Brzy, když vám to dobře půjde, zjistíte, že pieta buď je nebo není, a je na počtu hlasů pro, či proti zcela nezávislá.

    Pietní území vyhlazených Lidic (hrob jedné celé vesnice) je Národní kulturní památkou na jejímž celém území se z principu kulturní počiny produkovat nesmějí.

    Píseň Jamese Harriese „15“, které Michal Bystrov přirovnává k Rozeznění, je obdobné umělecké dílo, stejně jako projekt Sonosféry je uměleké dílo.  Jenomže si pan Bystrov, přesto že je novinář „neuvědomuje“, že se píseň „Fifteen“, ačkoliv je skvělá,  nikdy na pietním území oficiálně neprodukovala a produkovat ani nebude, protože byla vytvořena jako soundtrack k filmu Lidice, jde o umělecké dílo - kulturní počin. Tedy srovnávat Rozeznění s jinými uměleckými audipordukcemi lze jen mimo pietní území.

    V médiích se neustále opakují nacvičená klišé, že Rozeznění je umělecké dílo a autoři projektu dodávají, že v něm jsou obsažené rovněž fiktivní rozhovory.
    Fabulace a umělecká licence jsou pro umělecká díla přípustné prostředky. Třeba samotný film Lidice obsahuje místa, která jsou ve svých detailech vyfabulována.
    Mohlo to tak být, ale nemuselo. Je to přirozené. Jenomže ani film Lidice, ačkoliv o apokalypsu přímo zobrazuje a v klíčových scénách velmi věrně (což režisér Nikolaev ode mne ví, protože jsem mu to jako lidický potvrdil a za scény poděkoval), stejně se ten film na pietním území nikdy neprodukoval a produkovat nebude, protože jde o kulturní počin a kulturní produkce na pietní území prostě nepatří.

    Vždy mějme na mysli, že  jsme na hřbitově, navštívíme-li lidickou pláň.

    Tak to je o konfliktu kulturních pořadů na pietním území.

    Dalším hlavním principem piety je pravdivost při vyjadřování se v prostorách vyhrazených pietě,  tedy na pietním území Lidic.

    Jelikož však autoři projektu připouštějí ve svém projektu vymyšlené scény a rozhovory a texty ve scénáři to dokládají, jinak řečeno, „mohlo se to tak odehrát“, z logiky toho výroku plyne, ale že i „nemuselo“, a tedy jde pouze o dohad, který může, ale také nemusí být pravdivý, tedy i projekt trpí tímto neduhem, neobsahuje-li plnou pravdu ale autorovu fikci - licenci.

    Lidičtí by si velmi přáli aby projekt rozeznění hovořil jasně a pravdivě, nikoliv se utápěl ve fabulacích.
Na pietním území lze „kázat“ pravdu a nic než pravdu s ohledem na pravdivost toho prostoru, nebo se musí mlčet.
    Jakákoliv další varianta pietu jen narušuje a její producent se bohužel stává svým dílem automaticky narušitelem piety.

    Co tedy vyžadují lidičtí od projektu?    Aby si přestal vymýšlet!

    Fabulaci a produkování kulturních pořadů, či počinů na pietním území se lidičtí vždy bránili, brání a budou bránit, bez ohledu na počet hlasů pro, či proti.
 

    Jako příklady argumentace, laskavě neberte hraní hymny, či přednes vojenské hudby při kladení věnců, recitace básně, či přednes sborové, či sólové písně uvozující pietní akt, či shromáždění. V kontextu s pietou nejde o kulturní počin ve smyslu koncert, ale zvýraznění toho, či onoho pietního počinu.