Na tuto první zvukovou  prezentaci Rozeznění - Lidice 2012 nebyl nikdo z přeživších  lidických žen, dětí či jejich potomků, kteřých se projekt týká především,  pozván. Nebyl pozván ani ředitel Památníku Lidice pan M. Červencl, který je smluvní stranou o.s.Sonosféra,  ani starostka Lidic paní V.Kellerová.  A nejen to, o.s. Sonosféra reprezentované manžely Faltýnkovými za podpory reklamního agenta pana Jana Havlíčka  tuto prezentaci záměrně před nimi tajila , o čemž svědčí, že  na facebooku Rozeznění -Lidice 2012 byla informace o ní zveřejněna až o půlnoci z 10.5. na 11.5.2012.

    Na webové stránky  Ústavu pro studium totalitních režimů byla  informace o   konané prezentaci vložena až  4.5.2012, tedy jako dopředu neplánovaná  aktualita. Bylo to evidentně opatření autorů projektu, jak tajně prezentovat svůj  projekt a získat pro něj posvěcení od ÚSTRu po té, když  30.4.2012 proběhla na půdě PL za přítomnosti ČT 1  velmi ostrá diskuse ohledně zpracování projektu a sponzorského daru, který o.s.Sonosféra obdrželo od SKS - informační kanceláře Praha. Tohoto dne Faltýnkovi pochopili, že jejich projekt je ohrožen a znovu lidické podvedli.

    Přesto se lidčtí o této akci dověděli. Zúčastnil jsem se jí nejen jako lidický občan a  syn jedné z lidických žen,  paní Miloslavy Kalibové,  ale také jako  bývalý starosta Lidic. Mé  otázky se proto týkaly především praktického zajištění a provozování projektu ve vazbě na NKP – pietní území Lidice.

    Manželé Faltýnkovi  odmítají   jakékoliv faktické a praktické připomínky k svému projektu. Na otázku, po kterých místech na pietním území se budou návštěvníci a posluchači jejich projektu pohybovat, nedokázali odpovědět, mapu jednotlivých zastavení nepředložili. Prý se uvidí, až bude projekt v provozu!

    Evidentně je tedy netrápí problém zničení travnatých ploch, jejichž údržba je velmi nákladná. Tedy pravděpodobně tyto náklady ponese PL na úkor jiných svých aktivit daleko přínosnějších.
    Pohyb návštěvníků, zejména školní mládeže, pro kterou je projekt především  jako moderní technická záležitost zamýšlen, bude tedy naprosto chaotický a neuhlídatelný. Musí se také počítat s tím, že tento projekt budou volit také ti, kteří mají omezený přístup do muzea – rodiny s kočárkem, invalidé na vozíčku, turisté na kolech.

    Místo faktů obohacených autentickými vzpomínkami lidických přeživších žen, dětí a pozůstalých se jim ale dostane jen rádoby uměleckého zpracování života v Lidicích, který lze  "napasovat"na jakoukoliv obec v tehdejší době.
    Faltýnkovi nepřipouštějí jiný názor a trvají na tom, že jejich projekt pomůže mládeži pochopit život v Lidicích v období heydrichiády.
Posluchači ale uslyší jen veselé švitoření dětí, kejhání hus, veselou muziku ( v této době naprosto nemožnou) , vyfabulované rozhovory bývalých obyvatel Lidic, např. i o neplodnosti manželů Podhorových, plačícího Toníčka, že se ztratil  atd. Tyto scénky jsou uvedeny  jen v malé části textu, která byla lidickým předána dne 19. 2. 2012 na první a poslední besedě o projektu, který se jich bytostně  týká.  Celý text v češtině dosud nikdo nespatřil , je prý chráněn aurorskými právy sl. Terezy Semotamové. O verzi německé ani nemluvím.

    Podstatou všeho je, že nikdo, kromě ředitele PL, neví, co je obsahem smlouvy a jak jsou tyto technické a praktické problémy ve smlouvě ošetřeny.
    Dalším problémem je, zda a kdo  může obsah nahrávky průběžně  kontrolovat, protože dle sdělení techniků z ČVUT v Praze na tiskové konferenci dne 23. 2. 2012  není problémem do mobilních telefonů nahrát cokoliv, třeba i oslavu třetí říše.