22.2.2012 – Vloni jsem na dvě etapy prošla pěšky 450 km dlouhý pochod po trase, kterou se skupina pěti Lidických žen vracela domů v květnu 1945 z koncentračního tábora Ravensbrück. V letošním roce se pokusím trasu zopakovat a projít ji celou za 14 dní a dojít do Nového Boru na 67. výročí příchodu Lidických žen, 22.5.2012.
Nejsem sportovec ani profesionální chodec – jsem přesvědčená, že takovou trasu může zkusit každý, kdo je v průměrné kondici. Je to zkušenost, která se nezapomíná. A je to také způsob, jak může kdokoliv z nás skromně přispět k přípomínce útrap, ale hlavně hrdinství obyčejných lidí v těžkých dobách konce války.
Po cestě
jsem v myšlenkách přemítala, jak tak náročný pochod, bez pomoci, bez map,
bez jídla, bez přístřeší v nepřátelském území, mohly tehdy absolvovat Lidické
ženy.
Nedostatečně
oblečené, špatně obuté. Krajinou, kterou tehdy přecházela fronta. Na západ
prchaly poslední ozbrojené německé složky i německé obyvatelstvo. Válka
byla před koncem a přinášela sebou poslední boje a poslední oběti.
Narozdíl od
Lidických žen jsem však měla vše „civilizací“ zajištěno, snad jsem jen
netušila, kde který večer skončím. Snažila jsem se jít nadoraz, pochodovala
od rána do večera, v průměru kolem 30 km denně, stejně jako ony.
Vnímala
jsem okolní kraj – v začátku posetý památníky obětem pochodů smrti, posléze
přecházející do lužicko-srbské oblasti, symbolu dávného střetávání německého
a slovanského živlu, které nacismus vyhrotil, a poté přechod z Německa
na území Čech.
To byl pro mne návrat domů.
Opět jsem narážela na památníky prudkých pohraničních bojů s obětmi na
obou stranách, české i německé a ještě dnes znatelnou „prázdnotou“ pohraničí
na české straně.
Byla to ale také krajina zajímavá, na severu cesta vedla kolem mnoha jezer Meklenburska, poté několik dní povodím Sprévy. Chůze to byla téměř úplnou rovinou. V Horní Lužici pak mírně zvlněná, až po přechod Lužických hor a poslední úsek kopcovitým terénem do Nového Boru. Nových míst jsem poznala nepočítaně, zažila zajímavá setkání s těmi, kteří mi byli vždycky ochotni pomoci a poradit nebo se zvědavě se vyptávali na moji cestu.
A výzva
na závěr:
pojďte
to letos zkusit také, třeba jen na část trasy, pěšky nebo na kole, na co
vaše síly stačí.
Je to
velká zkušenost do života!
Milena
Městecká
Důležitá fakta:
27.4.1945
- z koncentračního tábora Ravensbrück na severu Německa vyhání stráže SS
každé dvě hodiny další a další skupiny vězněných žen na pochod smrti.
Na konci každého transportu čítajícího 2000 vězenkyň jdou zametači a zastřelí
každého, kdo se opozdí, či nemůže dál. Tak vypadá transport smrti.
Pozdě v noci uléhá
jedna ze skupin k odpočinku v lese u Wesenbergu. Zde ji zastihne nálet.
Ve zmatku se podaří únik pěti Lidickým ženám – Marii Kohlíčkové, její snaše
Anně Kohlíčkové, Marii Zelenkové, Anně Hroníkové a její dceři Miloslavě
Hroníkové.
22.5.1945 – Lidické ženy dochází do Boru, kde se jich ujmou vojáci 46. pluku pod velením pplk. Sekáče a mjr. Holase. Vojáci pláčou, když se dozvědí, že ženy jsou z Lidic – poskytnou jim pomoc a vypraví je na cestu domů, tedy lépeřečeno tam, kde bývaly jejich vypálené domovy.
22.5.2010, na 65. výročí příchodu Lidických žen do Nového Boru zde byla vysazena Lidická lípa. Následoval přejezd novoborských cyklistů do Lidic, kde zasadily růže novoborských občanů v Růžovém sadu přátelství a míru v Lidicích. Pan Antonín Nešpor, syn účastnice pochodu Anny Kohlíčkové (po válce Nešporové) iniciuje myšlenku obnovit pochod. Na rekonstrukci cesty pomýšlel ještě za maminčina života a tak s maminkou sestavili podle jejích vzpomínek alespoň seznam míst, které v roce 1945 ženy prošly. Pan Nešpor vypráví příběh žen panu Doškářovi z Nového Boru, který následně organizuje připomínku ukončení tohoto pochodu vysazením lípy a přejezdem cyklistů do Lidic, kterého se i sám účastní
Počátkem roku 2011 vyslechne tentýž příběh m.j. také Milena Městecká, která projeví o pochod zájem a tak je seznámena s panem Doškářem.
5.5.2011 Milena Městecká o všem píše. Pokládáme s Josefem Doškářem a Květou Novou růže na jezero u KT Ravensbrück, kam byl v době války vhazován popel zavražděných vězňů z krematoria KT. Druhý den vycházím ráno z Wesenbergu, z místa, kde ženy utekly dozoru SS, a vydávám se jako ony na cestu domů. Za 9 dní procházím 300 km trasy, na podzim pak za 4 dny dokončuji zbylých 150 km. Josef a Květa trasu absolvují vždy se mnou, částečně autem a na kole. Na konci obou etap pokládáme na památku pěti Lidických žen květiny u Lidické lípy v Novém Boru.
27.1.2012 V Lidicích ve středisku Oáza proběhla Beseda o pochodu s Lidickými ženami Miladou Cábovou a Miloslavou Kalibavou. Tyto ženy byly vyhnány na pochod smrti dne 28.5.1945 stejně jako našich pět lidických žen, které už bohužel nežijí. Beseda byla velmi živá, plná vzpomínek, někdy i nových, na průběh pochodu smrti a pobytu v KT Ravensbrück. Obě ženy velmi potěšilo uskutečnění rekonstrukce pochodu a ocenily, že to bude další výrazná připomínka těchto událostí. Besedy se zúčastnili kromě p. Cábové a p. Kalibové také p. Antonín Nešpor s manželkou, pan Stanislav Motl, účastníci pochodu RB-NB 2011, paní Květa Nová a Pan Josef Doškář a dalších několik zástupců médií a členů Občanského sdružení Lidice.
9.5.
- 22.5. 2012 se uskuteční 2. ročník rekonstrukce pochodu smrti Ravensbrück-Nový
Bor