Do Nového Boru jsem přijel kvůli několika věcem.

    Jednak zjistit, zda-li se změnila podstata pomníku nacistů. Byl jsem zvědav, jakou doplňující informaci novoborští zastupitelé k pomníku nacistů vlastně přidali, jak svého času navrhoval místní zastupitel Mgr. Valdman.
    Podruhé abych se účastnil interpelace pana brigádního generála Alexandra Beera, místopředsedy ČsOL u pana starosty Nového Boru Mgr. Jaromíra Dvořáka.
    Pak jsem byl pozván na tiskovou konferenci Místní organizace ČSBS Nový Bor a Okresní Výbor ČSBS Česká Lípa a Místní organizace Suverenity.
    A na závěr dne jsem byl vyzván k účasti při demonstraci před Městským divadlem, uspořádané jako protest proti přepisování dějin.

    Pomník nacistů stojí stále na stejném místě Novoborského Lesního hřbitova. Žádnou doplňující informaci pomník nemá.    Myslím totiž, že bude velice obtížné přidat k tomu pomníku nějaký vysvětlující text a při tom se vyhnout zmínce o nacistech a zároveň, vytvořit pravdivou informaci.
    Pravdivý nápis by totiž jen potvrdil oponentní argument, že jsou zde jmenováni nacisté, čemuž se všichni obhájci pomníku nacistů, včetně široké obce novinářské doposud svéřepě vyhýbají, nebo obávají zveřejnit.

    V Novém Boru jsem byl velmi přátelsky přijat zaměstnanci sklárny Egermann. Provozem mne provedl jednatel společnosti, pan Robert Uksa. Poznal jsem prvovýrobu u sklářské pece a další teplé provozy. Prošli jsme malírnu, kde ženy foukané sklo dále zušlechťují malbou, pak také dílnu, kde rytci skla, otec a syn Balounovi, zdobí rubínově zabarvený povrchu skla různými přírodními motivy. Na závěr jsem navštívil vzorkovnu, kterou bych přál vidět každému milovníku výrobků ze skla a českého křišťálu. 

    Ještě ve sklárně jsem se setkal s panem brigádním generálem Alexandrem Beerem. Obklopen novináři, filmaři a organizátory protestních akcí svolaných na středu 23. února 2011, se zajímal o detaily důkazní materie a ostatním osvětloval ostatním vojenské záležitosti novoborských událostí.
 

    Společně s hosty a organizátory novoborského protestu jsem navštívil na radnici pana starostu Mgr. Jaromíra Dvořáka.    Během rozhovorů vznesl pan brigádní generál Alexander Beer m.j. i protest proti pomníku nacistů na Novoborském Lesním hřbitově.
    Pan Starosta však jen preferoval možností se svobodně vyjadřovat k tomuto tématu, ale zároveň nezavdal žádnou příčinu k tomu aby se přítomní novináři a členové přísedící delegace mohli domnívat, že pan starosta zde veřejně zaujme jiné, než ofociální stanovisko.

    Žádosti pana Beera, aby byl přizván do příštího shromáždění zastupitelů, bylo vyhověno. Takže pan brig. gen. Beer přijede do Nového Boru minimálně ještě jednou, jakmile bude k jednání vedení města pozván, protože považuje za nutné přesvědčit vedení města o nepatřičnosti pomníku.
    Tím jeho mise v Novém Boru pro dnešek skončila.

    Jen v rychlosti jsme se rozloučili, neboť se blížil začátek tiskové konference v Grandhotelu Pražák.

    Tam byly předneseny a zveřejněny všechny argumenty týkající se pomníku nacistů a bylo přítomným účastníkům vysvětleno čím a jak texty Jana Tichého historii zkreslují, tedy i jaký má na veřejnost premiéra jeho novely dopad.

    Při konferenci vystoupili nejen organizátoři protestu, ale i hosté. Hlavním hostem byla paní Jana Bobošíková, která vedla krátký ale rázný projev za Suverenitu. V projevu zdůraznila, že zde figuruje rovněž jako členka Českého svazu bojovníků za svobordu.

