Od včerejška 15. května 2012 vystavuje svoje grafická i malířská díla v Ikaros Galrii Antik ve Slaném přední Český malíř a grafik pan Jiří Bouda. 

    Jiří Bouda se narodil 5. května 1934 v rodině akademického malíře Cyrila Boudy. Děd Jiřího, Alois Bouda, byl profesorem na kladenském reálném gymnáziu, kde vyučoval kreslení. Viz jeho učebnice nazvaná „O školní praxi umělecké a reformě kreslení“.
    Rodina Boudova bydlela dlouhá léta na Kladně ve vile „Libochvíle“ kterou postavil proti gymnáziu architekt Václav Krotký.

    Jiří Bouda vyrůstal ve veskrze umělecké rodině. Sám o svých začátcích vypráví, jak si půjčil dlátka na linoryt a pokoušel se po vzoru svého otce Cyrila vyrýt nějaký obrázek, bohužel neměl linoleum. Když byl sám doma, pustil se do vyřezávání do desky jídelního stolu, za což byl potrestán, ale kýžené linoleum dostal.

    Jiří Bouda od malička miloval železnici. Jeho mladistvým snem se staly lokomotivy a práce na nádraží. Za studií na Státní grafické škole získal nejen základy grafického umění, ale i patřičnou řemeslnou všestrannost. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval u pana profesora Svolinského.  Zatímco věhlasný pedagog tíhnul spíš k folklóru, Jiří Bouda se držel po celou dobu studia svého celoživotního tématu.
    Přes dosažené vzdělání, hned po škole nastoupil jako signalista na nádraží v Praze v Bubenči.

    Z tohoto období pocházejí jeho vlídné obrázky kolejí, výhybek, nádražních budov, vlaků s neodmyslitelnými detaily, podle kterých každý železničář pozná tu či onu mašinku z dálky i z blízka. Přesné vidění a pevná ruka Jiřího Boudy přivedly jeho dílo k dokonalosti. Litografie a mědirytiny se velmi brzy staly vyhledávaným sběratelským artiklem a nejen pro železničáře se staly sběratelskou vášní.
    Jeho dílo dosahuje stovek a stovek obrazů a kreseb, jen ex-libris  například, vytvořil přes tisícovku. To jsou odhady sběratelů.
    Mistr sám říká, že svoje díla nikdy nepočítal.
 
 
    Po návratu z vojny se Jiří Bouda oženil a se svou ženou Janou přijali místo restaurátorů v městském muzeu v Praze, kde společně restaurovali model Prahy, který vytvořil v létech 1826–1837 zaměstnanec univerzitní knihovny Antonín Langweil.

    Na tomto lepenkovém modelu pracovali šest let, než byl po více než sto letech od jeho zrodu, opět v pořádku. Mistr vypráví, jak následně model putoval po zahraničních výstavách a když byl opět do republiky vrácen, tak měli se svou ženou Janou opět oba dva co dělat, než napáchané škody na modelu odstranili.
    Langweilův model Prahy je papírový model historického centra, který dnes můžete vidět na Staroměstské radnici v Praze, hned vedle sálu architektů.
 
 

    Při práci s modelem se manželé Boudovi důkladně seznámili s dílem pražského malíře Vincence Morstadta, jehož pražské veduty jim pomáhaly obnovit původní podobu jeho zničených částí.

    Morstadtovy kresby staré Prahy se staly Jiřímu Boudovi i v dalším období vděčným námětem jeho tvorby. I když se jednalo především o původní architekturu Prahy z předminulého století, stejně se vždy na jeho obrázcích objevují dopravní prostředky, nadjezdy a viadukty a všechny mosty přes Vltavu. Právě tyto motivy se objevují i na jeho ex-librisech.
 
    Od drobných garfik - ex-libris, už je jen krůček k poštovním známkám. Sběratelé známek znají jeho série s architekturou našich měst, i série kolejových drážních vozidel. Na Boudových mědirytinách je poznat jeho fenomenální zručnost.

   Boudovou „láskou“ se stal ale litografický kámen. Těchto děl najdeme na výstavě ve Slaném většinu. Jsou tu samozřejmě i oleje, o to vzácnější, že pocházejí z mistrova ranného období.

    Jako předseda skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie se Jiří Bouda podílel na záchraně celé řady významných technických památek. Jednou z jeho posledních pozoruhodných prací je cyklus šesti panoramatických pohledů věnovaných památce zničeného nádraží Praha - Těšnov, které „muselo“ ustoupit výstavbě dálnice tak něšťastně vedené uprostřed města.

    Jiří Bouda je letitým členem grafického sdružení Hollar a právem patří mezi přední české grafiky.
 

    Na vernisáži návštěvníci děkují Jiřímu Boudovi za překrásnou výstavu. Zdá se, jakoby s námi se všemi, svými obrázky žil. Téměř každý má nějaký doma a s mistrem si o něm povídá.
    Ceníme si Jiřího Boudu také proto, že stále pilně pracuje a vytváří krásno, čímž prohlubuje náklonnost obdivovatelů svého díla.
    Přes svůj věk dodnes jezdí na kole.  Na kole přijel před několika lety i do Lidic, kde jsem měl tu čest ho osobně přivítat.

    Jděte se na jeho obrázky podívat, má to smysl pro dospělé i pro děti. Litografie mašinek všeho druhu a velikostí, které už většinou ve skutečnosti ani neexistují,  jsou skvostem jeho tvorby.

    Výstava je prodejní a potrvá do konce června 2012.