Od úplného začátku to vypadalo, že se projekt stane docela vhodným interaktivním průvodcem návštěvníků pietního území starých Lidic.
    Lidická pláň si zasluhuje udržet pietu nejen svým názvem, ale hlavně tím, že nebude zahlcována všelijakými kulturními akcemi, které mají do piety daleko.  Konečně docela dobře to vyjádřila paní doktorka Časnochová z redakce čtrnáctideníku   Národníh osvobození, když upozornila na fakt, že by se v Lidicích mělo spíše mlčet.
    Zmíněný projekt by svým provozem nikterak pietu nenarušil. Ovšem ne už svým obsahem.
    Ale to už jsme v současnosti, kterou je třeba řešit a dost urychleně, protože se blíží oficiální spuštění projektu.

    Vraťme se ale na začátek a zrekapitulujme si, jak se projekt vyvíjel.
    O projektu vyprávějí všelijaké informace v různých médiích, ale obsahu se vždy jen lehce dotknou, takže nikdo nemá konkrétní představu, jak a co ve sluchátkách návštěvníci starých Lidic uslyší.
 
    Ve druhé polovině února t.r. uspořádali autoři projektu pro Lidické ženy a děti prezentaci v lidické Oáze. Na programu bylo seznámení s textovou částí, vlastně jen s její částí, prý proto, že je to text obsáhlý a nedá se tak lehce prezentovat, navíc podléhá autorským právům. (?)
    Takže jsme dostali kolvat jen několik složek s vybranými texty, které se budou od června letošního roku produkovat na pietním území pomocí sluchátek a speciálního zařízení pro příjem řízený pohybem návštěvníka po údolí, kde Lidice stávaly.

    První problém, který vyvstal, byl odhalen ale až po tiskové besedě, kterou autoři projektu Rozeznění následně uspořádali v Pražském literárním domě autorů německého jazyka. Zde bylo možné se poprvé veřejně seznámit s internetovými stránkami projektu. Na podrobnější zkoumání jejich obsahu, však čas nebyl.
    Poprvé byly prezentovány úryvky textů, které přednesli profesionální herci. Prezentace se ale změnila v diskusi mezi autory projektu, kteří trvali na dosavadních textech a hostech, kteří požadovali v audiodramatu uvádět m.j. hlavně historická fakta, v což jsme jako lidičtí doufali, že projekt návštěvníkům přinese.

    O co vlastně šlo?
    Problém, který se objevil jako blesk z čistého nebe. V té chvíli zastínil všechny ostatní faktické výtky, které Lidičtí občané vznesli.
    Tím problémem se staly spolupracující organizace. Vlastně jen jedna jediná a to Sudetoněmecká kancelář (SKS). Jinak známá, jako vyslanectví sudetoněmeckého Landsmanschaftu v Praze.

    Ačkoliv o tomto faktu, že například Památník Lidice, nebo ČSAD Kladno, nebo další významní sponzoři, budou nuceni spolupracovat právě s SKS, na prezentaci nepadlo ani slovo.
Proč asi?

    Kdyby se totiž dostala tato informace na veřejnost hned v počátku, tak by se už projektem nikdo z Lidic nezabýval a prostě by ho všichni okamžitě odmítli.

Odmítli a proč?, to až zase příště.