    Pan Uksa se zabýval ostouzením příslušníků československé armády, kteří jsou ve hře představováni jako černoodděnci masakrující nevinné německé obyvatele poválečného Nového Boru a zároveň  jsou titíž  nazýváni „samozvanými Sobodovci“ a jejich jednání při kontrole plnění podmínek stanného práva je bezprecedentně a bez důkazů špiněno.
    Takže divák odchází z představení s dojmem, že v Novém Boru operovali zlovolně příslušníci armády gen. Ludvíka Svobody a navíc byli převlečeni do černých uniforem.
    V kontextu s výpověďmi pana brig. gen. Beera o přítomnosti, resp.nepřítomnosti vojsk gen, Svobody a navíc oblečených do černých uniforem se jeví takovéto autorovy fikce jako nesmyslné, jelikož podle odpovědi brig. gen. Beera,  v Novém Boru byly nasazeny a operovaly výhradně vojenské síly sestavené v Mladé Boleslavi odkud přišel i 47. pěší pluk pod velením podplukovníka Josefa Sekáče jehož popravčí četa popravu odsouzených vykonala.

    Rozbor díla a připravované premiéry hry 32 hodin mezi psem a vlkem přednesl pan Zdeně Stehlík. Nejen že četl Jana Tichého novelu, ale i dvakrát navštívil představení v Ústí nad Labem a tak měl co k představení říci. Jeho postřehy dokazují, že se jedná namnoze pouze o autorskou licenci, či fikci a nejen předlohy, ale i scénáře.

    Ani opakovaná výzva organizátorů mítinku směřovaná k novinářům, aby kladli svoje dotazy k tématu, nebyla prakticky vyslyšena.
    Takže konference byla bez jakýchkoliv vznesených dotazů stran novinářů a filmařů pořadateli ukončena.

    Avšak hned po oficiálním zakončení konference, navzdory skončení TK, byl hlavní organizátor protestu, pan Josef Doškář, obklopen přítomnými reportéry kteří jej vybídli k interview pro různá média ale i ČT. Pan Doškář jim vstřícně zodpovídal jejich dotazy po dalších asi 15 minut.

    Účastníci konferenci se přesunuli k budově divadla.

    Došel jsem pěšky mezi posledními. U vchodu osvětleného budovy divadla byla už přes nádraží vidět bariéra vlajek a transparentů.
    Praporečníci nesli vlajky těch národů jejichž vezni byli  nacismem v Haidě  perzekuováni. Takže zde vlály vlajky česká, izraelská, německá, ruská, polská, francouzská i britská a pod nimi naproti a po stranách transparenty nesoucí nápisy „Nepřipustíme účelové přepisování dějin“, nebo „Hájíme historickou pravdu“, ale i „Dnes oslava zločinců z NSDAP A SS“, směřující tak aby na něj přicházející návštěvníci divadla dobře viděli.
    Shromáždění se obešlo bez megafonů, protože  bylo svoláno jako tichý protest proti textům pana Tichého a projevům nacismu.

    Zde před divadlem byly proneseny zdravice od hostů shromáždění. Bylo opět vysvětleno, proč se veřejný protest koná a proti čemu je namířen, tedy hlavně proti zkreslování historie. 

    Po vystoupení paní Bobošíkové ze Suverenity, pana novináře a publicisty Zdeňka Stehlíka
a po proslovech organizátorů jsem byl vyzván, abych ke shromáždění promluvil.
 

    Pronesl jsem přibližně toto:

    Vážení shromáždění,

    jmenuji se Antonín Nešpor a jsem synem Lidické ženy Anny Nešporové, rozené Horákové, která Lidickou tragedii přežila.

    Přijel jsem do Nového Boru podpořit protest namířený proti existenci pomníku nacistů v tomto městě a pak proti překrucování historie panem Tichým.

    Protestuji nejen sám za sebe, ale i jménem, mých blízkých, pozůstalých po obětech nacismu v Lidicích a vyjadřuji tím rovněž vůli členů Občanského sdružení Lidice.

    Pan Tichý překročil meze slušnosti vůči všem pozůstalým po perzekuovaných nacismem.
 
