Článek začíná slovy:
    „Představitelé lidických organizací spustili asi před týdnem hysterický křik kvůli tomu, že pražská kancelář Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SKS) přispěla osmi tisíci korunami na projekt Rozeznění ...“
 
    Reakce:

    Nejzajímavější na článku Adama Drdy " Sudeťácký strašák v Lidicích"  je sám Adam Drda. Je autorem pořadu Příběhy 20. století spolu s Milošem Kroupou.
 
    Příběhy 20. století vznikají ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum, které pro Český rozhlas vzpomínky pamětníků natáčí a v audio formě zpracovává.Takže zjišťovat jaký je postoj Post Bellum k tomu, že nahrávky s lidickými pamětníky byly pořizovány pro Post Bellum (Paměť národa) a následně použity v jiném kontextu a pro jiný projekt snad ani není třeba už zjišťovat.
 
    Co je ale alarmující?
 
    Post Bellum deklaruje v úvodu svých webových stránek :
"Chceme shromáždit co možná nejrozsáhlejší sbírku rozhovorů - autentických osobních příběhů a svědectví."

    Ano, autentických.
    Kde je pak novinářská etika Adama Drdy, člena týmu Post Bellum, když obhajuje zneužití autentických nahrávek pamětníků k vytvoření projektu Rozeznění - Lidice 2012, kde je převážná část fabulovaných, fiktivních rozhovorů, a to vše pod honosným názvem audiodrama resp. imaginace?

    Mně osobně na článku nejvíce  vadí ta nezměrná arogance a neúcta k pamětníkům. Snad hůř než poslední odstavec na mě působí věta:
"Lidské soužití se nemůže opírat o nenávist až za hrob, protože jediný způsob, jak do budoucna obstát, je smířit se, vyrovnat se společně s tím, co naše předky rozdělilo."

    To je přesně ona žurnalistická manipulace  veřejnosti - vytvořit zdání, že se jednalo o jakési názorové rozdělení a ne krvavý masakr, a snaha  implantovat veřejnosti do podvědomí, že lidičtí jsou plni nenávisti až za hrob.