nemohu s Vámi souhlasit, když tvrdíte:
    „Není možné brát zřetel na viny a zvěrstva, která napáchal jeho otec. Musíme se naučit oddělovat děti a jejich rodiče pokud něco spáchali“.

    Tím co jste potvrdil svým vyjádřením, jen dokazujete nekompetentnost ve věcech prospěchu obce, potažmo republiky, protože nepřihlížíte k morální zodpovědnosti, kterou stále máme my všichni k našim předkům, perzekuovaným nacismem.

    Váš názor je příliš krátkozraký a pod vidinou rychlého vyřešení obecních starostí. Vlastně soukromých, protože společnost VÚK je v soukromých rukou, nikoliv obecních. Krátkozraký je také proto, že tvrdíte:  "že se musíme naučit ... “. To cele totiž zavání až příliš nedemokratickým myšlením, kterým nám chcete vnucovat co musíme a co nesmíme.
    Upozorňuji, že nežijeme v diktatuře, takže nemusíme. Vaše ctěná doporučení odporučuji s ohledem na historii minulého století, ke korekci, resp. stačilo by abyste se trochu zamyslel.

    Chápu však vaši iniciativu dobrého hospodáře, který chce mít v obci všechno jako ze škatulky.

    Jinak nikdo nehází do stejného pytle otce a syna Heydrichových. Je ale s podivem, že Vy nevíte, že příjmení Heydrich, ať už je jakkoliv skloňováno, je v naší republice zprofanované a slušní lidé od něj dávají ruce pryč. Asi nevíte, že je to stále stejný symbol genocidy páchané na nearijských národech.

    Pan Heydrich syn, by si měl ve svém věku (76 let) už konečně uvědomit, že sice nenese odpovědnost za činy svého otce, ale na druhou stranu, že s příjmením Heydrich vždycky narazí na odpor, jeho otcem perzekuovaných, tedy na můj odpor určitě.

    Pokud tomu pan Heydrich nerozumí, tak byste mu to právě Vy, pane starosto mohl vysvětlit. Rád bych to panu Heideru Heydrichovi sdělil sám, ale nemám na něj spojení.

    Pokud byste neměl žádný kvalifikovaný argument, klidně Vám jich poskytnu několik.

    „Rasová inventura“ se začala plánovat hned po Heydrichově projevu v říjnu 1941. Na pražské poradě 17. října 1941 se debatovalo o „vyčlenění a vystěhování lidí rasově nevhodných a dále plánovaném a ve všech oborech lidského dění psychologicky dobře provedeném poněmčování rasově vhodného zbytku.“

 Situace se vyvíjela ve prospěch jeho myšlenek, neboť podpora válčící třetí říše vyžadovala nejen nové pořádky, ale i nové rozčlenění obyvatelstva a obsazených územi.

    „Vypadá to, jako bychom chtěli poněmčit celý český národ. Chtěl bych zdůraznit, že ve skutečnosti zamýšlíme poněmčit jen ty, kteří se k poněmčení hodí... Počítám s čísly mezi 40 a 60 procenty... ty co se k poněmčení nehodí, bychom mohli použít v prostoru Arktického oceánu, kde převezmeme ruské koncentrační tábory, které podle našich současných vědomostí mají 15-20 milionů deportovaných lidí. To by byl ideální domov pro 11 milionů evropských Židů. Češi, kteří se nehodí k poněmčení, by tam mohli sloužit ve jménu pozitivní služby pro Německo jako dozorci a předáci...“
prohlašuje Reinhard Heydrich 4. února 1942.

    Pro takové „státnické“ proklamace o budoucím osudu národů byl na něj spáchán atentát, ale hlavně pro jejich okamžité naplňování.
    Pro ta samá provolání je příjmení Heydrich u nás zprofanované, spojené se zločinným nacismem. Tomu jménu to nikdo nikdo neodpárá, ani žádnými milosrdnými skutky, nemůže ten stav změnit.

    Je fakt, že v té době bylo protektorovu synovi teprve 10 let.

    Ale tento argument nevyvrací, že byl pan Heider Heidrych vychován za prostředky nakradené nacisty právě v protektorátu. Nevyvrací ani to, že po smrti svého otce, jeho matka Lina Heydrichová nezapadla v zapomnění, protože se o ní starala až do kapitulace třetí říše a po válce se o ni postarala tajná nacistická organizace Stille Hilfe, jejíž služeb nacisté využívali a využívají dodnes.  Konečně měl byste se pane starosto poučit u historiků, jakým je třeba pan Stanislav Motl.

    Zeptejte se sám paní Gudrun Burwitzové  (1929) rozené Himmler, zda měla Stille Hilfe na seznamu „potřebných“ Lindu Heydrichovou s její rodinou. Vůbec byste se měl zajímat třeba o témata „17. bodů proti míru“, abyste se dozvěděl, kam všude se po světě „rozkutálel“ kapitál  třetí říše a kdo z něho profitoval a dodnes profituje, vlastně jde i o kapitál rozmnožený  v protektorátu.
    Měl byste panu Hedrichovi, když už s ním máte dobré styky navrhnout, ať intervenuje u jeho německé vlády, aby vyrovnala ČR válečné reparace dle Pařížské reparační dohody z roku 1945. Kdyby to pomohlo, pak bychom si mohli opravit všechny zdevastované zámečky a kostelíčky a do obce byste dostal dotace, o kterých se Vám dodnes ani nesnilo.

    Pro Vaší informaci uvádím, že prostředky, které nacisté z protektorátu dodnes nevrátili a užívají, pocházejí  rovněž z úspor, cenností i z devastovaných hrobů v Lidicích. Na takové okolnosti Vás upozornit musím, když měníte čest nás všech, nikoliv jen čest Panenskobřežanských za pofiderní profit, dle vlastního uvážení.

    Pane starosto obce Panenské Břežany,

    žádám Vás tedy tímto a dopručuji, abyste přestal preferovat návrhy pana Heydricha na opravu zámečku, protože když to chce pan Heydrich zajistit přímluvou z evropských fondů, pak se jedná stejně o naše peníze a pan Heydrich by se se svým příjmením akorát tak zviditelnil a můžete hádat, komu by to celé  prospělo, pane starosto.

    Jmění VÚK Panenské Břežany akciové společnosti vlastnící zámek, je v akciích na majitele v listinné podobě, tedy ani nevíme, kdo zmíněné nemovitosti vlastní. Čtenáři se mohou domnívat, že už vědí, komu ty akcie patří.
    Pokud sám nejste na projektu zainteresován,  pak se na to podívejte očima pozůstalých, kterým nacismus „dluží“ mj. hlavně životy bližních. Věřte, že vím o čem píši.

Antonín Nešpor