Vážení,
 
    syn válečného zločince Reiharda Heydricha je ochoten pomoci při opravě zámku v  Panenských Břežanech, kde zastupující říšský protektor v době svého neslavného  působení  v Praze bydlel. Prý je schopen sehnat na opravu peníze z fondů  Evropské unie i z jiných zdrojů. Starosta  Panenských Břežan takovou pomoc vítá.
    Na jednu stranu proč ne. Na druhou bychom si ale měli položit pár otázek:
 
     1)   Víme, kdo je Heinrich Heydrich, který na zámku prožil část dětství a na konci války mu bylo asi 10 let? Víme co celý svůj život dělal? Neangažoval a neangažuje se náhodou v  Sudetoněmeckém Landsmanschaftu nebo v jiných organizacích bývalých nacistů? Jestli se nepletu, tak jeho matka v tisku vzpomínala na svůj pobyt na zámku v Panenských Břežanech, který získali po židovské rodině, která skončila v koncentračním táboře, jako na nejkrásnější
období ve svém životě (Heydrichova vdova s dětmi tu žila až do jara 1945, kdy uprchla do Německa). Pro správu tohoto panství měla k dispozici několik desítek  vězňů z koncentračního tábora Terezín a mnohdy osobně dohlížela na  efektivně  využívání jejich pracovní síly.

    2)   Odsoudil Heinrich Heydrich někdy veřejně činy svého otce, distancoval se od nich, omluvil se za ně Českému národu a poklonil se někdy veřejně Českým obětem nacistické okupace. Tedy jednoduše řečeno projevil někdy opravdovou lítost nad tím, co jeho otec udělal? Takové gesto bychom jednoznačně měli ocenit a přijmout.

    3)   Třetí otázka souvisí se slibovanými penězi z Evropské unie. A tak se tedy ptám:  Dotace z EU už se nezískávají standardním postupem jako dosud, ale je k jejich přidělení je potřeba hodných strýčků, v tomto případě potomka válečného zločince, tedy protekce? Proč tedy investor nepožádá o dotace standardní cestou, jako se to dělo dosud ve stovkách jiných případů?
    A o jakých dalších zdrojích financí se tady hovoří? Víme o jaké zdroje jde a jaký mají původ a ještě lépe, jaký mají cíl? Po válce byla v Německu založena tajná  organizace (možná působí až do současnosti), která se jmenovala Stile hilfe (tichá pomoc), která shromažďovala finanční prostředky na pomoc bývalým nacistům v nouzi a k podpoře jejich činnosti a nových cílů. Finančně ale i dlouhými prsty svých členů podporovala bývalé nacisty, poskytovala jim finanční prostředky,  zajišťovala bydlení, získání důchodů, lepší zdravotní péči a zajišťovala obhajobu těch, kteří se pro své činy za války ocitli před soudem.
    Nesouvisí ony záhadné další zdroje s těmito kruhy?

    Nechci nabídku Heinricha Heydricha apriori zpochybňovat a odmítat, ale víme, že v dnešním světě se nic neděje jen tak, a nikdo pro nás neudělá nic, aniž by od toho něco očekával. Ve vztahu k takto citlivým věcem, bychom se měli vyvarovat především naivity a slepé důvěřivosti ke každému, kdo se na nás usměje. Konečnému rozhodnutí by měla předcházet pečlivá úvaha. A pro jeho správnost by bylo určitě dobré najít nejdříve odpověď na výše uvedené otázky.

     Tento text můžete použít jak uznáte za vhodné.

     Karel Čech

    Nesouhlasím s tím, aby kdokoliv spojený s tzv. "německou krví třetí říše", nám cokoliv zadarmo dával.

    Možná, že mám zkreslené názory, ale dokud se s námi německo nevyrovná podle reparačních dohod, nějaké milodary od nacistů, ani od jejich potomků opravdu nepotřebujeme!

    To by nám jen dávali drobečky z toho, co nám podnes dluží.
    Pokud by prostředky na opravu zámečku v Panenských Břežanech, ke kterému má pan Heider Heydrich přirozenou vazbu z mládí, měly jít navíc z unijních fondů, tak jsou v tom i naše peníze a tedy jakápak zásluha?, jaký altruismus?

    O takovou pomoc nemůžeme stát už z principu. Rodina Liny Heydrichové byla po válce podporována organizací "Stile hilfe", z nacistických prostředků, které pocházely jednak z otrocké práce vězňů pracujících v koncentračních táborech, jednak byly získávány od okradených, zplynovaných židů. A pokud se nemýlím, tak právě nacisté znesvětili hřbitov v Lidicích, když zde po řadu generací pochovaným vykrádali i zubní zlato, jak dosvědčují přiložené snímky.

    Taková byla nacistická msta. Až za hrob!

    Ani tímto svým, možná dobře míněným činem, že opraví zanedbaný zámeček,  pan Heider Heydrich, nemůže cokoliv ospravedlnit, neboť dodnes sám profituje, či profitoval z prostředků, takto získaných.

    Proti osobě Heydrichova syna nemohu nic namítat, nemůže za zločiny svého otce, to je bezesporu, ale to je tak všechno za co nemůže.
    Může ale naopak za to, že svoje zprofanované příjmení opět zviditelňuje ve světle, které mu bohužel nenáleží.
    Může za to, že se proti jeho záměrům zvedne vlna protestů všech, nacismem svého otce postižených.

    V předchozím vyjádření pana Čecha se praví, zda-li se zřekl svého otce.
    Podle jedněch pramenů zřekl.
    Ovšem slova jsou jen slova.  Měl si změnit příjmení, pak by ho nikdo nepodezíral z toho, že opět jen jiným způsobem připomíná vraha našeho národa, Reinharda Heydricha.

    Moje maminka, poté co jí vzali nacisté narozenou dceru a už jí nikdy neviděla, už nikdy němcům nevěřila. Asi věděla proč.  Já také nevěřím, z téhož důvodu, protože to ukradené novorozeně byla moje sestra.

    Nevěřím Heiderovi Heydrichovi, stejně tak, jako jsem neuvěřil Berndu Posseltovi, že když byl u hrobu Lidických mužů, že v tom nebyla opět nějaká germánská lest.
 
    Poznámka na závěr:
 
    Existují nevyplacené válečné reparace, asi 11 biliónů Kč. Jakoby to zdánlivě s tématem nesouviselo, ale pane Heidere Heydrichu, chcete-li se zasloužit o opravdový rozkvět naší republiky a napomoci českoněmeckému usmíření, apelujte na svou vládu, ať se s naší republikou za druhou světovou válku vyrovná.

    Dokážete-li se v tomto ohledu veřejně angažovat, jako se angažujete při restauraci zámečku v Panenských Břežanech, pak získáte důvěru, že to myslíte upřímně.
 
    Jinak čeříte, už bez tak neklidnou hladinu na českoněmeckém rybníku.

    Vy pane starosto Panenských Břežan, prosím přemýšlejte, až budete rozhodovat.
    Nacismus je třeba připomínat, nikoliv ale jeho projevy omlouvat, či jeho důsledky obrušovat přijímáním darů, ty od nacistů ani jejich pohrobků, už kvůli naším mrtvým přijmout nemůžeme.
 
    To by se pravdu v hrobě obraceli.

    Antonín Nešpor