolí.

    No a takové "důležité" poznatky pan redaktor čtenářům předkládá. Nikoliv tedy aby se sám přesvědčil a obeslal Bundesarchiv se žádostí o evidenční karty členů NSDAP, tak jak to udělal pan Doškář už v roce 2009. 
 

Doufejme, že při psaní té kapitálky ve slově "Hlučná"   nemyslel pan redaktor na hlučnou demonstraci z Haidy,   kde se shromáždilo 70,000 hajlujících, takže demontrace   síly nacismu byla dokonalá i hlučná zároveň.

    Celá kauza není o literatuře, ani o divadle ani o filmu, nebo o potlačování svobodné mysli, či upírání lidských práv, ale o nacismu, který někteří nadšenci svým jednáním glorifikují.
    Zda cíleně, či z nevědomosti, se dozvíme časem. Přál bych si, kdyby se jednalo spiše o druhou alternativu.

    Jakobych ale slyšel Jana Wericha říkat: "Z nevědomosti to nebude, pánové!".