Byli to právě sudetští Němci, kteří přišli v první linii zatýkání v Lidicích v červnu 1942 do jednotlivých domácností. Lidičtí měli od té doby zafixovánu zkušenost na celý život. Noční zatýkání a první rozdělení rodin na muže a ženy s dětmi bylo provázeno rozkazy, které do každého domu přinesli právě sudetští Němci.
    Tato strašná zkušenost se skupinou obyvatel předmnichovské ČSR, nazývajících se sudetští Němci, se vymazat z paměti prostě nedá! To vypoví, každý, kdo s nimi přišel do styku při razii v Lidicích. Nemluvě o tom, že právě sudetští Němci napomohli rozvrátit první republiku!, což hovoří za vše.

    Za všechny sudetské Němce zářný příklad: Karl Herman Frank. Byl za svoje zločiny proti lidskosti spáchané v Lidicích po válce odsouzen a popraven.
    Moje babička Marie Kohlíčková z Lidic u soudu s Frankem svědčila.
 

    Takže Lidičtí vyjadřují jasné NE projektu, ve kterém by se jméno Lidic mohlo takto spojovat se sudetoněmeckým Landsmanschaftem. Tato averze je podporována navíc opakujícími se požadavky některých hodnostářů, kteří neustále útočí na integritu našeho právního řádu, čímž jsou míněny presidentské dekrety.

    Okamžitě po zjištění této nehoráznosti jsem protestoval a žádal, autory, jménem svým i celé mojí rodiny, rovněž za OS Lidice, aby se spolupráce  SKS vzdali, peníze vrátili a začali se chovat tak aby nás nenutili opět za Lidice bojovat.
    Leč nebyl jsem vyslyšen.

    I další protestující Lidické ženy i Lidické děti narazily na odpor a absolutní neprozumění od autorů projektu. Právě spolupráci SKS s Lidicemi nepovažovali za nepřístojnou. Nezbylo, než vyvinout značné úsilí, které autory projektu nakonec umravnilo.

    Mezitím, jako naschvál, se na internetových stránkách Rozeznění změnilo malé červené logo Sudetoněmecké kanceláře (SKS) na velké logo s plným názvem organizace a přímým odvoláním na jejich stránky.
    Tento akt nechci hodnotit i když prvoplánově jde i o optické zviditelnění SKS mezi ostatními logy na této stránce.

     Nevhodná spolupráce by vyzněla jako veřejná diskreditace Lidic, pokud by veřejně na projektu spolupracovaly se sudetoněmeckým landsmanschaftem. Když pak došlo, navzdory upozornění autorů projektu, ještě navíc ke zvětšení loga SKS na internetu, autoři projektu tím naznačili svou velkou dávku cynismu, ignorance a pocitu nadřazenosti, že jedině oni mají pravdu.

    Po upozornění na závadnost spolupráce s SKS, kdy setrvávali na svém, pak už vědomě trýznili přeživší Lidické ženy a děti. Právě ty, samé osoby které se jim z počátku snažily pomoci připomínkami k projektu, ještě když nevěděly, o této utajované spolupráci.

    Spolupráce Lidic se sudetoněmeckým Lndsmanschaftem by byla lidickými považována za potupu, což svědky tragedie i pozůstalé po obětech, uráží, ale trýzní zároveň.

    S příchozím projektem přišla, jako vedlejší produkt potupa, že Lidice budou nakonec spolupracovat s těmi, kteří její obyvatele v roce 1942 zatýkali, což by bylo neslýchané ale zároveň zavrženíhodné.

    Takové trýznění starších osob, které už nemají tu energii, aby se mohly efektivně bránit (vlastně jsou to dnes poslední žijící svědkové lidické tragedie), je v tomto ohledu zákeřné.
    Nedbat názoru svědků je navíc lidsky nepřijatelné.

    Ještě, že existují lidé, kteří se postavili na odpor.  Například předsedkyně Poslanecké sněmovny, paní Miroslava Němcová,  zprvu projekt podpořila, ale právě v těchto dnech svou podporu odřekla. Její jméno i s uvedenou funkcí bylo z webu sňato.

    Proč asi?

    Pokračování příště.