 

    Přibližně v těchto místech mého projevu jsem zaznamenal pohyb a hluk mezi shromážděnými.  Způsobila jej dáma, prodírající se napříč davem, takže bylo vidět, jak se hradba vlajek ve vzduchu zakymácela a shromáždění se rozestoupili, aby se vyhnuli střetu s nahlas lamentující ženou.
    Mne ovšem svým hlasitým vystoupením umlčela.

    Asi bych se těžko bránil naznačené neomalenosti, se kterou mezi shromážděné překvapivě vnikla společně ještě s dalším mužem. Namísto toho, aby klidné shromáždění obešli, jak to před nimi udělali v tichosti ostatní návštěvníci divadla (přístupová trasa od nádraží byla po celou dobu volná a u cesty vedoucí k divadlu stála pořádková hlídka policie), namířila si tato dvojice cestu středem shromáždění, zřejmě za účelem zviditelnění.

    Povedlo se!

    Před vchodem do divadla začala ona dáma dost hlasitě a pro mne nesrozumitelně pokřikovat, protože do jejího nehorázného projevu se začaly mísit nesouhlasné protesty odmítající její neomalenost.

    Byl jsem v tu chvíli vyveden z míry, nejsem totiž zvyklý, vysvětluji-li veřejně osudy mých příbuzných, nacisty povražděných, že by si kdokoliv kdykoliv před tím dovolil mi tak neslušně skákat do řeči. Mluvil jsem dostatečně nahlas, aby nebylo pochyb o tom, o čem jsem vyprávěl.
    Takže ona dáma nemohla moji řeč neslyšet a tedy její neurvalý projev vůči shromážděným jen naznačil proč vlastně do shromáždění vtrhla.

    Shromáždění občané se s tím ale vypořádali po svém.
    Namísto aby neslušnou vetřelkyni, která dle mého názoru vyvolat incident chtěla, ze shromáždění vypískali, začali korporativně skandovat „Lidice - Lidice“.

    Nevím ani kolikrát shromážděný dav toto jméno opakoval,  ale je fakt, že skandování neustalo dokud oba narušitelé nezmizeli za dveřmi divadla.

    Byl jsem tím vším ohromen natolik, že jsem před shromážděnými smekl a zmohl se jen na poděkování.

    Po výzvě pořadatelů jsem se snažil alespoň dokončit přetrženou myšlenku.
 

    Protestuji proti pomníku vztyčenému nacistům: Rachmannovi, Richterovi, Wernerové a esesáku Trägerovi, protože pomník jim vztyčený uráží všechny ty, kteří Hitlerovskou nadvládou třetí říše přišli o život a dnes už se bránit nemohou.

    Nenechme si pošlapat odkaz našich předků, kteří pro vítězství nad nacismem,  položili svoje životy!
    Paní Mgr. Volfová na závěr demonstrace všechny ubezpečila, že demonstrace není namířena proti Němcům.
    Přišel závěrečný potlesk a shromáždění bylo v sedm hodin rozpuštěno.

    Po dobrozdání pořadatelů jsem si na internetu ověřil, že narušitelkou pokojné demonstrace, jenž mi tak nehorázně skočila do řeči, byla zřejmě místní občanka, paní doktorka Šepsová s manželem. Toto zjištění je velice tristní, obzvláště pokud její manžel, který jí na místě podporoval, pokud to byl opravdu on, je pedagog, ale i člen Zastupitelstva v Novém Boru.

    Takové setkání s ochránci Novoborských nacistů jsem si ani v duchu nepředstavoval. Tolik drzosti a záště vůči odpůrcům nacismu jsem ještě nikdy veřejně nezažil.

    Obraz pomníku nacistů, se mi teď jeví trochu jinak.
    Rámován částí místní elity, jeho lesk však zajišťují ústečtí divadelníci.
 

    Závěrem:

    Přestože novoborští zastupitelé jsou zvoleni za různá seskupení a různé strany: za ČSSD, Hnutí za harmonický rozvoj obcí a měst,  KSČM,  ODS,  SNK ED,  Suverenita,  TOP 09 – Starostové pro LK,  Unie pro sport a zdraví,  Unie svobody - DU,  Věci veřejné (snad jsem na nikoho nezapomněl), měli by se bezesporu vymezit vůči takovému politiku, jakým je jmenovaný pomník.
    To není rada, ale obecná potřeba.